Nový hit tech světa? Spíš noční můra. Brýle, které vás mohou šmírovat

Ještě nedávno měly chytré brýle představovat nenápadnou bránu do digitální budoucnosti. Telefon měl zůstat v kapse, zatímco kamera, mikrofony a umělá inteligence přímo před očima uživatele zajistí fotografování, telefonování, překlady nebo odpovědi na běžné otázky. Jak ale upozorňuje aktuální článek Aktuálně.cz věnovaný rostoucímu odporu proti chytrým brýlím, část veřejnosti dnes zařízení vnímá úplně jinak: jako technologii, s níž lze člověka natočit dříve, než vůbec pochopí, že se stal objektem záznamu.

Nelichotivá přezdívka „brýle pro úchyly“, která se v anglicky mluvících médiích objevuje jako pervert glasses nebo creep glasses, není technickým označením výrobku ani důkazem, že většina majitelů zařízení zneužívá.

Vyjadřuje však prudkou změnu společenské nálady kolem výrobku, jehož největší přednost – schopnost splynout s obyčejnými brýlemi – se zároveň stala jeho největším problémem.

Debata proto ve skutečnosti není jen o jednom modelu od společnosti Meta. Dotýká se hranice, kterou mobilní telefony dosud alespoň částečně zachovávaly: když někdo před člověkem zvedne telefon a namíří objektiv jeho směrem, většinou poznáme, že může fotografovat nebo natáčet. U kamery zabudované do obrouček se tato samozřejmost vytrácí – a spolu s ní i možnost včas se rozhodnout, zda před objektivem vůbec chceme stát.

Podobnou společenskou reakci technologický svět zažil už s Google Glass. Brýle představené jako jeden ze symbolů budoucnosti nositelné elektroniky měly už v první polovině minulého desetiletí fotografovat, natáčet a zobrazovat informace přímo před očima uživatele. Už tehdy se však velmi rychle ukázalo, že technologická fascinace nestačí, pokud lidé kolem nositele nevědí, zda se na ně právě dívá člověk, nebo kamera.

Reportér deníku The Guardian popsal v lednu 2015 vlastní týden s Google Glass a označil společenské odmítnutí za jeden z největších problémů celé technologie. Lidé ve veřejné dopravě i v jeho soukromém okolí se cítili nepříjemně už kvůli samotné možnosti, že by mohli být zaznamenáváni. Obava z kamery umístěné přímo na obličeji tedy nevznikla až s dnešní generací zařízení.

Rozdíl spočívá v provedení. Zatímco Google Glass na první pohled působily jako technologický přístroj připevněný k hlavě, dnešní Ray-Ban Meta se designem velmi blíží klasickým obroučkám. Kamera a elektronika jsou do nich integrovány natolik nenápadně, že nezkušený člověk nemusí na první pohled rozeznat, co má jejich nositel skutečně na očích. Právě tento krok z technologické kuriozity k běžnému módnímu doplňku pomohl výrobku získat masové publikum. Podle srpnové analýzy deníku The Guardian se během roku 2025 prodalo přes sedm milionů párů Ray-Ban Meta, což z chytrých brýlí udělalo skutečně rozšířenou spotřební elektroniku. Společně s úspěchem ale dramaticky vzrostl počet situací, v nichž lidé začali řešit, zda je člověk v obyčejně vypadajících brýlích právě nenahrává.

Meta vybavila brýle světelnou kontrolkou, která má při pořizování fotografie nebo videa pulzovat a upozornit okolí na aktivní kameru. Firma rovněž uvádí, že současná zařízení používají ochranu proti manipulaci: pokud někdo kontrolku zakryje nebo poškodí, kamera se má deaktivovat. Tuto obranu společnosti popsala například reportáž ZDF o sporu kolem chytrých brýlí v Německu.

Spor se ale vede právě o to, zda malé bílé světlo poskytuje člověku před kamerou skutečně srozumitelné upozornění. Hamburský komisař pro ochranu osobních údajů Thomas Fuchs po testování brýlí podle právní analýzy německé Tagesschau uvedl, že indikátor podle něj není v běžném prostředí dostatečně nápadný. Člověk míjející uživatele například v parku podle jeho názoru nemusí bez zvýšené pozornosti poznat, že kamera pracuje.

The Verge současně zdokumentoval případy, kdy se uživatelé pokoušeli signalizaci nahrávání obejít.

Meta tvrdí, že proti zakrývání či poškození kontrolky postupně zavádí technická opatření, ale samotná existence podobných pokusů ukazuje podstatu problému: ochrana soukromí nemůže stát pouze na předpokladu, že každý majitel zařízení bude jeho možnosti používat korektně.

Často zaznívá protiargument, že kameru nosí v kapse prakticky každý majitel chytrého telefonu.

Technicky je to pravda, společensky však nejde o totožnou situaci. Telefon při natáčení obvykle mění držení těla, směřuje objektiv k člověku a dává okolí alespoň základní možnost pochopit, co se děje; chytré brýle mohou zaznamenávat stejnou scénu během zdánlivě obyčejného očního kontaktu.

Největší kritiku nevyvolalo samotné fotografování výletů nebo rodinných oslav, ale videa, v nichž nic netušící lidé zjistili až dodatečně, že jejich osobní interakce byla zaznamenána a zveřejněna. Zvláštní pozornost získaly záznamy mužů oslovujících ženy na veřejnosti, které následně končily na sociálních sítích jako seznamovací rady, „pickup“ obsah nebo materiál určený k pobavení publika.

Konkrétní zkušenosti několika žen přinesla už v únoru reportáž CNN o tajném natáčení pomocí chytrých brýlí. Jedna z oslovených žen popsala setkání s mužem v obchodě, které považovala za běžnou osobní konverzaci. Teprve poté ji napadlo, že Ray-Ban na jeho obličeji mohly obsahovat kameru, a následně zjistila, že rozhovor skutečně skončil na internetu. Podle jejího svědectví video dosáhlo téměř dvaceti milionů zhlédnutí, přestože předem žádala, aby nebylo zveřejněno. CNN popsala i další ženy, které podobným způsobem až později zjistily, že zdánlivě spontánní setkání bylo zároveň natáčením obsahu pro sociální sítě. To je kvalitativně jiná situace než pouhé náhodné objevení člověka v pozadí turistické fotografie. Právě ztráta kontroly nad kontextem je pro podobné případy zásadní. Člověk se během osobního rozhovoru chová jinak, pokud se domnívá, že komunikuje pouze s osobou před sebou, než když ví, že promlouvá před kamerou k budoucímu internetovému publiku. Kamera ukrytá ve vzhledu běžných obrouček tuto hranici dokáže rozostřit způsobem, který klasický telefon neumí tak snadno skrýt.

Instagram už oznámil, že bude odstraňovat obsah, který využívá podobné nahrávky k obtěžování nebo ponižování lidí. Jak však podrobně ukazuje aktuální reportáž The Verge o problémech zaměstnanců s Meta Glasses, samotná moderace řeší až výsledek – tedy video, které už bylo pořízeno, zveřejněno a někdy také masově rozšířeno. Poškozenému člověku přitom nelze jednoduše vrátit okamžik, kdy ještě žádný záznam neexistoval.

Zvlášť citlivé jsou situace na pracovišti. Člověk jdoucí po ulici může při podezření na natáčení změnit trasu nebo odejít, zaměstnanec za pokladnou, barem či informačním pultem takovou možnost často nemá. Právě na tento mocenský rozdíl se zaměřila obsáhlá srpnová reportáž The Verge.

Americký pracovník řetězce Target Toru Hinkle například popsal situaci, kdy ho zákazníci s Ray-Ban Meta opakovaně provokovali během cenového dotazu a celý incident natáčeli. Záběr následně skončil na sociálních sítích, kde získal statisíce zhlédnutí. Hinkle přitom podle reportáže pochopil skutečný účel jejich chování až během samotného konfliktu.

Jiná zaměstnankyně vystupující pod jménem Emily popsala ještě osobnější obavu. Při kontaktu s vysokým mužem používajícím chytré brýle si nebyla jistá, kam přesně směřuje kamera, a bála se, zda nezaznamenává její výstřih.

Nejde o důkaz, že k takovému záznamu skutečně došlo; podstatná je nejistota, kterou zařízení vytváří právě tím, že pohled člověka a směr kamery prakticky splývají.

The Verge popsal také zaměstnankyni obchodu, která odešla ze zaměstnání poté, co její nadřízený začal nosit Meta Glasses v prostředí, kde podle ní platila omezení fotografování a zaměstnanci pracovali i s citlivými zákaznickými údaji. Příběh ukazuje další rozměr problému: chytré brýle už nejsou pouze otázkou soukromí na ulici, ale začínají vstupovat do prostorů, kde zaměstnavatelé dosud počítali především s telefony a klasickými kamerami.

Na technologii proto začínají reagovat provozovatelé míst, kde je diskrétnost důležitou součástí prostředí. The Guardian už začátkem srpna popsal zákazy a omezení v britských restauracích, hospodách a divadlech. Některé podniky nepovažují světelnou signalizaci za dostatečnou záruku a jednoduše nechtějí, aby hosté nebo zaměstnanci museli řešit, zda je člověk u vedlejšího stolu právě natáčí.

Řetězec Wetherspoons například uvedl, že zákazníky ani pracovníky není možné bez jejich svolení natáčet a že chytré brýle mohou nenápadné pořizování záznamů usnadňovat. Podobná pravidla přijala některá divadla a soukromé kluby, kde už dříve existovala omezení fotografování nebo natáčení klasickou technikou. Nejde tedy vždy o speciální zákaz jedné značky, ale spíše o reakci na nový způsob, jak obejít dosavadní společenská očekávání.

Ještě tvrdší postup zvolily soudy v Anglii a Walesu. Jak uvádí samostatná reportáž The Guardian z 11. srpna 2026, zařízení jsou při vstupu do soudních budov zakázána a mohou být dočasně odebrána do úschovy. Důvod je jednoduchý: pořizování obrazových záznamů v soudních prostorách podléhá přísným pravidlům a nenápadná kamera v obroučkách vytváří příliš velké riziko jejich porušení.

Nově se přidávají také britská kina. Agentura Reuters 20. srpna informovala o zavádění zákazů nebo omezení kamerových chytrých brýlí, tentokrát nejen kvůli soukromí diváků, ale také kvůli možnosti nelegálně zaznamenávat filmy. Jeden výrobek tak během několika měsíců otevřel zároveň otázky osobního soukromí, pracovních pravidel, soudní bezpečnosti i autorských práv.

Výrazně se spor vyostřil také v Německu. Tamní organizace HateAid v srpnu podala trestní oznámení související s prodejem některých chytrých brýlí a tvrdí, že jejich konstrukce může být v rozporu s předpisy zakazujícími zařízení maskovaná jako běžný předmět, která umožňují nepozorované pořizování záznamů. O případu podrobně informovalo například německé veřejnoprávní ZDF.

Nejde přitom jen o hypotetickou právnickou debatu. Tagesschau popsala případ mladé ženy v Hamburku, kterou podle jejího svědectví oslovil muž, když byla v plavkách u jezera Alster. Až o několik dní později objevila video jejich rozhovoru na TikToku a zjistila, že byla během setkání natáčena chytrými brýlemi, aniž by si toho všimla.

Německá právní situace však není tak jednoduchá, aby bylo možné napsat, že Meta Glasses jsou v zemi nelegální. Tagesschau upozorňuje, že soudy otázku samotné konstrukce zařízení dosud definitivně nerozhodly, zatímco hamburský úřad pro ochranu údajů považuje světelný indikátor za nedostatečně nápadný a nevyžádané zaznamenávání lidí hodnotí kriticky z pohledu ochrany osobních údajů. Ani německý regulátor zatím zákaz nevyhlásil. ZDF uvádí, že Spolková síťová agentura u dosud prověřovaných modelů neshledala podmínky pro zákaz za naplněné a vývoj trhu dále sleduje. Právě tento rozpor mezi postoji jednotlivých úřadů ukazuje, jak rychle technologie předběhla pravidla vytvořená v době, kdy kamerou býval přístroj, který bylo možné na první pohled poznat.

Jednostranný obraz chytrých brýlí jako nástroje pro tajné natáčení by ale realitu zkresloval stejně jako jejich nekritická prezentace coby bezproblémového doplňku budoucnosti. Zařízení dokážou fotografovat bez použití rukou, telefonovat, přehrávat zvuk, překládat řeč nebo s pomocí umělé inteligence popisovat předměty a prostředí před uživatelem.

Nejvýraznější přínos může mít tato technologie pro část lidí se zrakovým postižením.

V reportáži The Guardian o zkušenostech uživatelů chytrých brýlí popsala nevidomá žena Nikki z britského Devonu zařízení jako zásadní pomoc: pomocí hlasového dotazu si nechá například popsat situaci před sebou, aniž by musela manipulovat s telefonem.

Stejný článek ale ukazuje, že ani přístupnost není automatickým argumentem pro bezvýhradné přijetí výrobku. Jiná uživatelka se sluchovým postižením nebyla spokojena s funkcí živých titulků v hlučném prostředí.

Technologický přínos je tedy skutečný, ale liší se podle konkrétního člověka, jeho potřeb i prostředí, v němž brýle používá.

Právě proto některé instituce místo absolutního zákazu hledají výjimky pro osoby, které zařízení používají jako pomůcku.

Také britská asociace provozovatelů kin při debatě o omezeních podle Reuters zdůraznila, že je třeba počítat s lidmi se specifickými potřebami a nastavovat pravidla přiměřeně. Spor tedy není nutně volbou mezi technologií a soukromím; skutečnou otázkou je, zda lze zachovat užitečné funkce a současně dát lidem před kamerou srozumitelnou kontrolu nad tím, co se s jejich obrazem děje.

Chytré brýle možná skutečně ukazují část budoucnosti osobní elektroniky. Kamera před očima dokáže zachytit okamžik přirozeněji než telefon v ruce a umělá inteligence může člověku poskytovat informace přesně ve chvíli, kdy je potřebuje. Jenže čím méně je technologie vidět, tím více musí být zřejmé, co právě dělá.

Problém současné generace chytrých brýlí proto není možné zredukovat na několik uživatelů, kteří se chovají nevhodně. Jejich jednání odkrylo konstrukční dilema samotného výrobku: zařízení má být úspěšné právě proto, že vypadá normálně, ale společnost současně potřebuje spolehlivě rozeznat okamžik, kdy se z obyčejných brýlí stává kamera. Bez této jistoty začne podezření dopadat i na majitele, kteří nikdy nikoho tajně nenatočili.

Kdysi jsme si zvykli na telefony s fotoaparátem, bezpečnostní kamery i videohovory. U každé z těchto technologií ale postupně vznikla společenská pravidla, podle nichž poznáváme, kdy je použití kamery přijatelné a kdy už překračuje hranici soukromí.

Chytré brýle tento proces teprve podstupují – tentokrát však v době, kdy jediný nechtěný záznam může během několika hodin získat milionové publikum a zůstat v digitálním prostoru mnohem déle než samotné setkání.

O jejich budoucnosti proto nakonec nemusí rozhodnout rozlišení kamery, výkon umělé inteligence ani počet prodaných kusů. Rozhodující může být něco mnohem obyčejnějšího: zda člověk stojící před jejich nositelem ještě dokáže věřit, že obyčejný pohled zůstává jen pohledem. Jakmile každé setkání začne provázet otázka „nenatáčí mě právě teď?“, největší technologickou ztrátou nebude soukromý záběr – bude jí důvěra mezi lidmi.