Článek
Tématu novodobé zimní okupace koridorů u lanovek se s odkazem na své interní zdroje a ověřená fakta věnoval portál Aktualne.cz. Ukazuje se, že český kutil v lyžácích dokázal nemožné – přetransformovat trapný zvyk s ručníky u moře do high-tech teroru na sněhu pomocí drahého vybavení.
Princip je prostý a v podstatě geniální ve své drzosti: stačí dorazit k vleku v době, kdy i rolbaři mají ještě hluboký spánek, a hodit své lyže do fronty. Tímto aktem si dotyčný vytyčí své území s grácií psa u pouliční lampy a může se v klidu vrátit do hotelu na vajíčka.
Tento investigativní vhled do psychiky dovolenkáře odhaluje, že strach z toho, že by někdo jiný mohl být u turniketu o tři sekundy dříve, vyvolává u některých jedinců těžké stavy úzkosti.
Lyže opuštěné v mrazu tak slouží jako němí svědci lidské sobeckosti a neuvěřitelné vynalézavosti.
Sjezdovka jako výstava opuštěného haraburdí bez majitelů
Když pak běžný smrtelník dorazí k lanovce v civilizovanou hodinu, čeká ho pohled na hřbitov plastových prken, přes která se legálně nedá projít. Majitelé těchto artefaktů jsou v tu chvíli pravděpodobně ještě v pyžamu, ale jejich „ego“ už hrdě stojí v první linii u turniketu.
Ironie celé situace dosahuje vrcholu ve chvíli, kdy se tito ranní architekti front začnou k vázání vracet a tváří se, že tam stáli celou noc v pozoru. Je to fascinující divadlo, kde hlavní roli hraje hrochova kůže a totální absence smyslu pro fair play. Vlekaři v Alpách i v Krkonoších jen nevěřícně kroutí hlavami nad tím, jak se z koridoru pro lyžaře stalo soukromé parkoviště pro skluznice. Satira života v horách nám ukazuje, že český turista se prostě nezmění – jen vymění bavlněné froté za laminát a ocelové hrany. V některých střediscích už situace připomíná spíše obléhání hradu než rekreaci, protože lidé své lyže k sobě dokonce zamykají cyklistickými zámky. Tato bezpečnostní vsuvka zajišťuje, že se jejich „rezervace“ nepohne ani o milimetr, i kdyby kolem projíždělo stádo splašených sobů.
Když se česká vyčůranost potká s horským mrazem
Fakta jsou neúprosná: tato metoda blokování míst je sice efektivní, ale z pohledu etiky se pohybuje někde na úrovni předbíhání ve frontě na banány v roce 1985. Je to fascinující sonda do národní povahy, která se odmítá smířit s tím, že na horách jsou i jiní lidé.
Zatímco normální člověk si užívá dovolenou, tito agenti s rychlým vázáním tráví ranní hodiny logistikou odvozu lyží k vleku a jejich následným hlídáním na dálku. Je to v podstatě druhá směna, za kterou si paradoxně ještě dobrovolně platí nemalé peníze v rámci skipasu. Někteří provozovatelé areálů už začínají mít této „ručníkové kultury“ plné zuby a hrozí, že osamocené lyže budou konfiskovat jako zapomenutý nález. Představa, že si majitel jde pro své Atomic za dvacet tisíc do ztrát a nálezů, je tou nejlepší ironickou tečkou za celým ranním cvičením.
Celý tento fenomén jen potvrzuje, že moderní lyžování není o pohybu na čerstvém vzduchu, ale o boji o centimetry čtvereční v koridoru. Satirický nádech celé věci podtrhuje fakt, že ti největší „blokátoři“ jsou často ti nejhorší lyžaři, kteří pak svah stejně jen sjedou pluhem.
Pokud tedy letos potkáte u vleků osamocené lyže, nepropadejte panice, že jejich majitel spadl do trhliny. Jen si prostě odskočil na kafíčko a nechal za sebe pracovat svou drzost, zatímco vy poctivě mrznete v regulérní frontě.
Závěrem lze jen s nadsázkou doporučit, aby si lidé k lyžím u vleků začali pokládat i jmenovky s časem příchodu a kopií výpisu z účtu. Když už se chováme jako na pískovišti v mateřské školce, tak ať je to se vším všudy a v plné polní.
Budoucnost je jasná; buď se naučíme chovat jako lidé, nebo budeme k vlekům posílat drony, aby nám tam držely fleka už od půlnoci.
Je to smutný, ale zároveň neuvěřitelně vtipný obraz dnešní doby, kde je prázdná fronta víc než plný zážitek.
__________________________
Použité zdroje: Aktualne.cz
