Článek
Když se tématu věnuje asi nejbulvárnější deník Extra.cz, je jasné, že jde o případ pro člověka s ocelovými nervy a dvaceti terapeutickými sezeními v záloze. A protože Extra.cz je náš naprosto nejoblíbenější „zpravodajský“ portál – zejména když jde o cizí trapasy – nedalo nám to a tenhle televizní výplach ega jsme si museli projet ještě jednou, tentokrát se zvýrazňovačem satiry v ruce.
Když pán pískoviště potká někoho se stejnou lopatkou
Na nejmenované televizi běží léta show, v níž moderátor s potutelným úsměvem a rukama v kapsách elegantně přejíždí přes hranici mezi ironií a obyčejným ponižováním. Hosty s menším sebevědomím umí rozebrat na šroubky, u jiných raději couvne – člověk nikdy neví, kdo má doma právníka nebo aspoň pořádnou pravačku.
Do tohohle chrámu jednostranné zábavy dorazil Ondřej Novotný, spolumajitel bojové organizace a moderátor reality show, kde se soutěžící dobrovolně vzdávají jídla, pohodlí i důstojnosti výměnou za pár minut slávy.
Kraus si očividně myslel, že si dá další standardní „rozebrání hosta na součástky“. Jenže tentokrát narazil na někoho, kdo si přinesl vlastní šroubovák.
Hned po příchodu začal moderátor tradiční rozcvičku: pár posměšků na konto nejdrsnější reality show, kterou Novotný moderuje, pár zvednutých obočí, něco o tom, že nechápe, proč se někdo dobrovolně hlásí do programu „hladovím na kameru za peníze“.
Divákům bylo jasné: starý známý scénář, další host na porážku.
Jenže Novotný se nenechal vykolejit. Místo úleku přišla suchá odpověď, lehký nadhled a hlavně – odveta. Člověk, který tráví pracovní čas mezi hladovými soutěžícími a vyrovnanými bojovníky v kleci, se totiž jedním televizním vtípkem jen tak nerozsype.
Hlad v džungli vs. dieta ega ve studiu
Kraus rozjel svůj oblíbený motiv – hlad. Hlad soutěžících, hlad po penězích, hlad po sledovanosti. Sám sebe maloval jako člověka, který si minulý týden „nádherně hladověl“, jen aby ukázal, že vlastně chápe ten „zážitek“. Vypadalo to jako standardní výstup: já vtipkuju, ty se směješ, divák tleská.
Novotný ale scénář přepsal. Klidně vysvětloval, že hlavní zážitek je vybojovat si jídlo a přežít extrém.
A když moderátor teatrálně mával rukou, že „to on nepotřebuje“, přišla první přesná trefa: jemné připomenutí, že v téhle show se dá i zhubnout. V publiku to zašumělo, protože náhle nešlo o hlad soutěžících, ale o drobnou dietní narážku směrem k pánovi za stolem.
Kraus se snažil přehodit výhybku zpět – maloval obrazy, jak se moderátor v zákulisí láduje, pouští si rádio a televizi, zatímco soutěžící okusují listy a přemýšlejí, proč na to podepsali papír. Koňak, doutník, pohodlí… klasický bulvární obrázek licencované krutovlády s cateringem. Novotný však pokračoval v neplánované výuce. S úsměvem podotknul, že soutěžící jsou rádi, když se on má dobře – přece jen někdo musí v té džungli vypadat, že ví, co dělá.
A když Krausovi uniklo, že o nich mluví skoro jako o trestancích, přišla druhá a možná nejtvrdší rána:
„Já jsem jejich bůh a oni jsou můj trestanecký sbor,“ naznačil Novotný v duchu, čímž mimoděk nastavil zrcadlo i samotné show. V tu chvíli už nebylo úplně jasné, kdo je v tom studiu ten, kdo rozdává role, a kdo se jen veze na formatované vlně vlastního ega.
Talk show, kde se karta „konečně“ obrací
A tady se z běžného večera stal malý televizní experiment. Diváci, zvyklí pozorovat, jak moderátor hostům řeže do sebevědomí, najednou sledovali obrácený proces: Kraus se snažil držet masku nedotknutelného pána situace, ale každý další Novotného vtípek mu tu masku nepatrně posouval.
Najednou to nebyla „Show Jana Krause“, ale spíš talk show typu „Novotňák kontra ego“. Krausův obvyklý odstup se zmenšoval, smích začínal být o chlup křečovitější a bylo cítit, že tahle polévka je na něj asi trochu příliš horká.
Moderátor, který roky staví kariéru na tom, že umí hosty vyvést z míry, najednou seděl naproti někomu, kdo si z něj udělal sparing partnera. A hlavně – kdo mu bez mrknutí oka servíroval přesně ten typ ironie, kterým bývají obvykle častováni ostatní.
Televize tím nechtěně nabídla divákům důležitou lekci: kdo rád rozdává slovní facky, měl by počítat s tím, že jednoho dne se dveře studia otevřou a přijde někdo, kdo mu tuhle disciplínu vrátí v profesionální úrovni. Bez servítků, bez strachu a hlavně – před zapnutými kamerami.
A jak by řekla Saxana… „Rebeke plex, ty dobytku…“ :-)
_____________
Použité zdroje: Extra.cz
