Článek
Tématem fascinujícího, ač poněkud krvavého lékařství starověku se v minulosti detailně zabývaly weby dejinysveta.cz a starovekyegypt.net, které na základě archeologických nálezů potvrdily, že tehdejší medicína byla směsicí geniální intuice a naprostého hororu.
Představa, že se probudíte pod rukama muže, který věří, že vaše migréna je způsobena hněvem démona, je sice děsivá, ale pro poddaného faraona to byla běžná úterní realita. Pokud jste měli štěstí, dostali jste lok piva, pokud ne, museli jste se spolehnout na pevné nervy chirurga.
Starověcí lékaři nebyli žádní amatéři, ale v jejich arzenálu byste marně hledali sterilní rukavice nebo tlumící léky. Namísto toho sázeli na preciznost, se kterou se dříve porcovala drůbež, a na hlubokou víru v to, že co bolí, to se pravděpodobně hojí.
Amputace končetin patřily k vrcholným číslům tehdejšího „showbyznysu“ na operačním stole.
Přestože pacient pravděpodobně křičel tak, že ho slyšeli i v sousedním nomu, egyptští mistři dokázali rány zašít s nebývalou pečlivostí, která udivuje dnešní patology.
Zatímco my dnes řešíme každou oděrku náplastí s obrázky, Egypťan věděl, že k záchraně života stačí trocha medu, plátno a hodně štěstí. Med byl tehdy univerzálním antibiotikem, i když lepkavost celého procesu rozhodně na komfortu nepřidala. Investigativní pohled do historie odhaluje, že tito lidé dokázali fixovat zlomeniny způsobem, který se od moderních dlah liší jen použitým materiálem. Kůra stromů a rákos odváděly svou práci stejně dobře jako dnešní sádra, jen s menším rizikem svědění.
Chirurgie mezi magií a řeznickým nožem
Nesmíme si však plést starověkou péči s wellness pobytem. Každý zákrok byl provázen modlitbami, protože bez přízně bohů vám nepomohl ani ten nejostřejší skalpel z obsidiánu. Duchovní rozměr byl stejně důležitý jako ten fyzický. Když přišlo na trepanaci lebky, egyptští lékaři se toho nebáli. Vyvrtat díru do hlavy, aby z ní unikl zlý duch, byla operace vyžadující pevnou ruku a pacienta, který nemá co ztratit. Překvapivě mnoho těchto „klientů“ zákrok přežilo.
Zatímco dnes se lékaři přou o etiku, v Thébách se prostě řezalo. Pravdivým faktem zůstává, že egyptští chirurgové byli prvními, kdo systematicky popisovali anatomii, ačkoli k tomu často využívali zkušenosti získané při balzamování mrtvol. Je až s podivem, že se tehdejší společnost nezhroutila pod náporem infekcí.
Egyptská hygiena sice nebyla na úrovni švýcarské kliniky, ale pravidelné koupele a používání přírodních antiseptik držely úmrtnost na relativně snesitelné úrovni.
Ironií osudu zůstává, že i když pacienti trpěli nepředstavitelnou bolestí, lékařská zpráva v papyrech často končila strohým konstatováním, že jde o stav, který je třeba léčit, nebo který nelze ovlivnit. Žádná falešná naděje, jen tvrdá fakta.
Egyptská elita si mohla dovolit ty nejlepší specialisty, kteří se soustředili na detaily, jako je šití ran lidskými vlasy. Chudina se musela spokojit s kovářem nebo s modlitbou u nejbližšího chrámu, což mělo často podobnou úspěšnost. Každý odvážlivec, který ulehl na stůl, musel počítat s tím, že se probudí v lepším případě o něco lehčí, v horším případě se rovnou vydá na cestu k Usirovi. Přesto byla jejich víra v medicínu neochvějná a podložená tisíci lety praxe.
Přežít svou vlastní léčbu byl zázrak
Neexistovaly žádné fake news o zázračných pilulkách, které vyléčí vše přes noc. Tehdejší pacienti věděli, že cesta k uzdravení vede přes bolest, hnis a trpělivost. Satiricky řečeno, tehdejší lékařská péče byla nejlepším testem charakteru.
Lékařské papyry, které se dochovaly, jsou dnes ceněny jako důkaz neuvěřitelných znalostí.
Obsahují recepty na vše od očních kapek až po složité postupy při vykloubení čelisti, které se v nezměněné podobě používají dodnes.
Když se podíváme na historii bez příkras, musíme uznat, že tito průkopníci položili základy všemu, co dnes považujeme za samozřejmé. Bez jejich drsných metod a experimentů bychom dnes možná stále léčili zlomeniny přikládáním amuletů. Investigativní zkoumání mumií potvrzuje, že egyptská chirurgie byla úspěšná v mnoha ohledech. Zhojené kosti a stopy po úspěšných operacích jsou němými svědky toho, že tehdejší „řezníci“ měli v rukou neuvěřitelný cit.
Nebylo to však jen o skalpelu. Egyptská farmacie zahrnovala stovky rostlin a minerálů, jejichž účinky moderní věda teprve znovuobjevuje. Samozřejmě, pokud vám k tomu nepřimíchali i trochu hnoje, což byla tehdy oblíbená ingredience.
Závěrem lze říci, že starověký Egypt nám dal víc než jen pyramidy. Dal nám odvahu zkoumat lidské tělo i za cenu velkého utrpení, a vytvořil tak systém, který přes svou drsnost zachránil tisíce životů. Byla to doba, kdy lékař byl zároveň knězem, řezníkem i lékárníkem. Pokud jste tedy příště nespokojeni s čekací dobou u svého obvodního lékaře, vzpomeňte si na Egypťany a jejich obsidiánové nože bez špetky narkózy.
Skutečnost, že se lidstvo dopracovalo od těchto krvavých začátků až k dnešní laserové chirurgii, je největším triumfem naší civilizace. Přesto v nás kousek toho egyptského odhodlání přežít za každou cenu stále zůstává.
________________________
Použité zdroje: dejinysveta.cz, starovekyegypt.net
