Článek
V běžné restauraci člověk zahlédne hodiny, podívá se z okna a téměř bez přemýšlení ví, zda venku svítá, stmívá se nebo už je hluboká noc. Tradiční kasinový design s tímto přirozeným rytmem často pracoval úplně jinak. Některé provozy záměrně omezovaly výhled ven, potlačovaly přítomnost hodin a vedly návštěvníka prostorem tak, aby jeho pozornost zůstávala u hry. Současná práce z University of Nevada, Las Vegas připomíná starší „maze“ koncepci kasin, jejímž cílem bylo oddělit hráče od vnějšího světa a omezit podněty připomínající plynutí času. Moderní kasina už ale nejsou všechna stavěna podle stejného receptu a častěji kombinují herní prostor s restauracemi, hotely, obchody či zábavou.
Důvod, proč může být čas v takovém prostředí důležitý, je prostý: člověk se jinak rozhoduje, když přesně ví, jak dlouho už určitou činnost provozuje.
Přehled výzkumů zaměřených na prevenci problémového hraní, dostupný prostřednictvím PubMed Central, ukazuje, že viditelné informace o čase mohou lidem pomoci lépe sledovat délku herní relace. Samotné hodiny sice automaticky nezaručí, že hráč odejde dříve nebo utratí méně, ale jejich absence odstraňuje jeden z nejběžnějších orientačních bodů, podle kterých člověk během dne kontroluje vlastní chování.
Význam má také světlo. Tlumené osvětlení vytváří intimnější prostředí a zároveň omezuje množství podnětů z okolí.
Experiment zveřejněný v databázi PubMed zjistil, že při slabším okolním osvětlení účastníci v laboratorních podmínkách hráli déle a celkově utráceli více než při světlejším prostředí. Výzkumníci spojili část tohoto efektu se zvýšenou ochotou riskovat. Nelze z toho vyvozovat, že každé tmavší kasino automaticky přiměje každého člověka k vyšší útratě, ukazuje to však, že okolní prostor není neutrální kulisa a může skutečně ovlivňovat chování.
Právě zde se také rozpadá jednoduchá představa, že kasino funguje pouze díky atraktivitě samotných her.
Význam má rozmístění stolů a automatů, pohodlí, barvy, zvuk, možnost orientace i to, jak snadno návštěvník narazí na něco, co mu připomene okolní svět. Současné velké resorty se přitom od starých uzavřených labyrintů v mnoha případech odklonily. Více otevřených prostor, restaurací, denního světla a jasnější navigace odpovídá snaze vytvořit prostředí, ve kterém lidé nezůstávají jen kvůli hazardu, ale také kvůli celému zážitku. Myšlenka úplně izolovat hráče od času tedy patří spíše ke klasické škole kasinového designu než k univerzálnímu pravidlu všech dnešních provozů.
Na kasinu je proto fascinující hlavně to, jak nenápadně může architektura vstoupit do lidského rozhodování. Jediné chybějící hodiny nikoho nepřinutí vsadit další peníze a jediná tmavší místnost z člověka neudělá hazardního hráče.
Když se ale několik drobných prvků spojí — omezený kontakt s venkem, stálé osvětlení, soustředění na hru a prostředí bez běžných časových orientačních bodů — může být mnohem snazší přestat vnímat, kolik času už uplynulo.
V tom spočívá největší síla podobných prostor: nemusí člověku nic přikazovat. Stačí, když mu odstraní část signálů, podle kterých si běžně uvědomuje, že je možná čas odejít.
