Článek
Na co si historici pořád hrají? Stále v nich je komunistický strach z toho pojmenovat věci pravým jménem. I klika od dveří v Černínském paláci ví, jak to bylo s Janem Masarykem. Tak už přestaňme hrát tu trapnou hru, že se musí počkat na odtajnění ruských archivů a že si nejsme úplně jistí.
Jsme si jistí na 120%. Prostě Masaryk se Sovětskému svazu nehodil, už pro jeho kontakty a pro jeho jméno. Když se ho nepodařilo přimět k tomu, aby pro svůj osobní prospěch obětoval českosloveskou kulhající poválečnou demokracii, bylo potřeba obětovat jeho. Takhle to v Sovětskému svazu a v dnešním Rusku na něj navazujícím chodí.
Uctít památku tím, že jeho vrahy otevřeně nazveme vrahy, by stačilo. K tomu mu jako dárek přidejme vyhoštění všech ruských diplomatů a zabavení veškerého ruského státního majetku v Česku. Ten prodejme a utržené peníze pošleme na bankovní účet ukrajinské ambasády, který založila po napadení Ukrajiny a z kterého se kupují zbraně pro Ukrajinu.
Pomůže nám to ještě víc narovnat páteř a více oživit demokratický odkaz Jana Masaryka.
