Okupanti odjeli, jed zůstal: Sovětská armáda zamořila desítky míst

Když 27. června 1991 opustil Československo poslední sovětský voják, skončil takzvaný dočasný pobyt armády, který trval téměř 23 let. Jak připomíná Ústav pro studium totalitních režimů, za politickou a vojenskou okupací se však neuzavřela její méně viditelná kapitola: odhalování škod ukrytých pod povrchem země.

Na území dnešní České republiky využívala Sovětská armáda 73 různě velkých lokalit. Průzkumy podle Ministerstva životního prostředí prokázaly významné ekologické škody přibližně na 60 z nich, především znečištění podzemních vod ropnými a chlorovanými uhlovodíky, polychlorovanými bifenyly, těžkými kovy a dalšími toxickými látkami.

Novější evidence je ještě podrobnější, protože rozsáhlé vojenské areály rozděluje na jednotlivá ohniska znečištění. CENIA ve svém přehledu z roku 2023 uvádí 158 kontaminovaných míst spojených s pobytem Sovětské armády; tento údaj proto nelze přímo zaměňovat se starším počtem 73 celých lokalit.

Nejvýraznější stopu zanechalo zacházení s pohonnými hmotami. Letecký petrolej, nafta, benzin a oleje unikaly v okolí skladů, podzemních nádrží, produktovodů, letišť i parků vojenské techniky, přičemž přesný rozsah kontaminace bylo možné určit až podrobnými průzkumy po odchodu jednotek.

Zasažená zemina přitom představovala pouze část problému. Ropné látky a průmyslové chemikálie mohly pronikat hlouběji do horninového prostředí a zasahovat podzemní vodu, takže zdroj znečištění nebyl vždy viditelný ani snadno dostupný. Kontaminace se navíc mohla pohybovat společně s prouděním vody a zasahovat prostor za hranicemi původního vojenského areálu. Odstranění podobné zátěže proto neznamená jen odvézt několik vrstev zeminy. Sanační práce zahrnují průzkumné vrty, odběr vzorků, čerpání a čištění podzemní vody, odtěžení nejvíce zasaženého materiálu i dlouhodobé sledování, zda koncentrace škodlivin skutečně klesají. Právě nutnost opakovaného měření prodlužuje některé zásahy na řadu let.

Rozsah prací dokládají také veřejné výdaje. Ministerstvo životního prostředí uvádí, že od roku 1991 do konce roku 2019 bylo na nápravu ekologických škod po Sovětské armádě vynaloženo 1,5 miliardy korun, přičemž sanační práce začínaly na nejvážněji postižených místech.

Příkladem dlouhodobého problému jsou Všejany, kde podle evidence CENIA přetrvávala v podzemní vodě kontaminace ropnými látkami a stanoveného limitu vymizení volné fáze leteckého petroleje se nepodařilo dosáhnout.

U bývalého letiště Boží Dar v Milovicích pak odborné hodnocení potvrdilo neakceptovatelné zdravotní riziko vyplývající z kontaminace při tehdejším způsobu využívání lokality.

Jedním z nejvýraznějších symbolů ekologického dědictví okupace zůstává Ralsko. Studie Ministerstva pro místní rozvoj z roku 2025 popisuje kontaminaci půdy a podzemních vod způsobenou nevhodným skladováním paliv, zamoření okolí rozsáhlých střelnic municí i množství černých skládek; v době zpracování dokumentu zde stále pokračovala pyrotechnická očista a demolice starých objektů.

Nevybuchlá nebo opuštěná munice představuje jiný druh rizika než chemické znečištění, ale návrat krajiny k bezpečnému využívání komplikuje podobně dlouho. Armáda České republiky ještě v červenci 2026 upozornila, že pyrotechnická očista vojenských prostorů je dlouhodobým úkolem, protože munice může zůstat ukrytá v různých hloubkách pod běžně vyhlížejícím lesem nebo loukou.

Tvrzení o plošně zničených lesích je však nutné používat přesně. V některých oblastech porosty poškodily stavby, cesty, provoz těžké techniky, skládky nebo munice, ale vývoj nebyl všude stejný; odborný materiál České inspekce životního prostředí o Libavé například uvádí, že tamní lesy zůstaly z hlediska druhové skladby bez větších změn a vojenský prostor si uchoval řadu cenných biotopů.

Rozsáhlé skládky přesto na některých místech představovaly závažný zásah do krajiny. CENIA popsala například skládku u Bobrovníku a Bukovic na Jesenicku, která dosahovala délky přibližně 400 metrů, šířky až 150 metrů a mocnosti kolem čtyř metrů; prostor byl později rekultivován.

Krajinu měnily také samotné vojenské stavby a infrastruktura. Digitální atlas Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy připomíná, že v Milovicích vznikly kasárenské komplexy, autodrom, tankodrom, rozsáhlé letiště, střelnice a hustá síť komunikací, jejichž pozůstatky ovlivňují podobu území i desítky let po odchodu armády.

Znečištění se netýkalo pouze české části tehdejší federace. Odborný slovenský Enviromagazín evidoval 87 potenciálně kontaminovaných území na 18 lokalitách, z nichž 15 bylo hodnoceno jako závažněji zasažených; ekologické škody byly na základě průzkumů z let 1990 až 1992 vyčísleny na téměř 987 milionů československých korun.

K nejpostiženějším slovenským místům patřily Sliač a Vlkanová. Státní Informační systém environmentálních zátěží Slovenské republiky uvádí, že při dlouholetém skladování a přečerpávání leteckých a automobilových pohonných hmot docházelo k opakovaným únikům; následný monitoring označil za rizikové kontaminanty podzemních vod zejména některé polycyklické aromatické uhlovodíky.

Po rozdělení Československa převzaly odpovědnost za průzkum, sanace a monitoring nástupnické státy. Na českém území se agenda soustředila především na Ministerstvu životního prostředí a v aktivních vojenských prostorech na Ministerstvu obrany, zatímco na Slovensku byly úkoly rozděleny mezi tamní resorty obrany a životního prostředí. Jednotlivé lokality se přitom výrazně liší. Někde již byla sanace dokončena a místo získalo nové využití, jinde zůstává nutný monitoring nebo další průzkum a na části území přetrvávají omezení spojená s kontaminací či municí. Přesné hodnocení proto musí vždy vycházet z konkrétního ohniska, druhu škodliviny a současného způsobu využívání krajiny.

Náprava ekologického dědictví okupace tak není jediným časově ohraničeným projektem. Tvoří ji chemické sanace, pyrotechnická očista, likvidace skládek, demolice opuštěných staveb, zabezpečování vrtů, dlouhodobé sledování podzemních vod i rozhodování, zda je konkrétní území bezpečné pro bydlení, zemědělství nebo volný pohyb veřejnosti.

Od odchodu posledního sovětského vojáka uplynulo pětatřicet let, některá místa však tuto minulost stále nesou pod svým povrchem. Půda, voda ani nevybuchlá munice se neřídí politickými výročími. Každý kontrolní vrt, uzavřený prostor a další odebraný vzorek připomínají, že vojenská okupace měla také dlouhodobé materiální následky. Bylo by pohodlné věřit, že poslední transport odvezl společně s technikou i celý problém. Odborné průzkumy však ukázaly, že část nákladů zůstala lidem, obcím a oběma nástupnickým státům. Účet se neplatí jen penězi, ale také časem odborníků a roky, během nichž nelze krajinu bezpečně využívat. Sanace proto není pouhým technickým úkonem, nýbrž návratem důvěry v místa, jejichž skutečný stav byl dlouho ukrytý. Paměť okupace netvoří jen archivní dokumenty, pomníky a vyprávění svědků. Je zapsána také v horninách, podzemní vodě a varovných tabulích na okrajích někdejších střelnic. Okupace skončila odchodem armády, její ekologický stín však mizí teprve tam, kde je půda skutečně čistá a voda znovu bezpečná.

_______________

Použité zdroje: