Seznamky nabízejí tisíce lidí. Proč vám nakonec skoro nikdo neodepíše

Když člověk otevře seznamovací aplikaci, dostane nejprve dojem mimořádně širokého trhu: další tvář je vzdálena jediným pohybem prstu a případné odmítnutí se dá okamžitě překrýt novou možností. Za touto jednoduchostí však běží prostředí, v němž se při výběru mohou uplatnit vzhled, aktivita, poloha, předchozí volby i chování ostatních uživatelů. Nová metaanalýza zveřejněná v časopise Communications Psychology spojila výsledky 27 studií s 21 263 účastníky a našla souvislosti mezi používáním swipe aplikací a několika konkrétními oblastmi psychické zátěže. Neprokazuje, že aplikace tyto potíže samy způsobují. Ukazuje však, že příběh o téměř neomezené nabídce a snadném spojení je podstatně složitější, než naznačuje počet profilů na displeji.

První málo viditelný rozdíl se skrývá mezi počtem registrovaných lidí a počtem lidí, s nimiž má uživatel reálnou šanci navázat oboustranný kontakt.

Výzkumníci, kteří testovali takzvané reciproční doporučování na datech velké čínské seznamky, pracovali se vzorkem 200 000 uživatelů a přibližně dvěma miliony zpráv za dva měsíce. Jejich úloha nebyla pouze odhadnout, kdo se bude líbit člověku A, ale také zda člověk B projeví zájem zpět a odpoví. Studie recipročního doporučovacího systému tak přesně zachytila problém, který běžné počítadlo profilů zakrývá: seznamka není katalog neživých položek. Každá nabídka má vlastní preference, vlastní množství příchozích zpráv a vlastní pravděpodobnost reakce.

Ještě před první zprávou nastupuje další mechanismus. Lidé profily neporovnávají všechny najednou, ale obvykle je dostávají v rychlé posloupnosti, v níž každé rozhodnutí otevírá další možnost. Tři experimenty publikované pod názvem A Rejection Mind-Set: Choice Overload in Online Dating zjistily, že pravděpodobnost přijetí profilu od první po poslední nabídku v průměru klesla o 27 procent. Pokles se podle autorů ustaloval přibližně po dvanácti volbách. Nekonečný výběr tedy nemusí rozšiřovat ochotu někoho poznat; může postupně zpřísňovat způsob, jakým člověk posuzuje každou další tvář.

Výzkumníci tento posun popsali jako „nastavení mysli na odmítání“. S přibývajícími profily klesala nejen ochota říci ano, ale také spokojenost s prohlíženými fotografiemi a pocit vlastního úspěchu při seznamování.

Výsledky se v jednotlivých experimentech a mezi pohlavími nelišily vždy stejně: v jednom z pokusů se narůstající odmítání výrazně projevilo u žen, nikoli u mužů, a u žen se promítlo také do nižší pravděpodobnosti vzájemné shody. Právě tato omezení jsou důležitá. Studie nepředkládá univerzální zákon pro všechny lidi a všechny aplikace, ale experimentálně ukazuje, že samotná forma rychlého, opakovaného hodnocení může měnit rozhodování už během jediné série profilů.

Po výběru přichází nerovnost, kterou uživatel na vlastní obrazovce nevidí. Analýza téměř 187 000 heterosexuálních uživatelů jedné bezplatné americké seznamky v New Yorku, Bostonu, Chicagu a Seattlu zjistila výraznou hierarchii „žádanosti“, vypočtenou podle toho, kolik zpráv člověk dostával a od jak žádaných odesílatelů přicházely. Muži i ženy oslovovali v průměru lidi zhruba o 25 procent výše na této datově vytvořené škále a s rostoucím rozdílem prudce klesala šance na odpověď. Autoři studie v Science Advances současně zjistili, že strategické změny ve formulaci zpráv pomáhaly jen omezeně. Mlčení proto v tomto souboru nevznikalo pouze kvůli „špatné úvodní větě“, ale také z nerovnoměrného rozdělení pozornosti.

Výsledek nebyl úplně beznadějný, jen podstatně méně přímočarý. Podle shrnutí Michiganské univerzity alespoň jednu odpověď od člověka stojícího výše v popsané hierarchii získalo 21 procent uživatelů, kteří takto „mířili výš“. To však není odpověď na každou pátou zprávu; jde o podíl lidí, kterým se alespoň jednou podařilo uspět. Rozdíl mezi oběma údaji je zásadní, protože jednotlivci mohou rozeslat více zpráv, zatímco příjemci s vysokou pozorností vybírají z mnohem většího přetlaku. Dlouhé promýšlení textu tak může narazit na problém, který neleží ve větě odesílatele, ale v přeplněné schránce adresáta.

Ani velké město netvoří jeden společný seznamovací prostor. Síťová analýza několika milionů uživatelů v USA ukázala, že nejsilnějším faktorem oboustranné komunikace byla geografická blízkost a že se uvnitř měst vytvářely menší trhy strukturované zejména věkem a etnicitou. Poměr mužů a žen se mezi těmito skupinami výrazně měnil; mladší části sledované sítě měly více mužů a méně žen než části starší. Jde o data z americké heterosexuální seznamky, nikoli o univerzální mapu Česka. Přesto odhalují princip, který číslo „tisíce lidí poblíž“ neumí vyjádřit: skutečná konkurence i dostupnost odpovědí se odehrávají v mnohem užších skupinách než v celé uživatelské základně.

Do tohoto zúženého trhu vstupuje tzv. doporučovací systém.

U citované čínské studie se algoritmy učily nejen z vyplněných vlastností, ale také z komunikačních stop: kdo koho oslovil, kdo komu odpověděl a jaké vzorce sdíleli podobní uživatelé. Kolaborativní modely v tomto konkrétním experimentu překonaly čistě obsahové doporučování založené na profilech. Z toho ale nelze poctivě odvozovat, že stejně pracuje každá dnešní komerční aplikace; jejich aktuální pořadí profilů a váhy jednotlivých signálů zpravidla nejsou veřejně auditovatelné. Doložit lze obecnější věc: uživatel neprochází neutrální seznam všech vhodných lidí, nýbrž výběr sestavený systémem, který se snaží předvídat dvě vzájemná rozhodnutí.

Také samotné slovo „shoda“ spojuje několik různých událostí, které by se neměly zaměňovat.

Vzájemné označení profilu znamená jen to, že oba lidé v různém okamžiku provedli kladnou volbu; neříká, zda si zprávu otevřeli, odpověděli, pokračovali v rozhovoru nebo se setkali.

Autoři výzkumu recipročního doporučování proto za sledovaný výsledek považovali odpověď na první zprávu a výslovně upozornili, že ani další komunikace na platformě nemusí zachytit vztah, protože dvojice může přejít k telefonu, e-mailu či osobnímu setkání.

Stejně tak ticho nemá jediný ověřitelný význam. Může znamenat nezájem, zahlcení, neaktivitu, odchod z aplikace, jiný rozvíjející se kontakt nebo prostě rozhodnutí neodpovědět bez vysvětlení.

Vedle hledání partnera existuje ještě druhá cesta, po níž uživatele vede rozhraní: cesta k placené službě.

Americká Federální obchodní komise v roce 2025 oznámila, že se Match Group zavázala zaplatit 14 milionů dolarů a změnit některé praktiky služby Match.com, aby uzavřela spor týkající se zavádějících podmínek šestiměsíční záruky, složitého rušení předplatného a blokování některých platících zákazníků po neúspěšném zpochybnění platby. Dohoda zveřejněná FTC se netýká důkazu, že by firma úmyslně bránila vzniku vztahů, a takový závěr z ní dělat nelze. Dokládá však méně probíranou okolnost: obchodní úspěch seznamovací služby a úspěch konkrétního člověka při hledání vztahu jsou dvě odlišné veličiny.

Neviditelnou hodnotu nemá pouze předplatné, ale také data vznikající při hledání intimního kontaktu. V říjnu 2025 neuspěla společnost Grindr s odvoláním proti pokutě 65 milionů norských korun, přibližně 5,5 milionu eur, za porušení pravidel GDPR při sdílení osobních údajů pro reklamní účely. Norská spotřebitelská rada po rozsudku uvedla, že odvolací soud označil firemní tvrzení o neprodávání osobních údajů třetím stranám pro reklamní účely za jasně zavádějící. Jde o konkrétní případ jedné služby a určitého období, nikoli o automatický rozsudek nad celým oborem. Připomíná však, že profil, poloha a projevený zájem mohou být součástí datové ekonomiky ještě dříve, než přijde jakákoli odpověď.

Dlouhodobější dopad začali výzkumníci měřit teprve nedávno. Studie seznamovacího vyhoření sledovala 493 aktivních nezadaných uživatelů ve čtyřech vlnách během dvanácti týdnů; konečný analytický vzorek tvořilo 190 lidí.

Modely ukázaly, že v čase rostlo emoční vyčerpání a pocit neúčinnosti. Vyšší výchozí míra deprese, úzkosti a osamělosti souvisela s větším vyčerpáním a neúčinností, takže zranitelnější lidé mohli nést větší zátěž. Ani zde není namístě jednoduchá věta, že seznamka způsobuje depresi. Výzkum spíše popisuje kruh, v němž lidé přicházející s obtížemi mohou aplikaci prožívat hůře a opakované neúspěchy mohou jejich vyčerpání dále zesilovat.

Nejnovější souhrn důkazů tento obraz zpřesňuje. Metaanalýza 27 studií zjistila malé až střední souvislosti používání swipe seznamek s emoční tísní, obavami o vzhled, narušeným vnímáním těla, behaviorální dysregulací a zvýšenou citlivostí v mezilidských vztazích. Nejsilnější vztah vyšel u behaviorální dysregulace, kam patří problematické či hůře kontrolované užívání, a poté u tělesně zaměřených ukazatelů; rozdíl v celkové životní pohodě naopak nebyl statisticky významný. Autoři zdůrazňují velké rozdíly mezi studiemi a nedostatek dlouhodobých dat. Přesný závěr proto nezní, že seznamovací aplikace ničí duševní zdraví, nýbrž že se jejich používání pojí s určitými specifickými zranitelnostmi, zatímco příčinu zatím dostupné důkazy spolehlivě určit neumějí.

Ticho po odeslané zprávě proto není spolehlivým rozsudkem nad hodnotou člověka. Vzniká v prostředí, kde se pozornost rozděluje nerovnoměrně a kde další profil čeká dříve, než dostane předchozí skutečnou šanci. Část mlčení vytváří prostý nezájem. Část je důsledkem přeplněných schránek, úzkých lokálních trhů a postupně sílícího odmítání. A část zůstane bez vysvětlení, protože žádná aplikace nedokáže převést lidské váhání na jednoznačný údaj. Největší paradox digitálního seznamování proto neleží v nedostatku lidí, ale v nadbytku hodnocení. Člověk může během večera vidět stovky tváří a přitom nezažít jediný skutečný rozhovor. Výzkum přitom neříká, že online vztah nemůže vzniknout, nýbrž že cesta k němu není stejně průchodná pro všechny. Odpovědnost nelze přenést pouze na uživatele a jeho první větu, když o viditelnosti, pořadí a přetlaku rozhoduje také prostředí platformy. Kdo od aplikace čeká potvrzení vlastní přitažlivosti, může si z obyčejného ticha odnést mnohem tvrdší soud, než jaký data dovolují. V prostoru plném možností tak může nejvíc bolet právě to, že na druhé straně přestáváme vidět člověka.