Článek
Při čtení vašeho článku jsem měl pocit že jste se mi vloupal do hlavy a sepsal moje myšlenky. Děkuji vám za to. V den invaze rusáků na Ukrajinu mi bylo strašně.Se slzami v očích jsem vzal kytaru a začal tiše vybrnkávat známou melodii Bratříčku nevzlikej,to nejsou bubáci, vždyť už si velikej, to jsou jen vojáci.....a najednou viděl tu hrůzu v očích rodičů. Psal se rok 1968 . Buďme rádi že už tu nejsou a nedopusťme , aby se vrátily a mi zase jen sklonily hlavy. Buďme pokorní,ale hrdí. Ohýbání hřbetu a ustupování jen zlo posiluje a stejně dosáhne svého .. jen bez námahy.Zelenský je charakter a neprodal svoji duši.
