Článek
Předesílám, že nejsem ortoped a ani fyzioterapeut. Jsem laik, který se zajímá o zdravé obouvání. Barefoot boty už jsou tady docela dlouho, ale až v poslední době nabyly tak moc na síle, že je zaznamenal skoro každý. I u mě se přístup změnil. Z prvního absolutního nezájmu, přes přehlížení a klepání si na čelo, až po obdiv. Všechno má svůj vývoj a ten můj byl velmi dynamický. Barefoot boty mají imitovat bosou chůzi, proto jsou velmi lehké a jejich podešev je velmi tenká a ohebná. Máme i různé zážitkové stezky. Například v parcích. Je to takový chodníček rozdělený na různé části. Například tam jsou kamínky, šišky, písek, štěrk, větvičky atd. Smyslem je probudit nervová zakončení na našich nohou a zlepšit tak jejich vnímavost. „Bota má v první řadě chránit.“ řeknou jedni. „Nejlíp chrání pracovní obuv s ocelovou špičkou.“ řeknou druzí. A třetí se mohou ptát: „A zdravotní obuv není zase tak zdravá?“
Tady bych řekl, že každý je individualita a nejlépe se mu chodí v tom, co je mu pohodlné a v čem se cítí dobře. Ale zpět k barefoot. Imituje to bosou chůzi, nemá to podpatek a hlavně je to hezky široké a prsty tak mají krásně prostor. Barefoot ale není pro každého a na všechny povrchy. Málokdo chodí bosý ve městě. A i já osobně mám s barefooty do města problém. Jednoduše proto, že je to tvrdý povrch a přece jenom většinu života jsem chodil v klasických botách a mé nohy zažívají s barefooty tak trochu šok. Do přírody je to ideální. Můžete krásně cítit povrch, po kterém jdete, ale zároveň si nezašpiníte nohy, jak kdybyste šli bez bot. A co je dobré, nemusíte se bát, že se jen tak zraníte o nějaký střep nebo ostrý kamínek. Samozřejmě barefoot nechrání tolik, co klasická bota, ale to obyčejné tenisky také ne, a jak rádi je nosíme.
Závěrem, na barefoot boty je třeba si zvykat postupně a na měkkých površích. Město lze, ale jen občas. Pokud byste si ale přece jen barefoot zamilovali natolik, že už je nebudete chtít dát z nohy, tak můžete volit barefoot šířku, ale silnější podešev a i to město bude rázem příjemnější.
