Článek
Svým pravidelným čtenářům se omlouvám, že tentokrát výjimečně poněkud vykročím ze svého obvyklého tematického rámce. Platí to však jen částečně, neboť právě na dnešním tématu si ukážeme, jak mnohdy úzce souvisí i zdánlivě velmi vzdálená témata.
Současná slovenská vládní koalice Roberta Fica je v rámci EU hlavním symbolem společenského a politického tmářství, a jako taková odráží současnou většinovou vůli slovenských voličů. Podobně jako Babišova a dříve Orbánova koalice staví na vyhroceném nacionalismu, bezhodnotovém pragmatismu, uspokojení průměrností a zatemnělé preferenci „tradic“ před pokrokem.
Příjemný unik před současnou dominantní tváří Slovenska nabízí připomínka jedné nezapomenutelné osobnosti slovenských devadesátek, která tyto mentální zkraty zbořila jak (nepochybně tradiční) starou plesnivou chatrč. A současně ukázala, že pokud člověk skutečně něco umí, je pro něj globalizovaný a bezbariérový západní svět tím nejlepším místem k životu.
Slovensko devadesátých let kromě řady tragikomických figurek dokázalo vygenerovat i nemálo osobností v nejrůznějších společenských oblastech. Vynecháme dnes politiky, akademiky či lékaře, a připomeneme si osobnost z úplně jiného společenského spektra - zpěvačku Barbaru Haščákovou.
Psal se únor roku 1995, já byl malý kluk a evropské hudební scéně kraloval eurodance. A tehdejší rovněž úspěšnou (a dodnes existující) slovenskou skupinu Maduar opustilo duo Erik Aresta a Barbara Haščáková coby tehdy teprve patnáctiletá zpěvačka. Erik byl považován za mozek Maduaru a dobře rozpoznal ohromující Barbary talent, že si tento riskantní krok dovolil. A nemýlil se.
Společně založili duo MC Erik & Barbara. Formát byl jednoduchý, Erik zpíval rap, Barbara vokál. Oba dělali to, co perfektně uměli, a dokázali se shodnout na společném výstupu produkce. Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. A byl raketový.
Přestože duo vydrželo pohromadě pouhé tři roky, dokázalo za tu dobu vydat čtyři alba, a stalo se absolutním fenoménem nejen na Slovensku a u nás, ale výrazně prorazilo i v západní Evropě a dokonce třeba i v Japonsku. Největší hit U Can’t Stop hned z jejich prvního stejnojmenného alba (1995) se stal evropským bestsellerem, který boural evropské hitparády např. v Německu, Belgii, Švýcarsku či Finsku, a dvojice uspořádala rozsáhlé evropské turné.
Jen škoda, že trochu v jeho stínu zůstal pilotní singl It's Your Day z jejich druhého alba Second (1996), který představuje absolutní špičku tehdejšího eurodance.
V porovnání s U Can´t stop je po všech stránkách kvalitnější, kreativnější, kultivovanější, nápaditější, celkově vyspělejší a propracovanější. Pěvecky se zlepšili a vytříbili oba (Erik výrazně), a rovněž vizuál obou protagonistů se zdokonalil. A zatímco klip k písni U Can´t stop dnes již působí jako poněkud zatuchlé a laciné retro, klip It's Your Day je dodnes svěží a těžko uvěřit, že je starý už 30 let.
Singl It's Your Day nabízí doslova dynamickou smršť, naprosto originální zpracování, videoklip s vynikající stylizací i střihem, a perfektním vizuálem obou protagonistů. A pochopitelně především stoprocentní a vzájemně vyladěné pěvecké výkony. U Barbary navíc těžko uvěřit, že tak profesionálního a vyspělého výkonu byla ve svém věku schopna.
A slova? Tváří v tvář ruskému vraždění na Ukrajině v současnosti až mrazivě aktuální:
„…Proč musíš žít v každodenním strachu,
když přijdou zlí lidé a shazují bomby,
proč musíš trpět v téhle zatracené válce,
proč musíš vidět své malé dítě plakat,
proč musíš žít v tomhle pekle….“
Jak už to u podobně extrémně úspěšných projektů bývá, nemají dlouhého trvání. Po svém rozpadu vydalo duo ještě páté (best of) album v roce 1999 a v roce 2010 pak šesté při neúspěšném pokusu o comeback. Ani jeden z protagonistů ve své sólové dráze na megaúspěchy společné produkce nenavázal. Barbara pak svět bohužel opustila velmi předčasně již ve 43 letech, když se jí osudnou stala cévní mozková příhoda a patrně i soužití s násilnickým manželem v USA.
To však nic nemění na nesmazatelném poselství, jenž toto duo zanechalo nejen na česko-slovenské hudební scéně, a které by mělo být inspirací pro mnoho lidí, kteří rovněž mají v nějakém oboru talent, ale z nejrůznějších (mnohdy malicherných) důvodů jej nerozvíjí. Shrňme si aspoň ty nejdůležitější.
Globalizovaný západní svět nabízí bezbariérové a vskutku neomezené možnosti každému, kdo skutečně něco umí. Pak je úplně jedno odkud jste. Nestačí však samozřejmě ono masarykovské „nebát se a nekrást“, je nutné na sobě tvrdě pracovat a mít opravdový drive se prosadit. A také k tomu zvolit adekvátní prostředky.
Nedílnou součástí úspěchu tohoto dua byla dominantní produkce v angličtině. Pokud by zpívali jen slovensky s nacionalistickým podtextem „nic než národ“, nikdy by výrazněji nepřekročili území od Chebu po Košice. A tím by svůj potenciál v podstatě zašlapali do země.
Dalším klíčovým prvkem byly jejich ambice. Pokud by se spokojili s pohodlným životem a relativním úspěchem, zůstali by v Maduaru. Pouze ty nejvyšší ambice oba protagonisty vedly k tomu, že chtěli ještě víc, a i úspěšný Maduar jim byl příliš těsný. Nespokojili se tedy nejen s průměrností, ale dokonce ani s tehdejší slovenskou špičkou, kterou Maduar představoval. Chtěli její laťku posunout ještě výš a překonávat vlastní rekordy. A s přehledem to dokázali.
V neposlední řadě je inspirativní jejich obrovská profesionalita, která se neomezovala na kopírování odposlouchaných schémat, ale schopnosti tvořit na jejich základě nový vysoce atraktivní a autorský produkt. To vyžaduje kromě umu rovněž sebedůvěru nesvázanou tradičním československým skepticismem „to určitě nepůjde“, protože „to se přece ještě žádnému Slovákovi nebo Čechovi nepodařilo“ doplněného plejádou zástupných důvodů, proč je lépe s řízkem v chlebu na lavičce na celý svět nadávat než se v něm pokusit uspět.
A především Barbara může být obrovskou inspirací pro mnoho talentovaných mladých lidí. Vždyť v době, kdy jí ležela u nohou celá Evropa, jí bylo teprve 16 let, a veškerý úspěch si vybudovala vlastní prací. V případě této profese to ani jinak nejde. Pokud by zpívat neuměla, jednoduše by neměla publikum.
A ano, tři roky existence tohoto dua je téměř jepičí kariéra. Jenomže Erik s Barbarou za tu dobu dokázali víc, než většina lidí ve svých oborech dokáže za celý život. A přestože byl život Barbary krátký a s jeho druhou polovinou určitě mohla naložit lépe, zapsala se nesmazatelně do historie evropské devadesátkové taneční hudby, a na česko-slovenské scéně její hranice posunula tak daleko, že je od té doby nikdo nepřekonal. Kolik z nás dokázalo ve svých oborech to, co ona? A není to naplněnější život než třeba osmdesát let věnovaných závisti, nepřejícnosti a nadávání?
Letos 23. listopadu to budou tři roky od Barbary předčasného odchodu z tohoto světa. Vzpomínejme na ni nejen v tento den. A v její hudební cestě k nejvyšším metám hledejme inspiraci sami pro sebe.
