Článek
Snad každý zaznamenal doslova šokový nárůst cen pohonných hmot v posledních týdnech, jehož příčinou jsou především události na Blízkém východě. A patrně každý si ještě pamatuje obdobný trend v průběhu mandátu Fialovy vlády, kdy ceny pohonných hmot přechodně vyletěly nahoru v důsledku ruské invaze.
Obě situace mají společné, že ani jedna z českých vlád na nich nenese vinu, neboť příčiny jsou daleko za hranicemi naší země. Obrovský rozdíl je však v reakci opozice. Jistě netřeba připomínat, jak nestoudně energetickou krizi zneužívaly proti Fialově vládě strany tehdejší autoritářské opozice v čele s Babišem, které se předháněly kdo předvede nesmyslnější názor, prognózu či dokonce návrh „řešení“.
Nejhorší porážkou rozumu však byla odezva společnosti. Odborníci se mohli umluvit ve snaze vysvětlovat, že popsaný cenový vývoj je na politice Fialovy vlády závislý asi stejně jako počasí. Marně. Nevzděla(tel)nou částí společnosti cloumal vymyšlený přízrak „Fialovy drahoty“, který autoritářské strany mohutně šířily, a premiéra Fialu ztělesnily jako zlého démona, kvůli kterému se snad ani nechtějí rodit děti. A lidé neschopni dohlédnout za hranice vlastního dvorku fanaticky tleskali a vzývali příchod spasitele Andreje, který u nás mávnutím čapího pera zařídí „zemský ráj to napohled“. A kdyby mu to náhodou nešlo, bude voličům ochotně přispívat ze svého.
V intencích tohoto mentálního zatemnění také loňské podzimní volby dopadly. Důsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Za několik měsíců výkonu mandátu už Babišova vláda stihla udělat víc přehmatů než standardní kabinety za několik volebních období dohromady, a ještě daleko více stihla předvést ostudy. Zároveň je nepochybné, že s postupujícím jarem budou ze Strakovky vylétat další bizarní „motýle a včele“. Letná už se proto podle očekávání plní ještě rychleji než za předchozího Babišova vládního angažmá.
Skokový růst cen pohonných hmot je pak prologem k nejbolestnější kapitole, v níž začnou postupně střízlivět i vládní voliči. A to ze svého opojení představou Babiše jako moudrého „táty pracujících“, který v potu tváře po celodenní vládní šichtě bude ještě před Strakovkou nabízet chudým pocestným chléb ke svým blátivým párkům.
Pakliže razantní zvýšení cen pohonných hmot vydrží, nutně na něj brzy naváže růst inflace, což pochopitelně nejvíc zasáhne nízkorozpočtové domácnosti včetně starobních důchodců, z nichž se rekrutuje dominantní podpora Babišových voličů. A voliči toustového ráje začnou na vlastní kůži poznávat, jak absurdní byly sny, které loni motivovaly jejich volbu.
A pokud naivně očekávají, že si v reakci na růst cen základních potravin snad Babišův holding sníží vlastní marže, čeká je procitnutí ještě tvrdší. Levný život jim slibuje politik Babiš, zatímco podnikatel Babiš má cíle zcela opačné. Při konfliktu obou rolí má pochopitelně přednost Babiš podnikatel, který se musí denně plácat smíchy do stehen jak málo stačí, aby mu voliči tuto zlatonosnou dvojroli nadále umožňovali hrát.
Ani fatální střet zájmů není žádný problém. Stačilo voličům namluvit všechny ty povídačky o zlém Fialovi a hodném Babišovi. A pak už jen spřažení se spravedlností rovněž ohroženým expopelářem t.č. v čele Poslanecké Sněmovny, a trestní stíhání se rozplynulo jako rozum nad Takešiho hradem.
Voliči okresního Česka v módu popírání existence objektivní pravdy šířeného z Ruska v předvolebním nadšení zamrzli v přesvědčeni, že když to řekne vůdce, řeka klidně poteče do kopce - stačí si ji přece nahrát na kameru a pak pustit záznam pozpátku. Možná tedy až autentickým prožitkem „na vlastní kůži“ pochopí, že podobně jako letadlo nemůže úspěšně pilotovat rotvajler, nemůže stát řídit nekompetentní vláda s premiérem, který je při tom navíc v permanentním střetu veřejného zájmu se svým zájmem soukromým.
Pouze pád do ledové vody může voliče autoritářů přesvědčit, že to opravdu není slibovaná hotelová vířivka. Mají na to ještě 3,5 roku. Jen škoda, že kvůli tak banálnímu poznáni opět všichni zmarníme tolik času.
