Článek
Rozhodl jsem se, že už toho bylo dost. Sepsal jsem čtyřbodový plán na záchranu země. Bod 1: Zrušit daně na věci, co mě štvou. Bod 2: Zavést povinné pondělní volno pro všechny, kdo vypadají unaveně. Bod 3: Každý občan má právo na jednoho osobního medvěda. Bod 4: Všichni politici musí složit zkoušku z empatie, pravopisu a práce s koštětem.
Odeslal jsem to na úřad vlády, sněmovnu i do několika médií. Očekával jsem reakci. Možná pozvání do studia. Nebo aspoň otevřený dopis. Ale nic. Ticho. Dokonce i můj chytrý telefon začal filtrovat moje vlastní e-maily jako spam.
Pak jsem si řekl, že jim asi chybí vůle. Nebo čas. Tak jsem jim navrhl, že jim s tím pomůžu. Můžu třeba stát ve sněmovně a jen kývat hlavou, když bude potřeba důraz. Klidně se nechám i vypískat – mám trénink z rodinných oslav.
Do teď mi nikdo neodepsal. Ale dnes mi přišel balíček. Uvnitř byl papír s nápisem „Děkujeme za zájem, vaše podněty zařazujeme k ostatním kuriózním případům.“ A obálka byla ručně popsaná. Někdo si dal práci. Takže moje kariéra možná začala.
__________________
Použité zdroje:
Tento článek je autorskou fikcí. Nevychází z žádných převzatých nebo faktických zdrojů. Vznikl jako humoristická glosa ze života. *
