Článek
Čím to je, že ten Vašek nerad tleská? Pojďme se na to podívat blíže. Ješitný a narcistní člověk moc pochopení pro úspěch druhých nemá. Nejraději by byl on na jejich místě. Klidně by si nechal zatlaskat dvacetkrát, stokrát, tisíckrát. Pro tento typ člověka není potlesku nikdy dost. To i Karel Gott nikdy nečekal, že by vyhrál zlatého slavíka, a když ho dostal, tak se tetelil blahem.
To Vašek Klausů už moc důvodů k tetelení blahem nemá. Věk přibývá a sil ubývá. A co je horší, vliv jeho „geniality“ a divoké kupónovky pomalu, ale jistě odeznívá. Jeho kámoši pomalu stárnou a ztrácí tah na bránu. Jelikož k majetku nepřišli poctivě, tak si ho neumí udržet a ten se pomalu tenčí. Devadesátkové praktiky už přestávají slavit úspěch a tatíček privatizace se stává stále více nerudným a zapšklým. Navíc plácá čím dál více nesmyslů.
A co hůř, jeho miláček, vzor a panovník Vladimir Vladimirovič Putin po skoro třech letech nedokázal dokončit svojí třídenní speciální operaci a to je neúspěch jako prase. Tato Putinova neprohra rozhodně není důvod k radosti. Pan „kupónovka“ a „krádež za bílého dne“ nemá moc důvod k radosti. Naposledy se opravdu zaradoval ve volebním štábu Motoristů, když Filip „hranatej“ Turek dodriftoval do Bruselu.
Narcis a prohry je jako chleba a kaviár. Obojí si ani na chvíli neumí představit, že by mohly mít jen špetku něčeho společného. Jídlo chudých a pochoutka boháčů se málo kdy potká. Ale narcis a prohra se potkají celkem snadno. Protože namyšlenost k pořádnému úspěchu nikdy nevedla. To jen hloupost veliká jako sám Babiš, občas dočasný úspěch slaví. A než ho všichni prokouknou, tak to i těch třicet procent ve volbách dokáže vykouzlit.
Klausi, Klausi, Santa Klausi. Od chlapíka v červeném kožichu s bílými lemy jsi na míle vzdálený, ale ten potlesk s trochou přejícnosti a oceněním úspěchu druhých by ses naučit mohl.
