Článek
Slovenský státní aparát se pod taktovkou současné vládní garnitury ocitl ve fázi klinické smrti, což s neskrývaným úžasem a precizností popsal server iRozhlas.cz.
V zemi, kde se vláda i úřady rozpadají rychleji než levný nábytek a kde je k další revoluci či společenskému převratu blíž než k ranní kávě, přišel ministr vnitra s nápadem, který definuje novou úroveň politické beznaděje.
Protože řádní policisté masivně prchají do civilu, aby si zachovali zbytek duševního zdraví, rozhodla se koalice díry v bezpečnosti zalepit soukromými subjekty. Je to satira v přímém přenosu: stát rezignoval na svůj základní úkol a bezpečnost občanů svěřil do rukou lidí, kteří mají s policií společné jen to, že jim státní rozpočet zaplatil kostým.
Uniformované prázdno aneb Státní moc v rukou nájemných žoldáků
V bratislavských ulicích a na chodbách úřadů se nyní zjevují postavy, které na první pohled připomínají muže zákona. Mají taktické vesty, mají nápisy, mají vysílačky a především – mají zbraně. Jenže pod tou uniformou netluče srdce státního zaměstnance vázaného přísnou přísahou, disciplinárním řádem a roky výcviku. Jsou to „asistenti“ – civilní osoby najaté přes externí firmy.
Je to fascinující vizitka rozvráceného státu: vláda už nedokáže lidi v uniformách zaplatit a udržet, tak si je pronajímá jako inventář na večírek. Tato „asistenční služba“ je otevřeným přiznáním, že sbor je v totálním rozkladu a státní autorita je nyní k mání u soukromého dodavatele.
Ministerstvo vnitra pod vedením Matúše Šutaje Eštoka se sice snaží tvářit, že jde o sofistikovaný bezpečnostní prvek, ale realita je spíše taková, že jde o ozbrojený komparz pro uklidnění vlastních voličů.
Tito lidé mají chránit nemocnice nebo strategické úřady, protože skuteční policisté raději volili odchod do důchodu nebo do soukromého sektoru, než aby dál přihlíželi rozkladu institucí pod aktuálním politickým bičem.
Je to revoluční model vládnutí: stát v podstatě deklaruje, že už nedokáže vynucovat pořádek vlastními silami a musí se spoléhat na „nájemné svaly“, které sice vypadají jako policie, ale postrádají jakoukoli hlubší zákonnou legitimitu.
Právní guláš se zbraní u pasu a prstem na spoušti
Největším vtipem na celém tomto tragickém uspořádání, ze kterého mrazí, je mlhavý právní status těchto jedinců.
Nejsou to policisté, nemají jejich zákonné pravomoci, nesmí vás legálně legitimovat jako státní orgán, ale mají budit dojem absolutní síly. Jde o nebezpečnou psychologickou hru v zemi, která je po atentátu na premiéra a nekonečných vládních čistkách napjatá k prasknutí.
Když někoho v takové atmosféře zastaví ozbrojený člověk, jehož jedinou kvalifikací je kontrakt s firmou napojenou na státní zakázku, je to ideální recept na incident, který může zapálit slovenské ulice definitivně.
Ironií osudu zůstává, že tito ozbrojenci se pohybují v prostředí, kde státní správa paralyzovaně čeká na další vlnu čistek.
Fakticky jde o vytvoření paralelních ozbrojených složek, které podléhají mnohem volnější kontrole než skutečná policie. Zatímco úřady jsou v rozvalu, po chodbách se procházejí lidé s ostrými zbraněmi, kteří mají řešit konflikty. Je to jako svěřit hlídání trezoru lidem, které jste našli na inzerát „máš zbroják a chceš nosit vestu?“. Tato eroze státního monopolu na násilí je přímým důsledkem rozvrácené politiky, kde se víc energie věnuje pomstě a kádrování než tomu, aby v zemi fungovaly základní pilíře bezpečnosti.
Bezpečnostní divadlo pro národ před dalším převratem
Celá tato operace „asistent“ je jen drahým a nebezpečným divadlem, které má zakrýt fakt, že Slovensko pod aktuální vládou balancuje na hraně institucionálního kolapsu. Vláda buduje iluzi bezpečí skrze soukromé armády v barvách ministerstva, zatímco skutečný bezpečnostní systém krvácí a ztrácí poslední zbytky důvěry.
Je to tvrdá realita země, kde se politická moc soustředila na destrukci právního státu tak důkladně, až zjistila, že jí nezbyl nikdo, kdo by ten „nový pořádek“ chránil podle pravidel.
Výsledkem je stav, kdy občan netuší, kdo ho vlastně kontroluje a komu se má zodpovídat. Je to fatální rána do vazu důvěry v jakékoli státní instituce.
Pokud se Slovensko nepřebere z tohoto bezpečnostního rauše, riskuje, že se tyto „asistenční hlídky“ stanou jedinou reálnou a nekontrolovanou mocí v ulicích.
V zemi, kde se schyluje k velkému společenskému třesku a kde jsou emoce vybičované na maximum, je vyzbrojování civilistů pod hlavičkou státu hazardem, který historie málokdy odpouští. Skutečná stabilita se totiž nedá koupit u soukromé bezpečnostní agentury, i kdyby měla ty nejhezčí uniformy a nejdrsnější pohledy.
Česká stopa aneb Kdy dorazí „asistenti“ do Prahy?
Při pohledu na slovenské sousedy se český občan nemůže ubránit lehkému mrazení v zádech a otázce: Je toto virus, který se zastaví na hranicích, nebo se u nás brzy dočkáme podobné „inovace“? Zatímco my se zatím usmíváme nad bizarností slovenské domobrany v barvách ministerstva, historie nás učí, že politické trendy se mezi Prahou a Bratislavou šíří rychleji než neověřené zprávy na sociálních sítích.
Pokud se i u nás začne šetřit na nesprávných místech a institucionální autorita začne erodovat pod tlakem populismu, možná se i my brzy dočkáme „asistentů“ s pistolí u pasu na Václaváku.
Bude to pak vypadat stejně? Dočkáme se dne, kdy česká policie vyvěsí bílou vlajku a bezpečnostní monopol státu se rozplyne v rukou soukromých agentur s pochybným mandátem? Doufejme, že čeští zákonodárci sledují tento slovenský experiment ne jako inspiraci, ale jako zdvižený ukazovák. Protože jakmile jednou vypustíte ozbrojeného džina „civilní asistence“ z láhve, cesta zpět k právnímu státu bývá dlážděna velmi bolestivými lekcemi. Prozatím můžeme jen s nadsázkou sledovat naše slovenské bratry a doufat, že tato specifická forma „stability“ zůstane bezpečně za řekou Moravou.
_________________
Použité zdroje: iRozhlas.cz
