Článek
Věříte ve svůj vlastní potenciál? Věříte tomu, že jeden jediný človíček z celého světa dokáže měnit svět? Jste tu správně.
Snění dokáže rozvíjet naše myšlenky. Dokáže zlepšovat představivost. Bez snů se nemůže dít skutečnost.
Ukážeme si to na názorném příkladu. Řekněme tomu taková pohádka pro dospělé. Predstavte si dvě malé děti Pepíka a Aničku a dva dospělé Petra a Terezu. Pepík a Anička jsou ve věku pěti let a těší se do základní školy. Rodiče jim před spaním čtou pohádky a oni pak sní různá neskutečná dobrodružství. Petr a Tereza už jsou velcí, oba mají 40 roků. A už moc nesní. Mají zkušenosti ze života, prošli různými zkouškami a více se zaobírají realitou něž vysněným světem.
Jednoho dne se v životě zmíněných postav objeví miliardář, který je unavený životem a neví co s penězi. Rozhodne se zeptat náhodných lidí. Potká Pepíka a Aničku, když jsou zrovna se svými rodiči na hřišti. Jejich rodiče se znají a tak si spolu hrají na hřišti poměrně často. Miliardář se zeptá rodičů, zda se dětí může zeptat na jednu otázku. A to, co by dělali, kdyby měli spoustu peněz. Rodiče svolí a sami jsou zvědaví, co děti odpoví.
Pepík to má jednoduché, řekne, že by si koupil raketu a létal různě vesmírem. Pak že by si koupil popelářské auto a tramvaj. Jeden den by jezdil s ním, jiný s tramvají a tak dále.
Anička má odpověď zcela jinou. Koupila by si jednu panenku, která se jí moc líbí. Ale pak by chtěla měnit svět. Chtěla by více barevné hřiště, na kterém si s Pepíkem a ostatními kamarády hrají. Potom by sousedům odvedle koupila nové auto, protože to jejich je už staré a tak divně pokaždé píská. A sousedce, co bydlí v bytě nad nimi, by koupila krmení pro její kočku.
Miliardář si řekne: „Zajímavé, jeden by plnil sny sobě, ale druhý nejenom sobě, ale i by pomohl ostatním.“
Nicméně stále moc neví, co má s penězi dělat a cítí se prázdný. Prochází se po ulici a na zastávce autobusu uvidí postávat Terezu. Představí se a zeptá se, co by dělala, kdyby měla miliardy na účtě? Ta se ale uraženě otočí a řekne, že takhle blbě jí ještě nikdo nebalil a navíc že je vdaná. Dál se s ním odmítne bavit.
Jde tedy dál parkem a potká Petra, který si zrovna šel zaběhat. Rozhodne se zeptat jeho. Ten se uráčí stoupnout měření běhu na hodinkách a vyslechne si jeho otázku. Pak mu řekne, že je miliardář dobrý vtipálek a že ho pobavil. Ale že takhle to ve světě nechodí a že nemá čas na blbosti. Pak přizná, že vlastně už ani nesní a že když by jako měl miliardy na účtě, tak vlastně neví, co by s nima dělal. Vyplavené endorfiny z běhu Petra aspoň příměli být trochu milým a malinko se zamyslet. Pak řekne miliardáři: „Víte co? Tamhle s tím psem jde Karlík. Říkáme mu tak, protože už od základky, kam jsme spolu chodili, je velký snílek a vydrželo mu to do teď. Pořád doma něco kutí a píše. Peněz moc nemá, ale ani není nějak chudej. Maj s jeho ženou tři děti a vypadaj spokojeně.“
Miliardář poděkuje a cítí naději. Ten Karlík je možnost, že získá nějakou radost a smysl života. Celých třicet let bylo smyslem jeho života investovat, vydělávat peníze a ukazovat okolí, jak je dobrej a že na to má. To ho ale před rokem, s obchodem, který mu přinesl dalších 100 miliard euro, přestalo bavit a od té doby se trápí.
Karlík je fakt týpek. Hned co se s ním dal miliardář do řeči, začal zářit jako sluníčko. „No to by bylo hustý pane,“ řekl Karlík a už se zasnil. „No kdybych teda měl třeba 100 miliard korun, hm, co bych udělal jako první?“ „No, sleduju politiku a hospodářskou situaci a vlastně mi těch peněz přijde málo 😂.“ „Ale teď vážně, znáte iniciativu na nákup zbraní pro Ukrajinu?“ To miliardář nezná.
Karlík mu to velmi rád popíše a řekne, že tam by poslal 20 miliard. Že nejenom ten vrtulník se hodí, ale že to chce další zbraně, co nejvíc zbraní. Jedině to zastaví válku. Ne že by byl nějaký blázen do zabíjení, ale že Rusko je potřeba uzbrojit. Navíc to má další návaznosti. Tím že není levný ruský plyn, tak německá ekonomika zpomaluje, lidé šetří a krize začíná klepat na dveře. Potom Karlík řekne, že ho baví obchod. Prodává boty s velkým podílem ruční práce a celkově ho láká si otevřít síť supermarketů. Všude čte, jak je drahé jídlo a jak si supermarkety přiráží moc k ceně. Chtěl by tedy zvednout hozenou rukavici a otevřít supermarket, který bude mít rozumné ceny a bude platit zaměstnancům férové mzdy. A třešničkou na dortu bude Karlíkova záliba v placení daní. Chce platit tolik na daních, aby se dokázal splatit státní dluh. Miliardář Karlíka se zaujetím poslouchal a cítil, že právě našel nový cíl a smysl života. Ano, splatit státní dluh je natolik velká výzva, že ho zaměstná do konce života a jen velmi těžko se mu to podaří splnit. Ale může měřit, jak moc se tomu cíli přiblížil.
Karlík snil a sní, byl tedy na příležitost připravený. Petr a Tereza si ji nechali proplout mezi prsty, protože se naučili přestat snít. Nebuďte jako oni dva a sněte. Svět na vás čeká a můžete udělat tolik dobrého pro druhé i pro sebe 😊
