Babišova, nebo Fialova drahota? Lépe je prvně hlouběji přemýšlet, a pak teprve psát

Článek vlivného právníka Richarda Pokorného „Babišova drahota“ (publikovaný na Medium.cz) se snaží obrátit politický narativ posledních let a ukázat, že kritika „Fialovy drahoty“ je ve skutečnosti pokrytecká a prázdná.

Ergo kladívko, plzeňský autor staví svou argumentaci na tezi, že výměna rolí mezi vládou a opozicí odhaluje účelovost politické kritiky. Přestože tento rámec může působit na první pohled přesvědčivě, při bližším čtení se ukazuje, že článek trpí několika zásadními slabinami – jak argumentačními, tak metodologickými.

Pokorný ,skoro až „pan-werichovsky“, pracuje s poměrně jednoduchou konstrukcí: kdo dříve kritizoval drahotu, nyní ji sám způsobuje, a naopak. Tato teze má jistou rétorickou sílu, ale zároveň redukuje mimořádně komplexní ekonomický jev na pouhou politickou výměnu rolí.

Inflace a růst cen v posledních letech však nejsou výhradně produktem jedné vlády či konkrétního politického subjektu. Naopak , jsou výsledkem kombinace faktorů, jako jsou energetická krize, důsledky pandemie, geopolitické napětí či měnová politika.

Autor tento kontext prakticky ignoruje a místo toho se soustředí na morální hodnocení politických aktérů. Tím se však jeho text posouvá spíše do roviny šestákového komentáře než alespoň trochu seriózní analýzy.

Z oponovaného článku vyplývá, že Pokorný označuje kritiku „Fialovy drahoty“ za „faleš a prázdnotu“. Takto silné tvrzení by si zasloužilo robustní důkazní základ. Ten však v textu chybí nebo je nahrazen selektivním výběrem argumentů.

Autor například předpokládá, že voliči současné opozice očekávali ihned (sic!) zásadní zlepšení ekonomické situace po nástupu „Babišovy koalice“. Citovaný předpoklad ale není doložen daty ani konkrétními výroky. Jde spíše o interpretaci, která může, ale nemusí odpovídat realitě.

Takový postup oslabuje přesvědčivost textu, protože místo empirické argumentace nabízí spíše dojem než analýzu.

Uvědomuje si dr.Pokorný, že Babiš vládne teprve 100 dnů?

Jedním z klíčových problémů článku je implicitní předpoklad, že odpovědnost za ekonomickou situaci lze jednoduše přiřadit aktuálně vládnoucí garnituře. Ekonomické procesy jsou však z principu setrvačné. Ergo kladívko, rozhodnutí jedné vlády se projevují s časovým odstupem a často se překrývají s vlivy externích šoků.

Pokorný tento aspekt bohužel zcela opomíjí a vytváří dojem, že „drahota“ je přímým a okamžitým důsledkem politické změny. Tím dochází k zjednodušení, které sice může být politicky účinné, ale analyticky je problematické.

Text je psán výrazně hodnotícím (místy až arogantním) jazykem, který má čtenáře přesvědčit o „marnosti očekávání“ určité části voličů . Citovaný agresivní tón však nahrazuje analytickou distanci, která by byla u podobného tématu žádoucí.

Namísto snahy porozumět motivacím voličů a voliček nebo strukturálním příčinám ekonomických problémů autor sklouzává k jejich implicitnímu zesměšnění.

Jistě, to může být pro povrchnější část publika atraktivní, ale z hlediska kvality veřejné debaty jde o vysoce problematický přístup.

Dalším (zdaleka ne posledním) nedostatkem článku je absence alternativních interpretací.

Pokorný prezentuje svou tezi jako téměř samozřejmou, aniž by zohlednil (právník jeho věhlasu by jistě použil noblesnější sloveso "reflektoval") možné protiargumenty – například že kritika drahoty může být legitimní bez ohledu na to, kdo je zrovna u moci, nebo že voliči mohou hodnotit vlády podle různých kritérií.

Pokorného jednostrannost vede k tomu, že text působí všelijak. Jenom ne jako profesionální vyvážený komentář. Což je u tak zkušeného právníka a publicisty, až zarážející.

Článek Richarda Pokorného nabízí zajímavý, ale zjednodušující pohled na politickou debatu o „drahotě“.

Jeho hlavní slabinou je redukce komplexního ekonomického problému na otázku politické konzistence a morálního selhání oponentů.

Pro Pokorného texty je charakteristická absence širšího kontextu, což splnil i tento jeho text. Pro pět ran do plzeňské čepice, selektivní práce s argumenty a silně normativní tón snižují analytickou hodnotu textu, to by vysokoškolský pedagog a právník mohl vědět, ne?

Sečteno : Dobří lidé, pakliže má česká veřejná debata o ekonomické situaci přinést skutečné porozumění, je třeba jít za rámec politických zkratek. Musíme věnovat větší pozornost datům, souvislostem, kontextům, hlubšímu bádání a přemýšlení.

Jak trefně píše V. Klaus : nebojme se větší plurality pohledů a náhledů.

Pokorného nepříliš zdařilý článek k tomu bohužel přispívá jen omezeně. Asi se shodneme na tom, že právník Pokorný má na víc, a opět svou komentátorskou práci „odfláknul“.

Tak sned příště se mu to povede trochu lépe.

Hezký den.

PS - Pobavila mne Pokorného metafora - Pouze pád do ledové vody může voliče autoritářů přesvědčit, že to opravdu není slibovaná hotelová vířivka… V dnešním čase je R. Pokorný asi jediný, kdo brojí proti otužování či se mu dokonce potutelně vysmívá. Pane Pokorný, já se pravidelně otužuji a věřte mi, že jsem za více než 30 let nebyl jediný den v tzv. pracovní neschopnosti. A to jsem volič hnutí ANO (před tím ČSSD), takže podle Vás asi netáhlo a lenoch.