Článek
Tématu se věnoval investigativní portál VSquare, který upozornil na zjištění think tanku CEE Digital Democracy Watch mapující fungování TikTok LIVE v Polsku během tří měsíců detailního monitoringu. Výsledky ukazují prostředí, kde se živé přenosy stávají nejen nástrojem šíření názorů, ale i prostorem, kde hranice mezi svobodou projevu a otevřenou nenávistí mizí rychleji, než stihne algoritmus zareagovat.
Výzkumníci sledovali 114 účtů využívajících funkci TikTok LIVE a identifikovali přes tisíc dalších potenciálně propojených profilů. Nešlo o jednotnou strukturu řízenou jedním centrem, ale o síť vzájemně propojených skupin, které sdílejí podobné vzorce chování, vizuální styl i obsah. Aktivita těchto účtů byla systematická, intenzivní a navzájem koordinovaná, což umožňovalo udržovat dlouhé živé přenosy bez přerušení a tím maximalizovat jejich dosah. Formát vysílání často připomínal improvizované televizní debaty. Tvůrci zvali další účastníky jako spoluvysílající, čímž vznikaly diskusní panely s několika lidmi současně. Tento model nejen prodlužoval dobu vysílání, ale zároveň zvyšoval pravděpodobnost, že obsah unikne okamžité moderaci. V prostředí, kde se rychlost šíření rovná vlivu, jde o efektivní strategii.
V těchto přenosech se opakovaně objevovala protiukrajinská rétorika, která v některých případech přerůstala až v otevřené výzvy k násilí nebo deportacím. Ukrajinci byli redukováni na stereotypy a spojováni výhradně s extremistickými narativy. Paralelně se objevovaly i antisemitské výroky, často prezentované jako údajná „odhalení“ nebo historické interpretace, které však vycházely z dlouhodobě vyvrácených konspiračních teorií.
Výzkum zároveň poukázal na systematické využívání proruských narativů. Ty se nešířily pouze prostřednictvím výroků, ale i vizuální symboliky. Ruské barvy se objevovaly v profilech, uživatelských jménech i během samotných přenosů. Zvláštní technikou bylo využívání francouzské vlajky, která má stejné barevné schéma. Na první pohled neutrální symbol tak sloužil jako signál pro zasvěcené publikum a zároveň pomáhal obcházet automatické moderovací systémy.
Podobný princip se uplatňoval i v používání emoji, zakódovaných výrazů a specifických frází. Tento jazyk, označovaný jako „algospeak“, umožňuje sdílet kontroverzní nebo zakázaný obsah tak, aby nebyl snadno detekovatelný. Výsledkem je prostředí, kde pravidla formálně existují, ale jejich praktické vymáhání naráží na kreativitu uživatelů.
Nepřátelství vůči Evropské unii tvořilo další výraznou součást sledovaného obsahu.
Diskuse o takzvaném Polexitu byly prezentovány jako legitimní politická alternativa, často podpořená argumenty o ekonomickém tlaku Bruselu na polské zemědělství. Protesty farmářů byly využívány jako důkaz selhání evropské politiky, přestože interpretace těchto událostí byla výrazně zjednodušená a jednostranná.
Vedle ideologického obsahu se ukázal i další rozměr celého fenoménu – monetizace. TikTok umožňuje během živých přenosů posílat virtuální dárky, které se následně mění na reálné peníze. Podle dostupných dat se právě LIVE vysílání významně podílí na příjmech platformy. V praxi to znamená, že i kontroverzní obsah může generovat finanční zisk, pokud přitahuje dostatečnou pozornost.
V Polsku však monetizační model přesahoval samotnou platformu. Některé účty během vysílání sdílely platební údaje, odkazy na crowdfunding nebo kryptoměnové peněženky. Vznikal tak paralelní ekonomický ekosystém, kde se kombinovala ideologie, publikum a finanční motivace. Nenávist se tak nestávala jen nástrojem vlivu, ale i zdrojem příjmů.
Zásadní roli v celém procesu sehrává algoritmus. Přestože TikTok deklaruje, že nenávistný obsah není způsobilý pro tzv. doporučovací feed, výzkum ukázal opak. Živé přenosy se objevovaly i uživatelům, kteří tyto účty nesledovali, a v některých případech byli na vysílání upozorněni prostřednictvím notifikací. Algoritmus tak fungoval spíše jako zesilovač než filtr.
Specifikem živého vysílání je také omezená možnost zpětné kontroly. Na rozdíl od předem nahraných videí není prostor pro předběžnou moderaci a po skončení přenosu často chybí dostupný záznam. To výrazně komplikuje jak kontrolu, tak případnou odpovědnost za obsah.
Regulační tlak na TikTok v Evropě roste
Evropská komise již zahájila několik řízení podle zákona o digitálních službách, která se týkají transparentnosti i systémových rizik platformy. Navzdory tomu však výzkum nenaznačuje zásadní změnu v přístupu k funkci LIVE, zejména pokud jde o rychlost a efektivitu moderace.
V Polsku, kde TikTok využívají miliony lidí napříč generacemi, má tento problém zvláštní význam. Platforma se stala důležitým zdrojem informací, zejména pro mladší uživatele. V roce 2025 ji podle citovaných dat využívala téměř polovina mladých lidí jako hlavní zdroj informací o prezidentských volbách.
Současně se na ní objevují i dezinformační struktury, které se snaží ovlivňovat veřejné dění. Výzkumníci upozornili například na aktivitu pseudoprávních iniciativ, které vyzývají k odhlašování z volebních registrů nebo vydávají vlastní „zatykače“ na veřejné činitele. V digitálním prostoru, kde se informace šíří rychleji než jejich ověřování, získávají podobné iniciativy nečekaný prostor.
Celkový obraz, který studie nabízí, je méně o jednotlivých výrocích a více o systému, který je umožňuje. Platforma, jež byla původně navržena jako prostor pro zábavu, se v tomto kontextu mění v nástroj politického a ideologického vlivu. A zatímco pravidla existují, jejich vymáhání zůstává – mírně řečeno – nedokonalé.
Ironie celé situace spočívá v tom, že technologie, která měla spojovat, dokáže při nedostatečné kontrole stejně efektivně rozdělovat. A čím déle tento stav trvá, tím více se z experimentu s digitální komunikací stává test odolnosti samotné demokracie.
Skrytá logika vlivu: jak digitální prostředí formuje realitu mimo obrazovku
Jedním z méně viditelných aspektů digitálních platforem je jejich schopnost formovat chování uživatelů prostřednictvím takzvané behaviorální architektury. Odborníci z oblasti digitální psychologie dlouhodobě upozorňují, že algoritmy nejsou jen nástrojem distribuce obsahu, ale aktivně ovlivňují, jak lidé přemýšlejí a reagují. Výzkumy publikované například v rámci akademických studií o sociálních sítích ukazují, že opakovaná expozice emocionálně vyhrocenému obsahu vede ke zvýšené polarizaci názorů. Tento efekt se zesiluje v prostředí, kde chybí kontext nebo ověřování informací. Uživatel tak není pouze pasivním příjemcem, ale postupně se stává součástí dynamiky, kterou sám nevědomě posiluje.
Zvláštní roli hraje rychlost konzumace obsahu, která minimalizuje prostor pro kritické myšlení.
Obecné studie z oblasti kognitivních věd potvrzují, že čím kratší a intenzivnější obsah, tím vyšší pravděpodobnost impulzivní reakce. V takovém prostředí se nuance vytrácí a komplexní témata se redukují na jednoduché, často zkreslené narativy. Výsledkem je prostředí, kde emoce předbíhají fakta. A právě tento mechanismus je jedním z klíčových faktorů, proč se digitální prostor stává tak snadno zneužitelným.
Další vrstvou, která zůstává mimo běžnou pozornost, je role tzv. mikroinfluencerů a anonymních účtů v šíření ideologických rámců. Na rozdíl od známých osobností působí tito aktéři nenápadněji a často vytvářejí dojem autenticity. Výzkumy mediálních studií ukazují, že právě tento typ komunikace má vyšší míru důvěry u publika. Lidé mají tendenci více věřit „běžným uživatelům“ než oficiálním zdrojům. Tento fenomén je známý jako horizontální důvěra a je jedním z pilířů současné digitální komunikace. V praxi to znamená, že obsah šířený zdánlivě obyčejnými účty může mít výrazně větší dopad než tradiční mediální sdělení. Navíc se tyto účty často navzájem podporují, čímž vytvářejí iluzi širokého konsenzu. Tento efekt, označovaný jako „echo chamber“, vede k utvrzování názorů bez konfrontace s alternativními pohledy. V takovém prostředí se hranice mezi realitou a interpretací postupně rozostřuje. A právě zde vzniká prostor pro systematické ovlivňování veřejného mínění. Nenápadné, ale o to účinnější.
Z hlediska bezpečnosti upozorňují analytici na rostoucí význam digitálních operací vedených nepřímo, bez jasně identifikovatelného zadavatele. Tento model, často označovaný jako „plausible deniability“, umožňuje šířit vliv bez přímé odpovědnosti.
Zprávy bezpečnostních institucí v Evropě opakovaně varují před tím, že informační operace se stále více přesouvají na platformy s vysokou mírou interaktivity.
Důvod je jednoduchý: čím více je uživatel zapojen, tím silnější je efekt sdělení. Na rozdíl od tradičních médií zde neexistuje jasná redakční kontrola ani standardizovaný proces ověřování. To vytváří prostředí, kde se informace mohou šířit horizontálně, bez centrálního filtru. V kombinaci s anonymitou účtů se tak výrazně snižuje možnost zpětné dohledatelnosti. Tento trend potvrzují i analýzy organizací zaměřených na kybernetickou bezpečnost, které upozorňují na rostoucí propojení mezi online diskurzem a reálnými politickými dopady. Digitální prostor se tak stává nejen médiem, ale i nástrojem geopolitického vlivu. A to často způsobem, který zůstává pro běžného uživatele neviditelný.
Neméně důležitý je i ekonomický aspekt digitálního prostředí, který ovlivňuje samotnou strukturu obsahu.
Platformy jsou založeny na modelu maximalizace pozornosti, což znamená, že preferují obsah, který vyvolává silné reakce. Tento princip, známý jako „attention economy“, je dlouhodobě analyzován v oblasti mediálních studií i ekonomie digitálních platforem. Data ukazují, že kontroverzní nebo konfliktní obsah generuje vyšší engagement než neutrální sdělení.
To vytváří systémovou motivaci k jeho šíření, bez ohledu na jeho kvalitu nebo pravdivost. V důsledku toho se i běžní uživatelé mohou nevědomě přizpůsobovat tomuto modelu a produkovat obsah, který má větší šanci na viditelnost.
Tento mechanismus postupně mění charakter veřejné debaty. Místo argumentů dominují emoce, místo dialogu střet.
A zatímco platformy deklarují snahu o regulaci, jejich ekonomický model často pracuje opačným směrem. Vzniká tak paradox, kdy snaha o kontrolu naráží na vlastní princip fungování. A právě v tomto napětí se rozhoduje o tom, jak bude digitální prostor vypadat v příštích letech.
Když algoritmus přestane být nástrojem a stane se hráčem
Digitální platformy dnes nestojí mimo realitu, ale přímo ji spoluvytvářejí. To, co se odehrává na obrazovkách, má přímý dopad na veřejnou debatu, politická rozhodnutí i mezilidské vztahy. Odborné analýzy Evropské komise i nezávislých výzkumných organizací opakovaně potvrzují, že bez transparentních pravidel a důsledné kontroly se z technologických systémů stávají prostředníci vlivu, kteří operují bez jasné odpovědnosti. V okamžiku, kdy algoritmus začíná určovat, co je vidět a co zůstane skryté, přestává být neutrálním nástrojem. Stává se aktivním aktérem, který – byť nepřímo – formuje realitu. A právě tato změna role je jedním z nejzásadnějších posunů digitální éry.
Otázka už tedy nestojí, zda platformy ovlivňují společnost, ale jak hluboko tento vliv sahá a kdo nad ním drží kontrolu.
Regulace, které dnes vznikají na evropské úrovni, jsou prvním pokusem tento prostor uchopit, nikoli definitivním řešením. Bez kombinace technologické odpovědnosti, mediální gramotnosti a důsledného vymáhání pravidel zůstane digitální prostředí zranitelné. A čím déle bude tato nerovnováha přetrvávat, tím větší prostor vznikne pro aktéry, kteří ji dokážou využít ve svůj prospěch.
V sázce přitom není jen kvalita online diskuse, ale důvěra ve veřejný prostor jako celek. A tu, jak ukazuje současný vývoj, nelze obnovit jedním kliknutím.
______________________
použité zdroje: vsquare.org, ceeddw.org, ec.europa.eu
