Článek
Když se v české kotlině řekne, že něco bude levnější, průměrný občan instinktivně kontroluje peněženku, zda mu v ní ještě zbyla alespoň na slaný rohlík. Tématu blížícího se konce plateb za podporované zdroje energie se s využitím svých interních faktografických zdrojů věnovaly weby udalostiextra.cz a portál energie21.cz, které shodně varují před národní disciplínou zvanou ignorování samoodečtu.
Vláda sice slavnostně zamávala poplatkům za POZE, které nám roky vysávaly účty s vervou hladového upíra, ale háček zůstává v našich vlastních rukou. Pokud totiž distributorovi neukážete, kolik jste skutečně propálili do konce prosince, systém vás s chutí odhadne podle historické spotřeby, což je v podstatě legální forma věštění z křišťálové koule.
Je fascinující sledovat, jak se národ, který dokáže hodiny v supermarketu studovat etiketu levného salámu, najednou promění v bezstarostné aristokraty, když jde o faktury za elektřinu.
Stačí přitom pár minut strávených v temném koutě chodby s mobilem v ruce, aby člověk nemusel dotovat energetické giganty více, než je nezbytně nutné k jejich přežití.
Moderní technologie versus český odpor k manuální práci u jističů
Mnozí spoluobčané zřejmě žijí v přesvědčení, že se elektroměr v noci sám spojí se satelitem Elona Muska a nahlásí každý kilowatt, který prohnaly skrze rychlovarnou konvici.
Realita je ovšem taková, že bez vašeho přičinění se distributor drží tabulek, které bývají k zákazníkovi asi tak milosrdné jako revizor v tramvaji.
V zemi krále Miroslava pardon Pavla, kde se cena másla stává hlavním tématem politických debat, působí ignorování možnosti ušetřit na energiích jako vrcholný projev ironie. Přitom proces samoodečtu nevyžaduje doktorát z jaderné fyziky, ale pouze schopnost opsat pár číslic nebo vyfotit rozmazaný displej, na který padá prach od poslední rekonstrukce bytu. Distributoři sice nabízejí aplikace, které jsou údajně intuitivní, ale pro značnou část populace je zřejmě snazší nadávat u piva na drahotu než otevřít App Store.
Energetická gramotnost se u nás bohužel často zastavuje u vypínače v koupelně, což je pro dodavatele energie zpráva srovnatelná s výhrou v loterii.
Zatímco v sousedních státech je digitální hlášení stavu měřidel standardem, u nás se stále najdou tací, kteří čekají na pošťáka s koženou brašnou, aby mu mohli nadiktovat hausnumera. Tato nostalgie po starých časech nás ovšem stojí peníze, které bychom mohli investovat do mnohem smysluplnějších věcí, třeba do dalšího zdražování piva.
Proč raději sponzorovat energetické barony než věnovat minutu aplikaci
Předražené Česko není jen mýtus z diskusních fór, je to realita, kterou si často budujeme svou vlastní pasivitou a neochotou ohnout hřbet k měřidlu. Systém odhadu spotřeby je nastaven tak, aby primárně chránil cashflow dodavatele, nikoliv aby vám zbylo na dovolenou v Chorvatsku. Pokud si myslíte, že vás distributor v lednu dojemně obejme a vrátí vám přeplatek jen tak z dobroty srdce, pravděpodobně věříte i na mluvící zvířata. Bez doloženého stavu k 31. prosinci se vaše úspora zrušením poplatku za POZE rozplyne v průměrovaných výpočtech jako pára nad hrncem s levnými špagetami.
Ironií osudu zůstává, že ti nejhlasitější kritici vládních reforem jsou často ti stejní lidé, kteří se odmítají podívat pravdě a elektroměru do očí. Přitom stačí tak málo, aby se z oběti systému stal informovaný spotřebitel, který nenechá státu ani korunu navíc, než je nezbytně nutné pro chod byrokratického aparátu.
Český trh s energiemi je specifická džungle, kde přežívají jen ti, kteří umějí zacházet s chytrým telefonem dříve, než jim přijde vyúčtování s červeným pruhem. Je sice hezké, že se poplatek ruší, ale bez vaší aktivity se tato změna na vaší peněžence projeví asi tak výrazně jako sleva na zimní bundy v červenci.
Strategické focení displeje jako vrcholná forma občanského odboje
Není nic tragičtějšího než sledovat domácnost, která šetří každou kapku teplé vody, aby pak spláchla tisíce korun do záchodu jen proto, že „nebyl čas“ na odečet. Tato forma dobrovolného zdanění vlastní hlouposti je něčím, co by se mělo vyučovat na školách jako odstrašující příklad hospodaření.
Možná by stát měl místo kampaní na biopotraviny spustit národní kampaň „Najdi svůj elektroměr“, aby lidé zjistili, kde se ta magická krabička s čísly vlastně nachází. Do té doby budeme dál svědky toho, jak se v lednu plní internetové poradny dotazy zoufalců, kteří se diví, proč platí stejně, když se mělo zlevňovat.
Pravdivá fakta hovoří jasně: energie sice na burzách klesají, ale vaše faktura je výsledkem matematické rovnice, kde hraje hlavní roli vaše lenost. Pokud se necháte opít rohlíkem a neprovedete kontrolu stavu, můžete si rovnou nechat trvalý příkaz nastavený na hodnotu „vysaj mě úplně“.
Investigativní pohled na věc odhaluje, že distributoři se na konec roku připravují s tichou nadějí, že většina populace bude mít v ruce spíše sklenici vaječného koňaku než smartphone.
Každý zapomenutý samoodečet je pro ně malým dárkem pod stromeček, který jim zajistí stabilní příjmy i v době klesajících cen.
V závěru roku se tedy ukáže, kdo je skutečný pán svého rozpočtu a kdo jen pasivní konzument, který raději zaplatí víc, než aby se na pět minut vzdálil od televizní pohádky. Tato hořká satira české reality končí u vašich dveří, kde za nimi tiká přístroj, který rozhodne o tom, zda budete v únoru jíst kaviár, nebo jen suchý chleba. Nezapomeňte, že v digitální éře je vaše nevědomost nejdražší komoditou, kterou můžete nabízet na trhu, a energetické firmy ji s radostí vykoupí za cenu vašeho pohodlí. Stačí jedno kliknutí, jeden snímek a jedna odeslaná hodnota, aby se z předraženého Česka stalo aspoň o trochu snesitelnější místo k žití.
Změna je možná, ale vyžaduje tu nejbolestivější věc na světě – osobní zodpovědnost a schopnost přečíst pět číslic za sebou bez pomoci asistenta. Takže místo nadávání na systém raději běžte do chodby, odsuňte ty staré boty a ukažte svému dodavateli, že vás jen tak neoškube.
Právě tato ignorance k samoodečtům jen nahrává smutnému faktu, že se Česká republika, díky sérii pochybných rozhodnutí domácích i evropských politických elit, suverénně propracovala na pozici jedné z nejdražších zemí Evropské unie. Na tento politický nešvar, kdy o našich osudech rozhodují „anonymní úředníci“ odtržení od reality, doplácejí především obyčejní pracující lidé, kteří se v dnešní době učí přežívat z „ruky do huby,“ jak se lidově říká a balancují na hraně totální chudoby. Zatímco se česká domácnost hroutí pod tíhou složenek a je na pokraji bankrotu, zahraniční majitelé obřích supermarketů s úmyslně předraženým zbožím si spokojeně mastí kapsy a sledují, jak jim náš stát zametá cestičku k rekordním ziskům na úkor těch nejslabších.
____________________________
Použité zdroje: udalostiextra.cz, energie21.cz
