Článek
To jsem se takhle jednou rozhodl, že začnu podnikat. Jasně, bude to chtít nějaký business plán. Hmm, hodila by se diverzifikace. Ok, příjem číslo jedna je mé zaměstnání na HPP. Příjem číslo dva je mé autorské psaní. No a příjem číslo tři bude z obchodu. Ano, založím si obchod. Co budu prodávat? Ehm, přemýšlím o tom dlouho a mám koncept.
Líbí se mi vize obchodu, kde se budou prodávat výrobky tuzemských producentů. Proč? Protože když se to tady nejenom prodá, ale i vyrobí, tak utracené peníze se mnohem víc protočí v ekonomice a Čr na tom bude líp. A s ní se bude více dařit i nám všem.
Začalo to tak, že jsem si pronajal od rodičů jejich garáž. Trochu jsem si ji uklidil, nově natřel a objednal první zboží. Začal jsem s drogerií. Našel jsem si jednoho eko výrobce z Břeclavi, co mě fakt přesvědčil o kvalitě svých výrobků. Sám jsem je otestoval a maximální spokojenost. „S tím můžu jít na trh.“ říkám si. Objednal jsem tedy nějaký základ do mého skladu v garáži. Oslovil jsem pár svých známých, zda by to chtěli vyzkoušet. Jsou pro každou srandu a tak kývli. Celkem je potěšilo, že jim to zavezu přímo na adresu.
Pro mě to má jednu velkou výhodu, nemusím mít IČO a známí po mě nechtějí účtenku. U výrobce jsem si dojednal množství slevu. Čili DPH platím já a mí známí už ne. Zpočátku to bylo spíš ztrátové. Protože jsem to známým prodával jen za cenu, co to má výrobce na eshopu. Zisk pro mě byl jen rozdíl mezi mojí zlevněnou cenou a cenou eshopovou. Jenže doprava byla pro známé zdarma, takže jsem zisk projezdil v benzínu a ještě jsem to musel zadotovat. Proč jsem to udělal? Byl jsem vděčný mým známým, že chtěli výrobky otestovat.
A pak to přišlo, známí byli z výrobků nadšení a ještě když si vyslechli mojí nadšenou vizi o tom, jak se to vyrábí tady a ne někde v Číně a že ta firma dává nemalé částky do vývoje a jak na tom vyděláme všichni, tak objednali další a další prací gely, sprcháče, šampony, mýdla atd. Protože byli opravdu spokojení, tak se jen tak občas zmínili svým známým a ti si u mě taky objednali. Jenže to už jsem si musel udělat ičo, pořídit platební terminál a platby probíhaly přímo u zákazníků přes terminál a vydával jsem už i oficiální účtenku.
Takhle jsem to zvládl dva měsíce, ale pak už to při mé stále práci nešlo a proto jsem přistoupil k dalšímu kroku. Pronajal jsem si menší obchůdek v Dejvicích a najal brigádníka. Tím se rozmělnila poptávka a já stále odbytově rostl, ale jezdil jsem stejně, spíš méně. Hodně zákazníků si rádo zajelo do obchůdku.
Jenže, takhle to vydrželo jen půl roku a v obchůdku se i po najmutí více brigádníků a rozšíření otevírací doby tvořily fronty a zkrátka nestačil poptávce. Vzhledem k tomu, že už mi tento koncept poměrně slušně vydělával a navíc jsem měl i dobré příjmy z autorského psaní, následoval další krok. Pronajal jsem další, mnohem větší prostory. Ty jsou kousek od zastávky I. P. Pavlova. Jenže stačily dva měsíce. A už nestačilo ani toto. Už jsem měl nejen brigádníky, ale i stálé zaměstnance na HPP.
Nedalo se nic dělat, následoval další krok. Koupil jsem na okraji Prahy jeden starší supermarket, který jeho poslední provozovatel prodával. Decentně jsem budovu opravil a navezl zboží. Kromě zmíněné drogerie jsem začal prodávat i boty od českých výrobců. Trvanlivé mléko, mouku, cukr, rýži a ještě nějaké trvanlivé potraviny. Vše od tuzemských producentů. Zatím jsem se vyhýbal chlazenému a mraženému kvůli vysoké energetické náročnosti.
Jenomže to už o mě vyšel nějaký ten článek a dal jsem rozhovor pár influencerům na Youtubu a tenhle supermarket nestačil. Nastal čas na splnění finálního plánu. Už jsem nejenom kupoval staré supermarkety, ale i jsem je stavěl. V každém krajském městě jsem už měl svůj supermarket, pak jsem šel do okresních měst a pak se moje obchůdky objevily i na malých vesničkách.
Proč to tak vyrostlo? Protože s radostí platím daně a nadchl jsem pro to i ostatní. Každý rok vidí na bilboardech na zdi supermarketů, kolik jsem s mojí firmou zaplatil na daních, zdravotním a sociálním. A už to jsou miliardy.
Netrvalo to od první myšlenky ani dva roky a jsem největším plátcem daní v republice a Česká republika má díky tomu vyrovnaný státní rozpočet a státní dluh úspěšně splácí. Já většinu zisku investuji zpět do firmy a do vzdělávání společnosti. Mé kurzy o finanční gramotnosti a kritickém myšlení navštívili už miliony lidí.
A co vy, jaký je váš sen?
