Článek
Při konfrontaci loňských předvolebních prohlášení stran nynější Babišovy koalice s jejich vládní realitou si kromě daňového zatížení nelze nevšimnout ani dalšího velkého tématu, které posloužilo jako vylhaný nástroj účelové diskreditace Fialovy vlády. A sice ceny pohonných hmot.
Jistě pamatujete Babišovo heslo „Fialova drahota“. Oč nesmyslnější, o to účinnější. Alespoň pro voliče, kteří si k volbám nenosí rozum. Ve skrz naskrz vylhané kampani „za všechno může Fiala“ se totiž hodilo úplně cokoliv, dokonce i nízká porodnost či globální příčiny vysokých cen pohonných hmot. Fiala zkrátka mohl za všechno.
A tak tehdejší Babišova opozice jako zaseklá gramofonová deska dokola opakovala, že vysoké ceny u čerpacích stanic jsou výsledkem špatné práce vlády, její nekompetence, arogance, nezájmu o občany a kdoví čeho dalšího. Se skutečností, že vláda v tržním hospodářství není a ani nemůže být orgánem cenotvorby, si samozřejmě nikdo hlavu nelámal a dav freneticky tleskal Babišovým slibům světlých zítřků.
A stejný dav také nadšeně otevřel Babišovi cestu zpět do Strakovky. Hurá, konečně bude líp, nemohl se dočkat nejeden příznivce světa koblih a hranolek převlečených za ministryně. A jak tedy vypadají ceny pohonných hmot, když už "je líp"?
Podle dat ČSÚ jsou aktuální ceny Naturalu 95 téměř stejné jako v období nejvyšší cenové hladiny za Fialovy vlády a přibližně o 12 Kč/l vyšší než v době jmenování Babišova kabinetu. Ceny nafty jsou pak nejvyšší v historii naší země. Ano, tím pádem vyšší než za oné „Fialovy drahoty“, přičemž v některých letošních týdnech nafta dokonce překročila hranici 50 Kč za litr Kč. A to si Babišova vláda ještě pomáhá cenovými stropy, jejichž ekonomický dopad je přinejmenším diskutabilní a předchozí vláda se bez nich obešla.
Tolik realita Babišovch slibů „levnějšího života“. Kde jenom ten Andrej udělal ve svých předvolebních úvahách chybu? Anebo že by se snad přepočítal Karel Havlíček se svým „expertním úhlem pohledu“? Nejvíc se však ale bezesporu přepočítali jejich voliči. Pokolikáté už.
Znovu se totiž vykresluje prázdnota a faleš loňské předvolební opoziční rétoriky. Slova, za kterými není žádný obsah a sliby, které nikdo nehodlá (a fakticky ani nemůže) plnit. A také to, že Babišova vláda nedokáže uspět ani ve svém klíčovém (a pochopitelně nesmyslném) předvolebním slibu, že „zatočí s drahotou“. Sportovní terminologií řečeno, Babišův kabinet prohrává s tím Fialovým i na svém vlastním hřišti.
Současná Babišova vláda vstoupí do dějin nesčetnými bizarnostmi. Jednou z nich je právě ta, že bez mrknutí oka dělá stejné věci, které předtím u Fialova kabinetu prezentovala téměř jako vlastizradu. Historická maxima cen nafty působí pak poněkud úsměvně v kontextu skutečnosti, že jedním z členů vládní koalice je strana, jejíž mantrou je spalovací motor. A je také prvním kabinetem, který k veřejnému sdělení, že chůze do schodů je zdravější než výtah, potřebuje samostatné ministerstvo.
Nejsem paštika z Agrofertu ani strašidlo z Takešiho hradu, abych nyní zrcadlově opakoval co tehdy tvrdil Babiš a jeho stranický kompars, tedy že za globální příčiny vysokých cen pohonných hmot ve skutečnosti může česká vláda. Nemůže. Ani Fialova, ani Babišova.
Za co však Babišova koalice může je bezskrupulózní lhaní, na kterém svoji předvolební kampaň založila, a díky velmi nízké informační gramotnosti svých voličů se prolhala až do Strakovky.
Co vy na to, milí voliči? Vybíráte si za spolupracovníky, přátele či partnery lidi, kteří vám lžou? Ne? A u předsedy vlády vám taková vlastnost nevadí? A opravdu mu budete nadále zpívat Sarà perché ti amo, i když za pohonné hmoty zaplatíte víc než za Fialovy vlády?
