Článek
Komentovat každý přehmat Babišovy vlády má význam asi jako komentovat každou kapku v průtrži mračen, kterou jsme si paradoxně navíc zapříčinili sami. Ať již informační negramotností, naivitou, či dokonce frustrací části voličů řídících se pořekadlem o zdechlé sousedově koze.
Pokud lze na výkonu mandátu současné vlády nalézt něco pozitivního, pak paradoxně jeho odstrašující efekt. Vládní většina drží z ryze účelových a prospěchářských důvodů pevně pohromadě, a může tak dělat v rovině běžné legislativy a exekutivy v podstatě co se jí zlíbí. A právě v tom je největší šance k mobilizaci rozumu v této zemi spolu s poznáním, jak nebezpečnou zbraní se může stát formální většinová demokracie, pokud ji začneme považovat za navždy jistou samozřejmost.
Využijme proto čtyřletého mandátu Babišovy koalice k uvědomění, jakou cestou jít nechceme a co uděláme pro to, abychom tak hluboko už nikdy neklesli. A také jak neuvěřitelně hloupé a povrchní byly odsudky předchozího (jistě rovněž nedokonalého avšak o světelné roky kompetentnějšího a civilizovanějšího Fialova kabinetu), kdy těžištěm výtek vůči premiérovi bylo, že všude nosí sako.
Už jsme to pochopili? Anebo si pořád ještě pleteme řízení státu s reality show a nechápeme rozdíl mezi vládnutím v zemi, jehož jsme přímými adresáty, a televizním programem, kde jako diváci sledujeme, kdo ze sebe udělá většího šaška?
Až si uvědomíme, že volby nejsou o Babišovi, Fialovi či jiných jménech a našich osobních sympatiích, ale o vzorcích chování a kompetencích, které jsou či nejsou k řízení státu vhodné, posuneme se o notný kus směrem k vyspělé společnosti.
Najde se pak duševně zdravý člověk preferující situaci, kdy dva z pěti nejvyšších ústavních činitelů chrání před trestním stíháním pouze okolnost, že je jejich koaliční většina ke stíhání nevydala? A budeme si nadále vybírat lídry, jejichž „podnikatelské úspěchy“ jsou založeny na tom, že jejich příjmy dotuje někdo jiný?
Bude nám připadat normální, že jedinou „kompetencí“ členů části vládní koalice je nevychovanost, směšná hypertrofie ega a hrubá osobnostní nevyzrálost doplněná okázalým pohrdáním právními i morálními pravidly, která tvoří nezbytný základ fungování každé civilizované společnosti?
Budeme ještě někdy chtít vládu, která pro svoji neschopnost dohlédnout za hranici vlastního duševního obzoru klidně zostudí naši zemi i na nejvyšší mezinárodní úrovni? A uvědomí si její voliči, že to již není ani obyčejné duševní maloměšťáctví, ale výraz úplného zatmění míst, kde lidé obvykle mívají rozum?
A uvědomíme si, pokolikáté už jsme ve výběru kompetentních osob do čela státu selhali? Anebo nám připadá normální, že exprezident Václav Klaus je otevřeným stoupencem Ruska, které na Ukrajině už přes čtyři roky vraždí, mučí, unáší a znásilňuje lidi? Či snad že jeho tehdejší nástupce Miloš Zeman je korunovaný sprosťák a chování jeho okolí bývalo jak vystřižené z divokého východu?
Není ostuda omylem šlápnout do blátivé louže. Ostuda je tam šlápnout znovu, a ještě horší je tam záměrně skákat v naději, že tím alespoň znečistíme vedle stojící sousedovo auto, které mu závidíme ještě víc než onu neuhynulou kozu.
I takový člověk ale může být schopen se jednoho dne zastavit a uvědomit si, že na tohle je života opravdu škoda. Zastydí se, půjde se sousedovi omluvit, dokonce i to auto mu umyje, převlékne se do čistého a zařekne se, že takhle už nikdy. Dokážou to i voliči Babišovy koalice?
Pokud ano, pak je odstrašující zážitek se současnou vládou národní ostudy ideální příležitostí odrazit se od pomyslného politického dna směrem k „trvale udržitelné“ civilizované budoucnosti. A příležitost konečně překročit stigma vidláků odkudsi z východní periferie evropské civilizace.
