Článek
Šel jsem si pro jedno jediné razítko. Obyčejné, kulaté, vonící byrokracií. Vybral jsem si k tomu den, kdy podle internetu měl úřad otevřeno „od 9:00 do 11:00“. Dvě hodiny, to zvládnu, říkal jsem si. Nevěděl jsem, že půlka z toho je pauza a druhá půlka oběd.
Vchod úřadu působil jako výlet do minulosti. Ošoupaná dlažba, vývěska „oznámení“ z roku 2007 a nástěnka plná dokumentů, kterým rozumí jen ten, kdo je psal – a ten už tu dávno nepracuje. Před dveřmi se tísnilo asi 15 lidí. Všichni zoufalí. Všichni v tichém odevzdání systému.
Uvnitř mě přivítal zvuk papírového pořadového systému – takové to klasické cvak, kdy vytáhneš lístek s číslem a připadáš si jako v čekárně na soud. Moje číslo bylo 37. Displej ukazoval „obsluhuje se číslo 4“. Fajn, mám čas. Jdu si sednout na neidentifikovatelně špinavou židli, co pamatuje Václava Klause, když ještě nenosil sako z Pepca.
Po půl hodině se objevila úřednice s výrazem, že ji život zradil už v roce 1996, a oznámila, že „dáme si malou pauzu na kafíčko“. Polovina přítomných se pousmála. Ta druhá brečela dovnitř. Já jsem začal studovat, jestli můžu dostat občanku v Chorvatsku, kdybych tu dnes neuspěl.
Když jsem se konečně dostal na řadu, podal jsem formulář s jasným úmyslem: „Chci to jen potvrdit. Tady. Tím razítkem.“ Úřednice si ho prohlédla, pak mě probodla pohledem a řekla: „To jste špatně. Tohle patří na dveře vedle. My dáváme jen zelená razítka. Vy potřebujete modré.“ Modré razítko. Můj nový životní cíl.
Přesunul jsem se o dveře dál. Tam visela cedule: „Z technických důvodů zavřeno.“ Ptal jsem se na informacích, co mám dělat. Prý přijít zítra. A hlavně dopoledne – nejlépe v době mezi 9:17 a 9:43, kdy má být údajně „klid“. Připadal jsem si jako ve hře, kde potřebuju kouzelný artefakt, abych vůbec mohl do další úrovně.
Odešel jsem bez razítka. Ale odešel jsem s příběhem. Příště si ho půjdu vytetovat rovnou na ruku. Bude to rychlejší, méně bolestivé a rozhodně s menší pravděpodobností, že skončím v čekárně vedle paní, co si tam už třetí hodinu lakuje nehty a říká tomu „vyřizování věcí“.
________________
Použité zdroje:
Tento článek / glosa je autorskou fikcí. Nevychází z žádných převzatých nebo faktických zdrojů. Vznikl jako humoristická glosa ze života.
