Článek
V minulých dnech jsem publikoval článek na téma politické nevyzrálosti, kterou nazývám „vidláctvím“. Pod mým článkem byl publikován oponentní příspěvek, který opakuje ve veřejném prostoru často traktovaná klišé, a je proto vhodné se u něj chvíli zastavit.
Oponující autor patrně zcela přehlédl, že „vidláctví“ ve svém textu vůbec nespojuji s venkovem či jakýmikoliv sociálními či profesními skupinami, ale s nevyzrálostí politickou a hodnotovou. Ta se vyskytuje napříč společností, a ani vzdělání ji nedokáže automaticky eliminovat.
Příklad? S výjimkou Oto Klempíře jsou všichni členové Babišovy vlády vysokoškoláci. Přesto je politika této vlády synonymem onoho politického vidláctví, které naši zemi neuvěřitelně poškozuje. Snad nejmarkantnější je to v kombinaci s nevyzrálosti osobnostní, kterou ve vládě reprezentují především motoristé. V jedné písničce se zpívá: „nadutec hloupost nese si důstojně jako páv, platí to v každé profesi, švec nebo doktor práv“. Petr Macinka by o tom mohl vyprávět, přestože není doktorem práv, ale magistrem jedné ze soukromých vysokých škol u nás.
Autorovy připomínky lze shrnout do fráze „elity se povyšují nad obyčejné lidi, které zastupuje Babiš“. Ve veřejném prostoru se tato fráze objevuje často. Rozebereme si proč jak je nesmyslná.
Především, kdo je „elita“ a kdo „obyčejný člověk“? Takže třeba elita je každý kdo má třeba vysokou školu, a všichni ostatní jsou obyčejní lidé? Nebo začíná až od malého doktorátu? Či až od velkého? Anebo jsou to jen profesoři?
Nebo se míra elitářství měří inteligencí? Tudíž osoba s IQ 130 náleží k elitě, a osoba s IQ 129 je obyčejný člověk? A plat 100 tisíc měsíčně je platová elita, a 99 tisíc bere obyčejný člověk? Či snad je elitář i majitel panelákového 1+1 v Praze jen proto, že Praha je přece elitářská celá?
Již těchto několik otázek ukazuje, jak zoufale bezobsažné jsou podobné fráze a jak nesmyslné je chtít společnost karikovat na toliko dvě kategorie „elit a obyčejných lidí“. Proč to tedy Andrej Babiš dělá? Přece aby se mohl stylizovat do role spasitele smyšlené kategorie „obyčejných lidí“, a chránit je před domnělým útlakem další smyšlené kategorie „zlých elit“. Z lásky k obyčejnému člověku? Nikoliv. Z lásky k sobě. Ti „obyčejní lidé“ jej zajímají jen pro jejich početnost, neboť kdo si jejich hlasy podmaní, vyhrává volby.
A Babiš pro jejich podmanění udělá cokoliv – klidně si bude hrát na „jednoho z nich“ a rozdávat jim koblihe, přestože jinak představuje doslova ukázkového elitáře, především svým majetkem. Reálně však jeho politika tyto „obyčejné lidi“ brutálně poškozuje. Příkladem je plošné znehodnocení jejich úspor inflační spirálou roztočenou sebevražednou hospodářskou politikou jeho předchozí vlády, role Babišových firem při udržování vysokých cen potravin na oligopolním trhu či podprůměrné mzdové podmínky v Agrofertu.
Babišova „chytlavá hesla“ jsou při bližším pohledu tak hloupá, že lze jen nevěřícně kroutit hlavou nad počtem lidí, který to pořád nedochází. V intencích své masky „táty obyčejných lidí“ v předvolební kampani sliboval, jak to se svými voliči „natřou Praze“. I v Praze samotné volilo hnutí ANO 126 170 lidí. Těm to chce Babiš také natírat? Škoda, že se ho na to některý z jeho pražských voličů nezeptal. Nesjpíš by dopadl podobně jako tito studenti, kteří se také snažili s Babišem věcně diskutovat. Pochopitelně marně.
Celý koncept „obyčejných lidí“ má však za cíl ještě něco horšího. A sice podněcovat v těch domněle „obyčejných lidech“ nenávist vůči domnělým elitám, rozuměj vůči každému, kdo se má lépe než oni. A řešením nemá být např. vytváření podmínek, aby se ti schopní prosadili i mimo Prahu, ale „Praze to natřít“, za frenetického potlesku všech těch, kdo si nechtějí na kozu vydělat, ale chtějí aby zdechla sousedovi, který si na ni vydělat umí. Opravdu si myslíme, že takto nejnižší a neprimitivnější pudy mají být rozhodujícím hybnou silou fungování společnosti?
A nyní pár slov přímo k vám, kdo takto uvažujete. Pořád vám nedošlo, že autoritářská koalice vám nechce pomoci, ale jen sypat sůl do vašich ran a jitřit vaši nenávist, abyste jejím politikům dávali své hlasy a oni díky nim mohli žít životy těch vámi nenáviděných elit? Závidíte Pražanům? A co třeba Němcům, Dánům nebo Švýcarům? Obyvatelé tamních velkoměst se mají ještě mnohem lépe než ti Pražené. A co žebráci v Dubaji? Věděli jste, že i pouhou žebrotou si lze v Dubaji v přepočtu přijít až na cca 1,5 milionu Kč měsíčně?
Už balíte kufry a dali byste do zástavy klidně vlastní babičku, jen abyste měli na letenku do domnělého ráje? A není to celé nesmysl? Uvažovali jste někdy, že pokud nebudete nejbohatší na celém světě, vždy budete mít komu závidět? Není lépe namísto celoživotního užírání závistí a neustálého srovnávání výplatních pásek napnout všechny síly k tomu, abyste se vy sami měli dobře a byli v životě šťastní? Pak vám totiž může vám být úplně fuk kolik bere bratranec v Praze, protože vám samotným nic chybět nebude.
Chcete také bydlet v Praze? A co vám brání? Další nicotná fráze, že „každý nemůže bydlet v Praze“ nic nemění na tom, že vy můžete. Anebo nechcete, máte raději vůni kravinců na venkově či jeden koloniál na maloměstě? Také legitimní, proč ne. Pak si ale nestěžujte. Jediné, co není legitimní je totiž nebýt spokojen, ale namísto zlepšení vlastních životních podmínek chtít, aby se zhoršily všem, kterým závidíte. A tím jsme opět u té sousedovy kozy.
Andrej Babiš opravdu není žádným spasitelem „obyčejných lidí“, osvíceným lídrem či mozkem společnosti. Je spíše smutným dokladem toho, jak málo v této zemi stačí k obdivu davu a dosažení nejvyšších ústavních funkcí, a že ani notorický střet s právním řádem vlastní země tomu není překážkou. A také ztělesněním řady vlastností, kterých bychom se jako národ měli zbavit, neboť nás nesmírně brzdí. Tedy prospěchářství, chronická ufňukanost, groteskní zveličování svého významu a namísto spoléhání na vlastní práci snaha vždy stát vždy pod tím správným penězovodem.
Jako model zajištění vlastního blahobytu to stačí. Ale je na tom co obdivovat? Či v tom snad dokonce hledat způsobilost hájit veřejný zájem? Anebo dokonce nějaké pomýlené znaky spasitelství? To snad přece ne. Pochopí to každý, kdo umí počítat dál než do deseti. A to věru žádný znak elitářství není.
