Dvě miliardy bez zákona: z řádky v rozpočtu je poplatek 7 korun za 1 000 litrů vody

Dvě miliardy korun z poplatků za podzemní vodu stály ve státním rozpočtu dřív, než existoval zákon, který by je mohl vybrat. Dnes návrh zákona existuje. A ukazuje, že důležitější než sazba je otázka, komu peníze připadnou.

Chránit podzemní vodu je rozumný důvod, proč poplatek zvýšit. Dnes je 2 Kč za 1 000 litrů a podzemní voda je levnější než povrchová. Mě zajímá pořadí kroků.

Září. Vláda schválila návrh rozpočtu na rok 2027. V kapitole ministerstva zemědělství je asi 2 miliardy korun z poplatků za odběr podzemní vody.

8. října. Národní rozpočtová rada upozornila, že tyto peníze nemají oporu v zákoně. Poplatek dnes vynáší asi 0,7 miliardy korun ročně.

16. října. V článku Vláda chce zdražit vodu. Dvě miliardy už má v rozpočtu, zákon na ně nemá jsem napsal, že z poměru 2 ku 0,7 vychází zhruba trojnásobek sazby.

21. října. Poslanec Karel Tureček (ANO) navrhl změnu zákona o vodách. Ne jako samostatný zákon, ale jako přílepek k novele o ochraně rostlin (sněmovní tisk 48). Sazba má stoupnout z 2 Kč (voda pro obyvatele) a ze 3 Kč (ostatní užití) na 7 Kč za 1 000 litrů. Od dubna 2027 se za rok 2027 počítá čtvrtina podle staré a tři čtvrtiny podle nové sazby. Plná výše přijde od roku 2028.

3. listopadu. Zemědělský výbor Sněmovny doporučil návrh přijmout. Sněmovna o něm zatím nehlasovala.

Premiér argumentuje takto: domácích studní se změna netýká, odběry do 6 000 m³ ročně (6 milionů litrů) zůstávají bez poplatku, zvýšení je půl haléře na litr a dopad na domácnost jsou desítky korun měsíčně. Peníze se podle ministerstva vrátí do vodovodů a kanalizací.

Pět korun na 1 000 litrů je opravdu půl haléře na litr. A vodné jako celek o 250 % nezdraží. O 250 % roste jen poplatek, a to jen u vodáren, které berou podzemní vodu. Domácnost, která spotřebuje 100 000 litrů ročně z podzemního zdroje, by zaplatila nanejvýš 500 Kč ročně navíc (bez DPH), a jen když vodárna přenese celý náklad na zákazníka. Ve skutečnosti se to bude lišit vodárna od vodárny.

Pozor na údaj o 85 %. Ministerstvo mluví o využitelných zásobách, které jsou „v podstatě vyčerpány z 85 %“. Neznamená to, že 85 % podzemní vody zmizelo. Podklady k tomu jsem nenašel.

A výjimka „pro obce do 200 obyvatel“ je zkratka. Rozhoduje objem odběru, ne počet lidí. Obec Přestavlky, o které psala ČT24, se změny dotkne i přesto.

Poplatek platí ten, kdo vodu odebírá, tedy vodárna. Vodovod často vlastní obec nebo svazek obcí a provozuje ho soukromá firma. Domácnost poplatek státu neplatí přímo, ale může ho zaplatit ve vodném. Věta „nás se to netýká“ je stejně nepřesná jako „voda zdraží o 250 %“.

Dnes se výnos poplatku dělí napůl: polovina jde kraji, polovina Státnímu fondu životního prostředí. Zákon navíc určuje, na co se peníze smějí použít. Kraj je smí dát jen na vodovody a kanalizace, fond na ochranu vod.

Návrh to mění. Jedna sedmina má jít fondu, šest sedmin do státního rozpočtu, do kapitoly ministerstva zemědělství. Účel krajského podílu se ze zákona vypouští bez náhrady. U šesti sedmin tak zákon žádný účel nestanoví. Účel zůstává jen u jedné sedminy pro fond.

Slib, že peníze skončí ve vodním hospodářství, je politický slib. Zákonná povinnost to není.

Od 12. listopadu se mluví i o dalším návrhu ministerstva zemědělství: zrušit výjimky pro dešťovou vodu ze střech a silnic, která teče do kanalizace. Dnes za to platí třeba továrny a obchodní centra. Domy, silnice, železnice, zoo a hřbitovy jsou osvobozené.

Podle Novinek by obce platily modelově asi 4,8 miliardy korun ročně. Čtyřčlenná rodina by podle modelu platila za déšť ze střechy 4 100 Kč, na stočném by ušetřila 2 400 Kč a připlatila by si 1 700 Kč. Dvoučlenná skoro 2 900 Kč. Ministerstvo důvod vysvětluje evropskou směrnicí a tím, že kanalizace se při dešti přeplňuje. Svaz měst a obcí chce výjimky zachovat.

Kdo bude měřit, kolik pršelo? Nikdo. U okapu nemá vodoměr skoro nikdo, a tak se déšť nezměří, ale spočítá. Dnes to u firem dělá vodárna podle vyhlášky č. 428/2001 Sb. Plochu střechy nebo dvora vynásobí koeficientem podle povrchu (střecha odvede skoro vše, trávník málo) a dlouhodobým průměrem srážek od Českého hydrometeorologického ústavu. Výsledkem je počet metrů krychlových ročně. Stejný postup by se dal čekat i u domácností. Ministerstvo ale zatím nepopsalo, jak to u nich bude.

Nikde taky nestojí, kdo bude ověřovat, že máte nádrž nebo vsak a platit nemusíte. Plocha, ze které voda do kanalizace neteče, se podle výkladu nepočítá. Jak to má majitel prokázat a kdo to posoudí, zatím nevíme. Podle vyhlášky musí majitel vodárně oznámit, když okap odpojí nebo předláždí dvůr.

Ministerstvo navíc zvažuje, že by změna začala platit později, nejméně o tři roky.

Je to jiný mechanismus než poplatek za podzemní vodu: platba za odvod do kanalizace, ne poplatek státu. A návrh prošel zatím jen připomínkovým řízením mezi ministerstvy. Ministerstvo samo skutečné platby nezná.

Kdybych to měl zavádět já jako sociální demokrat, začal bych na druhém konci. Nejdřív bych lidem umožnil, aby se na platbu mohli připravit. Ne zákon, který lidi zaskočí, a pak se o ně nikdo nestará.

Dotace na nádrže už existuje. Program Dešťovka podle informací z prosince 2025 hradil až polovinu nákladů. Je potřeba ověřit, jestli je dnes otevřený a jestli stačí.

Kdo se pak nepřipraví, zaplatí. To je jeho volba. Kdo se připraví, platí méně, nebo vůbec. Tak funguje zákon, který dává lidem šanci.

Podzemní vodu chránit musíme. Občan ale má právo na odpovědi:

Ochrana vody nemůže být bianco šekem pro státní rozpočet. Jestli má občan zaplatit víc, má mít právo vědět proč, komu peníze půjdou a co za ně skutečně vznikne.