Článek
Zpravodajsko-politický portál Forum24 okamžitě zahlásil poplach: „Ostuda jak vrata!“
A nebyl v tom sám. Německá média si při pohledu na nového předsedu sněmovny Tomia Okamuru oddechla, že už mají zase o čem psát. Frankfurter Allgemeine Zeitung a Die Zeit přispěchaly s diagnózou: „pravicový extremista, kritik EU a NATO, rasistický štváč“.
Zkrátka celá sbírka čestných titulů v jednom balíčku.
Podle ministra v demisi Marka Ženíška je to všechno jasné: „Když vás za extremistu označí Němci, má to historickou váhu.“ Ano, Němci – ti, kteří se v pojmu extremismus opravdu vyznají.
Příběh dostal i rodinný rozměr
Bratr Hayato Okamura varoval parlament před „nebezpečím“ vlastního sourozence. Drama, které by klidně mohlo běžet v neděli večer po ZOO. Dojetí, slzy, křesťanská láska – a nakonec politická pointa.
A pak přišla scéna století: Tomio na štaflích, osobně sundává ukrajinskou vlajku ze sněmovny. Žádný asistent, žádný ceremoniál – prostě DIY vlastenectví v přímém přenosu. Budova, žebřík a vlajka. Symboly, které rozčísly republiku jako svářečka v noci.
Bývalí vládní politici se chopili textilu a vystavili vlajky z oken klubů, aby bylo jasno, kdo má morální převahu. Moskva zatleskala, Kyjev se zhrozil, a předseda ukrajinského parlamentu Stefančuk napsal na X: „Strhnout vlajku je pochybný čin, i když jen držíš žebřík.“
Jenže den nato vyvěsil v Kyjevě českou vlajku. Symbolické gesto díků — a trochu i ironie.
A tak se zrodila další česká kapitola o velkých emocích a malých žebřících.
Všichni mají pravdu, všichni jsou zklamaní a každý má svoji vlajku.
V království krále Miroslava… pardon, Andreje, je totiž možné všechno.
Stačí pár štaflí, pár tweetů a svět se opět točí kolem české vlajky, ukrajinské vlajky – a samozřejmě kolem Česka samotného.
________
Použité zdroje: Forum24.cz
(Pozn. autora: Vše vychází z veřejně dostupných zdrojů a jde o satiru. Pokud to někdo bere vážně, měl by si pořídit smysl pro humor – ne lupou hledat fakta.) *
