Článek
Nevím, kdy to přesně začalo, ale mám pocit, že moje mikrovlnka mě upřímně nenávidí. Možná to bylo to vejce, co mi tam jednou explodovalo jako Hollywood. Nebo když jsem ji měsíc nevyčistil a přikryl to filozofií „co oči nevidí, to mikrovlnka nesežehne“. Ale poslední dobou se na mě dívá, jako bych jí zničil dětství.
Jakmile si ohřeju jídlo, následuje peklo. Zavřu dvířka, udělám dva kroky – a ona píp. Ne to přátelské „jídlo je hotové“, ale to druhé píp, které zní jako: „Tak si to koukej uklidit, ty prase.“ Otočím se, otevřu, zavřu, mlčí. Otočím se zpět – píp. Ten tón v sobě má víc výčitek než babička o Vánocích.
Minulý týden jsem si dal pizzu a mikrovlnka pípala ještě deset minut po tom, co jsem ji vytáhl. Jako kdyby mi chtěla říct: „Tohle tě zahubí. A mě taky. A stejně mě neumýváš.“ Nechci být paranoidní, ale mám pocit, že je to začátek revoluce. Mikrovlnka vede a rychlovarná konvice jí kryje záda.
Začal jsem ohřívat věci v troubě. Pomalu. Bez pípání. Ale pokaždé, když projdu kolem mikrovlnky, svítí mi tam ten čas „0:00“ – výsměšný, vyčítavý, tichý… jako tiché „nula jsi ty, ne já“.
__________________
Použité zdroje:
Tento článek je autorskou fikcí. Nevychází z žádných převzatých nebo faktických zdrojů. Vznikl jako humoristická glosa ze života. *
