Článek
Tématu cestování za socialismu se věnoval populární web Lifee.cz, který upozornil na symboliku dobových katalogů, a zároveň i samotný Čedok, jenž dnes otevřeně mapuje vlastní historii. Už tehdy nešlo jen o nabídku zájezdů, ale o pečlivě sestavený obraz světa, který měl působit otevřeněji, než ve skutečnosti byl. Katalog z roku 1986 byl kombinací reklamy, propagandy a návodu, jak se dívat na svět správnýma očima.
Čtenář neměl pochybovat, ale obdivovat. A hlavně měl mít pocit, že žije v systému, který mu „něco“ dovoluje.
Cestování v normalizačním Československu nebylo právem, ale podmíněnou výsadou. O každé cestě rozhodovaly devizové přísliby, výjezdní doložky a posudky, které často zohledňovaly politickou spolehlivost.
Katalog Čedoku o těchto překážkách mlčel. Místo toho nabízel hladké věty o komfortu, organizaci a mezinárodním přátelství. Satira dnešního pohledu spočívá právě v tomto tichu.
Zvláštní pozornost si zaslouží způsob, jakým katalog pracoval s jazykem. Všechno bylo „moderní“, „rozvíjející se“ a „pokrokové“. Socialistické země byly popisovány s téměř turistickým nadšením, které se blížilo ideologickému školení.
Čtenář měl dojem, že vyráží poznávat budoucnost lidstva. Realita byla mnohem prozaičtější.
Svět schválený razítkem
Zájezdy do Sovětského svazu zaujímaly v katalogu výsadní postavení. Výstavy hospodářských úspěchů, průmyslové komplexy a památníky byly prezentovány jako důkaz síly systému. Ve skutečnosti šlo o pečlivě vybrané trasy, kde nebyl prostor pro náhodu. Program byl pevný a improvizace nežádoucí. Turista byl spíše účastníkem představení než objevitelem.
Méně se veřejně mluvilo o tom, že účastníci těchto zájezdů byli často předem instruováni, jak se chovat a na co se neptat.
Průvodci nebyli jen znalci památek, ale i neoficiálními dohlížiteli. Tyto praktiky nebyly tajné, ale běžně se o nich nemluvilo. Patřily k nepsaným pravidlům cestování. Katalog je samozřejmě zcela opomíjel.
Západní destinace se v katalogu objevovaly opatrně a selektivně. New York byl líčen jako noční atrakce plná světel, nikoli jako symbol svobody. Texty často zdůrazňovaly kontrasty a varovaly před konzumním způsobem života. Přesto právě tyto stránky katalogu přitahovaly největší pozornost. Byly oknem do zakázaného světa.
Exotika na příděl
Cesty do Bulharska, Maďarska či bývalého NDR tvořily páteř nabídky.
Šlo o destinace relativně dostupné a politicky bezpečné. Katalog sliboval odpočinek, slunce a kulturu, často však zamlčoval nedostatek služeb a omezený komfort. Přesto byly tyto zájezdy vyprodané. Už samotná možnost vyjet byla silným motivačním faktorem. Málokdy se dnes připomíná, že ceny zájezdů neodpovídaly běžným příjmům. Lidé často šetřili celé roky nebo využívali neoficiální směny valut. Fenomén Tuzexu a bonů byl s cestováním úzce spojen. Tyto skutečnosti katalog samozřejmě nezmiňoval. Přesto byly nedílnou součástí reality. Zvláštní kapitolou byla kolektivní povaha zájezdů. Individualita ustupovala organizaci. Společné přesuny, společné večeře i společné zážitky byly standardem. Soukromí bylo omezené. Tento model však vyhovoval ideologii i logistice.
Propaganda v kufru
Katalog Čedoku z roku 1986 dnes působí jako pečlivě redigovaný scénář. Každá věta měla svůj význam. Každý obrázek měl potvrzovat správnost cesty. Ironie spočívá v tom, že právě tato snaha o kontrolu dnes odhaluje nejvíce.
Dokument, který měl přesvědčovat, dnes vypovídá.
Po roce 1989 se tyto katalogy staly historickým materiálem. Už neslouží k plánování dovolené, ale k pochopení doby. Ukazují, jak se prodávaly sny v systému omezení. A jak snadno se jazyk optimismu mohl stát nástrojem moci.
Cestování za socialismu nebylo jen o místech, ale o hranicích. Nejen geografických, ale i mentálních. Katalog z roku 1986 je jejich mapou. A právě proto má dnes takovou hodnotu.
Z dnešního pohledu působí sliby o poznání světa až groteskně.
Přesto je nelze zesměšnit bez pochopení kontextu. Pro mnoho lidí šlo o jediné okno ven. O pečlivě hlídané, ale přece jen otevřené okno.
Čedok tehdy nebyl jen cestovní kanceláří. Byl institucí, která pomáhala vytvářet obraz světa. A tento obraz měl jasné barvy, ostré kontury a minimum stínů. Ty stíny si lidé doplňovali sami.
Katalog z roku 1986 tak zůstává svědectvím o době, kdy se cestovalo podle plánu. Kdy svoboda měla itinerář. A kdy i sen potřeboval razítko.
__________________________________
