Článek
O bývalém českém prezidentovi se můžeme doslechnout různé názory. Ješitný, sečtělý, moudrý, mafián, ale jaký byl doopravdy? Byla krádež chilského pera na závěr jeho prezidentství jen nějakým omylem, anebo to odkrývá Václavovu povahu?
Jak moc lidí naštve jeho kritika a kolik lidí pobouří jeho chvála? Jde o to, že Klaus byl českým premiérem a dvě volební období i českým prezidentem. Tím se nesmazatelně zapsal do českých dějin a nesporně se podílel na utváření české porevoluční společnosti. Tím, jak po revoluci horlivě prosazoval volnou ruku trhu a nechtěl zákony a i tím, jak udělal kůpónovku, se mu podařilo pořadně podpořit mafiány z devadesátek a velkolepé rozkrádání československého státního majetku. To, zda to bylo vědomě nebo jen nezkušenost, ví jen a pouze sám Václav Klaus.
Mnozí tvrdí, že si musel také něco nakrást. Jinak by byl prostě blbej a to přece Václav není. Údajně má konta ve Švýcarsku, tajná, samozřejmě. A toto vyprávění si žije vlastním životem. Klaus se rád poslouchá, to zajisté. Jinak by nepřednášel na VŠE a nevyjadřoval by se k mezinárodní politice. Také je sběratel, jinak by nekradl pero.
Díky jeho určité formě narcismu si někteří ve společnosti po jeho vzoru poměřují mužství a koukají na to, kdo má větší majetek, větší auto, větší bazén a celkově kdo jede víc na výkon. Prezident zkrátka má na společnost velký vliv jako autorita a Klaus byl aurotitou spornou. Být na jeho místě třeba Petr Pithart, byla by společnost více humánní, pospolitá, přející. Byl by jím Miroslav Sládek, byla by společnost víc nakloněná náckům a tak dále.
Takže díky, Vašku, že si díky tobě krademe pera a poměřujeme si mužství na mnoho způsobů. Dozajista jsi nás něčím obohatil. Jen nevím, jestli to bylo něco, o co bychom stáli.
