Článek
Volodymyr Zelenskyj se stal celosvětovým symbolem ukrajinského odporu proti ruské zločinné agresi. A také symbolem odvahy, houževnatosti, odolnosti, nekompromisního boje za svobodu, národní sebeurčení, spravedlnost a vládu práva, a opakovaného překonávání hranice zdánlivě nemožného. Mimochodem, umíte si na jeho místě představit třeba Andreje Babiše?
Když v roce 2019 nastupoval do prezidentské funkce, jistě si ani v nejhorším snu nepředstavoval, co ho čeká. Na druhé straně, jen krizové situace umožní vyniknout výjimečným lidem. A Zelenskyj se do dějin Ukrajiny, ale i celé Evropy, vryje právě jako výjimečný státník, bojovník i člověk.
Po šokujícím zločinném napadené Ruskem dokázal nemožné. Z původních odhadů třídenní války se jeho země statečně brání už třetím rokem mnohem silnějšímu a početnějšímu nepříteli, jehož metody jsou ukázkou toho nejohavnějšího, čeho je člověk schopen. Zelenskyj dokázal zmobilizovat nejen obranu země, ale i pomoc spojenců, a získal si velkou autoritu nejen v Evropě, ale i u původní Bidenovy administrativy v USA. A dokonale symbolizuje ducha svobodné Ukrajiny, kterou ani fanatické ruské zlo neumí zlomit.
Patrně nikdo z nás si nedovede představit tlak, pod kterým Zelenskyj denně žije. Základem je samozřejmě válka samotná. S tím se pojí nezbytnost udržet mobilizaci spojenců, která stojí obrovské finanční sumy, jež si musí obhájit před domácím publikem štvaným ruskou propagandou. Dále musí udržovat potřebnou morálku obrany ve vlastní zemi, hledat tenčící se personální i hmotné zdroje a vůli nevzdat to u sebe i všech zúčastněných. A to vše je samozřejmě pouhou „nadstavbou“ nad ostatní povinnosti hlavy státu, které válkou pochopitelně nikam nezmizely.
Až někde hodně daleko za všemi těmito prioritami se nachází jeho vlastní život. Na Ukrajině patrně nežije Rusy nenáviděnější člověk, kterého by při sebemenší příležitosti okamžitě odklidili z cesty, což byl jeden z jejich záměrů už v počátku agrese. Zelenskyj tak musí držet nepřetržitě nejvyšší stupeň i v otázce vlastní bezpečnosti. A pochopitelně nejen on, ale i jeho nejbližší. Chránit život svůj a svých blízkých je pro většinu z nás existenciální maximou. Pro Zelenského pomyslným výchozím bodem nula. Tedy tam starost běžného člověka vrcholí, Zelenského začíná.
Zelenskyj měl od počátku invaze mnoho různých možností. A proti té, kterou si vybral, by všechny ostatní byly procházkou rozkvetlým sadem. Ihned v počátku invaze mohl zemi jednoduše opustit, a uchýlit se do bezpečného exilu v některé ze západních zemí. Mohl též rezignovat na funkci, za což by mu Rusové nepochybně zajistili doživotní blahobyt. Mohl jim též ustoupit, pod záminkou „míru“ přistoupit na jejich požadavky, zbytek mandátu vykonat jako loutka Moskvy a pak odejít do Ruskem bohatě zabezpečeného politického důchodu. A pokud by to odůvodnil snahou „předejít zničující válce“, nikdo by mu ani nic moc nevyčítal.
Zelenskyj ale všechny tyto pohodlné cesty odmítl. Jsou totiž neslučitelné s jeho charakterem, smyslem pro spravedlnost, právo a odpovědnost, kterou vůči své zemi cítí. A vydal se na nesmírně ctnostnou, a přinejmenším stejně tak náročnou cestu vzdoru vůči zlu a bezpráví.
V žádném případě to ale není Zelenského válka, jak se veřejnosti snažil před časem namluvit např. Filip Turek. Kdyby sami ukrajinští občané vzdorovat nechtěli, nikdo by je nedonutil a veškerá vojenská obrana země by se během pár dní rozpadla, pokud by vůbec začala. A i v současnosti se řada lidí z fronty nechává slyšet, že se žádné vynucené dohodě nepodvolí, a pokračovala by v odporu okupantům klidně i v partyzánském boji.
A teď si představme, že Zelenskyj přijede jednat do Bílého domu. Tedy do země, která až donedávna byla jeho klíčovým spojencem. Dobře ví, jací lidé jej tam nyní čekají. Vnímá nejen jejich nepřátelství, ale i otevřenou přezíravost, neboť nějaká zemička ve východní Evropě přece pro „velikány“ Trumpova střihu není partnerem. Vždyť za partnera Trump nepovažuje ani celou Evropu dohromady. Zelenskyj ví i to, že za pokračování pomoci bude teď muset Ukrajina platit. A nejspíš dokonce víc, než kolik je skutečná hodnota takové pomoci.
Přes to všechno přijíždí Zelenskyj ve snaze o přátelství, veze Trumpovi osobní dárek a chce se dohodnout na pokračování pomoci. Je ochoten zajít dokonce až na samotný okraj přijatelnosti, tj. akceptovat vše co zajistí jeho zemi bezpečnost a nevyhoví protiprávním požadavkům ruského agresora. Nedávno se dokonce nechal slyšet, že výměnou za přijetí země do NATO a bezpečnostní garance je ochoten klidně sám rezignovat.
Jenomže všechno je marné. Zelenskyj opravdu nepřijíždí k přátelům, ba ani k nezúčastněným mediátorům. I ti by totiž dobře věděli, kdo je agresorem a kdo obětí. Přijíždí do nepřátelské a přezíravé atmosféry, kde dostává otevřeně najevo, že není přítelem, spojencem a dokonce ani rovnocenným partnerem, a to ani když je za partnerství ochoten platit. Trump s Vancem mu v podstatě řeknou, ať dá co má a počká si, co za to pro jeho zemi Amerika případně udělá. Takže třeba taky vůbec nic.
Trump je věru hrdina. Zelenského proto na své půdě přijímá v přesile, neboť si k ruce vezme ještě svého ministra zahraničí a viceprezidenta Vanceho. Ano, přesně toho, kterého si přáli samotní Rusové. Chyběl už jen Musk v kšiltovce nacpávající si ústa popcornem.
A tato trojice se pak ukrajinského prezidenta, který už tři roky bojuje o to, co je v USA samozřejmostí (tj. svoboda a právo o národní sebeurčení), snaží šikanovat, zesměšnit, ponížit a přimět ke kapitulaci vůči ruskému agresorovi. Z bezpečí Oválné pracovny v zemi s nejsilnější armádou světa je to opravdu velká dávka hrdinství.
Navíc od lidí, kteří Zelenskému z hlediska charakteru, odvahy či zásluh pro svoji zemi nesahají ani po kotníky a převyšují ho pouze množstvím peněz kterými vládnou, a zbraní které zajišťují jejich bezpečnost. Co na tom, že Ukrajina je mohla mít také, kdyby dobrovolně nepřistoupila na status bezjaderné země na základě Budapešťského memoranda. „Její chyba“ řekl by možná Trump v reakci na to, že Ukrajina mezinárodním bezpečnostním zárukám věřila.
Nicméně Zelenskyj přečká se ctí i tento zdrcující tlak a bezprecedentně ostudnou americkou frašku. Nezačne Trumpovi lízat boty, přestože jeho pomoc existenčně nutně potřebuje. Nepřistoupí na relativizaci postavení útočníka a oběti, přestože to americká trojice bere jako hotovou věc. Nerozklepou se mu nohy z výrazné přesily v arogantním nepřátelském prostředí, které se mu namísto pomoci snaží pomyslně nafackovat před celým světem. Zůstane u svých požadavků, a když jej Trump jako vyvrcholení „přátelského popovídání“ nakonec vyhodí, v klidu odjíždí.
Těžko proto hledat dostatečná slova úcty, sounáležitosti a podpory vůči člověku jako je prezident Zelenskyj. V Oválné pracovně Spojené státy nezneuctil on, ale Trump s Vancem a jejich hulvátským divadlem, jímž promluvili jménem necivilizované části Ameriky a světa. Teď je na tahu ta civilizovaná.
