Článek
Ihned při nástupu Babišovy vlády bylo zřejmé, že pro demaskování její absolutní prázdnoty a nekompetence ji stačí prostě nechat „pracovat“. Za necelý rok výkonu mandátu té „práce“ předvedla tolik, že v jakékoliv vyspělejší západní zemi by téměř jistě dávno dopracovala. Do této kategorie však Česko zjevně nenáleží, a tak jsme svědky dalšího dějství absurdního divadla Babišova kabinetu. A sice plánů na zvýšení některých daní.
Na tom by samo o sobě nic divného být nemuselo. Úplně jinak je to ale v kontextu loňské předvolební kampaně. Taky vám ještě v uších zní Babišův teatrální křik, jak Fialova vláda daňovou optimalizací porušila své sliby, voliče obelhává, ožebračuje a kdoví co ještě? Pamatujete, jak Babiš ignoroval veškeré legitimní argumenty, a neustále jen mechanicky opakoval, že Fialova vlády voliče podvedla a on by něco podobného nikdy neudělal? A pamatujete, že této falešné Babišově písni ve volbách uvěřily skoro dva miliony lidí?
Právě skutečnost, že Babišova vláda hrozí zvyšováním daní v rozporu se svým Programovým prohlášením, a aniž by k tomu byla nucena čímkoliv jiným než svojí vlastní rozpočtovou neodpovědností, v popsaném kontextu až na dřeň odhaluje její pravou tvář snad i těm nejzaslepenějším fanouškům.
Především je zřejmé, že Babišova kritika Fialovy vlády byla zcela účelová a o žádnou obranu nebohých občanů před zlou vládou ožebračující nebohý lid opravdu nešlo. Kdyby tomu tak bylo, nemohla by přece jeho vláda dělat totéž.
Současně se potvrzují předpoklady odborníků, že realizace „dárečkové“ politiky Babišovy vlády bez současného zvýšení daní není možná. Aby totiž mohla svůj cílový voličský elektorát korumpovat jako v minulosti, potřebuje vyšší daňový výnos. Její nesmyslnou výdajovou politiku bez priority prorůstových ambicí tak nutně zaplatíme my všichni.
A snad nejhorší vypovídací hodnotou je absolutní nedůvěryhodnost jakýchkoliv slov Andreje Babiše i celého jeho koaličního cirkusu. Osobně rozumím, že Programové prohlášení není nepřekročitelnou mantrou, a legitimita odklonu od jeho obsahu je dána legitimitou důvodů a významem změny okolností, které k tomu vedou. To jsem chápal u vlády Fialovy, a chápal bych to i nyní.
Pokud však Babiš nejprve mohutně kritizoval Fialovu vládu za zvýšení daní v rozporu s jejím Programovým prohlášením, následně do svého Programového prohlášení přijme stejný daňový závazek, a poté jej hodlá porušit ještě mnohem dříve než předtím Fialova vláda a navíc z důvodů své vlastní rozpočtové neodpovědnosti, nemůže to být důkazem ničeho jiného než nulové váhy jeho slov, kterou doprovází buď absolutní politická arogance nebo idiocie. Račte si prosím vybrat.
V minulém volebním období jsme měli vládu vedenou univerzitním profesorem s evropským renomé. Skončila mj. proto, že voliči uvěřili lídrovi opozice, že je vláda „obelhala“. Nyní proto máme vládu vedenou člověkem, který se ve státních funkcích skrývá před trestním stíháním, k čemuž mu dopomáhá koaliční partner vedený dalším trestně stíhaným předsedou, a která sama vytváří podmínky, pro které jí pak nezbývá než vlastní Programové prohlášení začít porušovat.
Milí voliči hnutí ANO, když jste tolik kritizovali Fialu, co teď říkáte na Babiše? Kdy plánujete demonstraci, že vás obelhává? A ještě pořád myslíte, že za Babišovy vlády bude lépe vám? Vašim dětem? Anebo snad dokonce této zemi?
A můžete se také zamyslet, proč jste už poněkolikáté naletěli stejnému člověku. Asi jako když si předražené hrnce od stejného podomního prodeje nekoupíte jen jednou, ale už potřetí. A to i když ty předchozí jsou dávno v popelnici protože se v nich nedalo vařit, a půjčku od souseda na ně pořád ještě splácíte.
Kolikrát se ještě budete muset popálit než pochopíte, že oheň pálí opravdu pokaždé a nemá smysl zkoušet, jestli tentokrát třeba nebude? A hlavně, proč máme důsledky vašich neúspěšných zkoušek nést i my ostatní?
