Článek
Shrňme si to, pro některé lidi je demokracie příliš složitá, neumí se rozhodovat, nechtějí se ani sami rozhodovat. Zároveň kapitalismus jim nedává dostatek financí, prostoru se realizovat a mají zkrátka pocit, že jenom přežívají. Ať už je to tím, že zkrátka měli v životě míň štěstí nebo je potkalo v životě nějaké neštěstí a nebo jsou prostě jen líní. Zároveň naši dobu nechápou, všechno je moc rychlé. Všichni dávají všechno do těch mobilů a vůbec nežijí reálný život. Už neplatí, co platilo dříve. Lidé se méně baví spolu naživo. Zároveň se neumí radovat z maličkostí. Vlastně se už neumí radovat vůbec. Stává se z nás takové smutné království.
Možná i to je důvod, proč se někdo rád dívá na horory nebo čte thrillery. Protože to v něm aspoň trochu vyždíme nějaké emoce. Zároveň spotřeba antidepresiv je ve společnosti obrovská. My prostě jsme v bodě, kdy vědomě a nebo nevědomě chceme změnu. Čekáme nečekané. Chceme věřit v neuvěřitelné.
Jako Židé pořád čekají na spasitele. Křesťané ho našli v Kristu, ale po nějakých těch stoletích zase ztratili. Celé lidstvo čeká na někoho. Možná Godota. Přijde? Nebo tady už byl? A kdy? Proč jsem ho nepotkal? Není někde nějaké to opium lidstva, značka nejlépe zadarmo?
Ale ano, něco by tu bylo. Válí se to všude kolem nás. Takzvaná odpověď na vše. Stačí otevřít nějaké ty weby, co všechno vědí, všechno znají. Jen se ty moudra občas navzájem vylučují. Nevadí, hledající občas přimhouří nějaké to očko. Vždyť ta jistota je tak lákavá. To vedení je tak lákavé. Ano, chci se nechat vést. No ne, ona to jedna strana má i v názvu. Ano! Veď mě velký vůdče Andreji!
Nebo proč ANO vede drtivě volební průzkumy? Protože ano, my chceme vůdce. Protože ne, my už jsme unavení demokracií a kapitalismem. Destrukce starého světa je všude kolem. Nový řád klepe na dveře. Ale pozor, když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. Ale pak vždycky, pamatujte, vždycky skončí v kleci. Ať už ta klec je zlatá nebo rezatá, je to pořád klec. A i když někdo řekne: „No a? Hlavně že se budu mít dobře!“ Tak mýlí se. Protože to mu spokojenost nepřinese.
Proč někdo raději žije mimo systém? Třeba bezdomovci? Někdo zkrátka chce být jako to zvíře. Které je nuceno respektovat jen zákony přírody, ale žádné daně, žádné zákazy a příkazy. Bez systému. Jen bytí v přírodě.
Dostáváme se k otázce lidského bytí. Jíst, vylučovat, spát a drancovat zdroje. Je toto smysl naší existence? Proto tady jsme? To si nás ty mimozemšťani, Bůh, Budha, Mohamed, Velký třesk, evoluce, vyšší princip vyrobili jen pro tohle? Nebo to má nějaký hlubší význam?
Mesiáš přijde, bude veliký, hodně veliký. Jenomže přinese absolutní klid. Takový, který nikdo vlastně nechce. Ale vesmír najde svoji rovnováhu. Už nebude žádný svár, hádky, závist, ničení a jiné hrozné věci. Ale bohužel nebude ani láska, přátelství, něha, porozumění, odhodlání, věrnost, hrdost. Bude jen ticho, absolutní ticho. Mesiáš který přijde, bude totiž asteroid, který jednou provždy zahubí celé lidstvo a veškerý život na planetě Zemi. Bude tak obrovský, že náraz do Země zničí vše. Už bude jedno kdo lže, kdo krade, kdo je odporný populista a zrádce. Vsichni si budeme pro tu chvíli rovni. Prostě jediný okamžik, kdy jsou všichni opravdovými komunisty. Ale jen okamžik. Chudý, bohatý, střední vrstva, hyper boháč, všechno najednou skončí. To bude teprve ten mesiáš, kterého si všichni zasloužíme a na kterého čekáme. Protože pořád chceme něco, ale nevíme co.
Co bude potom? Jen ticho, široký, nekonečný, bezčasý vesmír. Všechno a nic, vrchovaté nic.
