Článek
Bylo úterý, půl sedmé ráno, když to přišlo. Tisková zpráva s razítkem „Důvěrné“ byla náhodně zveřejněna na Twitteru Ministerstva vnitra. V jejím textu stálo: „Vzhledem k nárůstu neautorizovaného smíchu a rostoucí míře satirické aktivity zahajujeme činnost Ministerstva pravdy.“
Veřejnost si zprvu myslela, že jde o vtip. Ale když v ulicích začaly hlídkovat jednotky HumorKontroly se skenery sarkasmu, bylo jasné, že legrace skončila. Doslova.
Nově vzniklý úřad má za úkol sledovat, klasifikovat a potírat satiru, která by mohla být zaměněna za dezinformaci. „Satira je zrádná. Usmíváte se, ale v hloubi duše víte, že je to pravda,“ řekl nový ředitel úřadu a zakázal ironické mračení.
Ministerstvo vydalo oficiální manuál správného humoru. Obsahuje 32 povolených vtipů, z toho 18 o veverkách, 7 o koloběžkách a 1 o daních. Vtipy musí být nahlášeny 48 hodin předem, aby mohly projít recenzním řízením. „Občan má právo se smát, ale jen v rozsahu stanoveném zákonem,“ uvedla mluvčí resortu, která byla později hospitalizována po záchvatu smíchu při čtení úvodníku státního deníku.
Zrušeny byly rovněž všechny satirické pořady v televizi. Místo toho je každou středu večer vysílán nový formát „Realita bez nadsázky“, kde úředníci čtou úřední věstník v přímém přenosu.
Oblíbené rubriky jako „glosa“ nebo „sloupek“ byly převedeny pod sekci „Potenciálně zavádějící literární formy“ a nově se vydávají s upozorněním: „Pozor, text může vyvolat myšlenku.“
První obětí nového režimu se stal učitel dějepisu, který žákům v žertu řekl, že „totalita je jako školní jídelna – všichni ví, že smrdí, ale stejně musíš jít“. Teď učí geometrii v detenčním centru pro sarkastiky.
Byla rovněž vytvořena Linka pro ohlášení neautorizovaného humoru. Občané mohou anonymně nahlásit sousedy, kteří se usmáli bez kontextu nebo použili slovo „politici“ a „možná i myslí“ v jedné větě.
Ministerstvo plánuje nasazení softwaru na rozpoznávání sarkasmu v psaném textu. Jmenuje se SatiraScan™ a jeho první testem neprošel ani státní rozpočet. Byl totiž vyhodnocen jako „kreativní fikce“.
Zvláštní jednotky Policie humoru budou vybaveny přenosnými detektory ironie. Při podezřelém úsměvu vás zadrží a požádají o vysvětlení vtipu. Pokud se nezasměje ani jeden člen hlídky, následuje pokuta.
V parlamentu byl přijat zákon o ideologickém filtrování smíchu. Nově bude třeba k veřejnému zasmání přiložit čestné prohlášení, že šlo o reakci na schválený podnět. Např. „drobné zakopnutí na ministerstvu školství“.
Kritici upozorňují, že hranice mezi dezinformací a satirou je stále nejasná. V reakci na to Ministerstvo pravdy vytvořilo pracovní skupinu, která má rozdíl objasnit do roku 2030. Do té doby bude raději vše zakázáno.
Internetoví autoři začali hromadně označovat své texty: „Tento text není ironický, pouze špatně pochopený.“ Bohužel, algoritmus na sociálních sítích začal mazat i příspěvky, kde lidé říkají „Dobrý den“, protože to zní podezřele mile.
V mezičase vznikl nový humorný styl zvaný „post-legální satira“. Jde o texty, které vypadají, že se nesnaží být vtipné, ale přesto člověku vibruje levé obočí. Autoři zatím nejsou zadrženi, ale jsou sledováni ve 4K. Umělci reagují výstavami pod názvem „Smích, kterého jsme se vzdali“. Diváci zde mohou tři minuty stát před prázdným plátnem a vzpomínat, jaké to bylo, když mohli někomu říct, že mu to fakt sekne – a myslet to opačně.
Podle posledních průzkumů 61 % lidí přestalo vtipy vyprávět, 24 % se bojí smát a zbylých 15 % tvrdí, že už jim stejně žádná satira nepřijde vtipná, protože „realita je stejně ujetější než jakýkoliv vtip“.
Závěrem mluvčí Ministerstva pravdy doporučila: „Smějte se doma, potichu a sami. Nejlépe pod dekou. Tam vás algoritmus neslyší.“ Pak omylem škytla a byla v přímém přenosu deportována do knihovny k Orwellovi.
_________________
Použité zdroje:
Tento článek / glosa je autorskou satirou. Nevychází z žádných převzatých nebo faktických zdrojů. Vznikl jako humoristická glosa ze života. *
