Článek
„Velebnosti, je to zázrak! “jak by řekla Cecilka ze známého českého filmu Slunce seno. Jedná stará paní v malé české vesničce šla vybrat vajíčka do kurníku a po cestě objevila na seně ve stodole chlapíka, který asi byl příznivec nějakého středověkého šermu.
Měl na sobě oblečení, jaké vídáme ve filmech u králů, když si vyjedou na koni. Vedle něj ležel meč zasunutý v krásně zdobeném pouzdře. No, co vám budu povídat, paní byla v šoku, kdo se jí to válí ve stodole na seně. Chlapík se vzbudil hned, co si ho všimla. Promnul oči a ptal se kde je. Ona že v Kombenu, malé vesničce kousek od Benešova. On poděkoval a zeptal se, jak daleko je to do Prahy. „Půl hodiny autem.“ To ale neměla říkat, cizinec koukal jak spadlý z višně. Zeptal se, jestli by mu ještě jednou zopakovala, jak je to daleko. Když slyšel podruhé nějaké auto, tak se ptal, co to je.
Paní Vomáčková už ztrácela trpělivost. „To jsou celý ti mladí, vožrat se na zábavě, hrát si na středověk a pak si dělat prdel ze starých ženských. Kde je úcta ke stáří? Vy spratci nevychovaný!“ Řekla mu, že takhle ne, že zavolá manžela, ten už ho přivede k rozumu.
Pan Vomáčka už měl takhle po ránu pár orosených zrzků v sobě. Normálně mu lahváč vydržel stát neotevřený v lednici klidně měsíc, jelikož byl spíš milovník čaje a dobře vychlazené stolní vody, ale včera vyhrál ve sportce 50 mega a nějak tu radost ventilovat musel. Starý to ještě neřek, nevěděl jak na to bude reagovat. A hlavně, přemejšlel, co s těma penězma jako udělá?
Každopádně když ho Vomáčková vytáhla z gauče, že ve stodole je nějakej nakalenej chlapík a ať ho vyhodí, tak se zaradoval a řekl si: „Konečně nějaká sranda.“ Když ho uviděl, tak se začal smát na celé kolo a tomu na seně říká: „Seš fanda do středověkýho šermu, co?“ Karel na něj kouká a nechápe. „Další věc, co je opravdu divná,“ říká si.
Vomáčka byl v dobré náladě, a tak se Karlovi jen smál a vůbec mu nevadilo, že má tak hloupé otázky a dokonce přistoupil na jeho hru. „Dobře,“ povídá Omáčka. „Když chceš hrát fakt dobrýho rytíře a chceš mi tvrdit, že nevíš co je metro, auto, letadlo a mobil, tak jo. Já tu hru budu hrát s tebou.“
A tu hru opravdu starej Vomáčka vydržel hrát týden. Jenže na konci týdne už mu tak vtipná nepřišla. „Mladej, seš fakt dobrej. Nevím, kde ses to herectví učil nebo co je to za skrytou kameru, ale mě z tebe asi začíná hrabat. Já mám už opravdu pocit, že jsi skutečný Karel IV. Nevykládej si to špatně, ale jdi toho otce vlasti hrát před někým jiným. Já jsem sice v důchodu, ale sekat trávu musím, do lesa na dřevo taky musim a pak mám ještě svý podnikání. “ A tak se Karel s Vomáčkovými rozloučil, poděkoval za ubytování a stravu a panu Vomáčkovi zvlášť děkoval za darovaný starý mobil s předplacenou simkou.
Co bude dělat nevěděl. Pořád ještě nevstřebal co se mu stalo. Je tedy v jiném století, dokonce i jiném tisíciletí a o sobě si může číst v knížkách a na internetu. Připadal si jak v pohádce, a tak si řekl: No co, tak život jde dál. Uvidím, co mi přinese. “
A přinesl mu pár dobrých lidí, začal podnikat, koupil pár hradů, kde pořádal rytířské turnaje a cítil se jako doma. Po čase si koupil motocykl Jawa, protože mu to připomínalo koně a bylo to praktičtější. No a měl rád české lidi a tu Jawu mu prodali fajn lidi v Písku a když slyšel její historii, tak si řekl, že ten Janeček musel být taky moc prima chlapík.
Po čase začal chápat, že i když už nejsou králové, tak jsou nějací prezidenti a premiéři a řekl si, že bude kandidovat na premiéra. Založil stranu a hned první sněmovní volby drtivě vyhrál. No a pak se děly věci. Podpora vzdělanosti, morálky a tvůrčího ducha obyvatel České republiky začala nést své plody. Česká republika během prvního volebního období splatila státní dluh. Finance byly v podobně žalostném stavu, jako když přebíral vládu po svém otci, tudíž měl už zkušenosti. A stejně jako to zvládl ve středověku, zvládl to i teď. Je až neuvěřitelné, co dokáže jeden člověk. Karel je prostě Karel a Česká republika se stala silnou soft power velmocí, to jakože svým počínáním udávala trendy a ostatní státy si jí vážily a snažily se kopírovat vše, co dělala.
A pak se jednoho dne občané České republiky probudili a ve všech novinách a zpravodajských serverech četli, že Karel zmizel. Ano, zmizel, vrátil se do své doby. Ale jeho práce a láska k lidem ve společnosti zůstaly, a tak se obyvatelé České republiky chovali dál, jak je učil Karel a jen na Karlovo místo nastoupil nový premiér a ten pokračoval v jeho odkazu. Skoro by ani nikdo nepoznal, že Karel je pryč. Jeho nástupce byl víc než důstojný. No a z toho milé dospělé děti plyne ponaučení, že každý je nahraditelný, i ten Karel IV. A teď už dobrou noc a hezky spěte.
