Článek
Ty několikaleté tahanice jestli zbourat nebo opravit, natřít nebo nenatřít, mě už velmi štvaly. Poslední kapka byla vizualizace nového mostu. Takže celé se to takhle primitivně nechává chátrat, protože se někdo rozhodl, že tam bude nový most. Dražší, placený z peněz daňových poplatníků a bez historické hodnoty. Argumenty, že most zastaral a je třeba ho zbourat, je asi taková kravina jako kdyby nám SŽDC tvrdilo, že Karlův most je prostě starej, technologicky překonanej a musíme ho zbourat. Ještě že Karlův most nepatří pod SŽDC. Uff. Komu vůbec patří? No, to si může každý vyseznamovat na internetu.
Plán jsem promýšlel pár týdnů a pak jsem si řekl, no nic, alespoň to rozproudí diskuzi. Jednoho dne brzo ráno jsem se oblékl do montérek, vzal vodouředitelnou šedou základovku, štětec a vyrazil směr Výtoň. Celé město ještě převážně spalo, jen pár aut a lidí z nějaké zábavy se potulovalo po ulicích.
Most má tři oblouky a dva mostní pilíře ve vodě. Z jedné akce na jeho záchranu jsem se dozvěděl, že opravitelný je. Akorát se musí dát nová mostovka a v každém oblouku se musí vyměnit od každého kraje čtyři diagonály. Tak nabídne menší hlučnost při projíždění vlaků a bude ve stavu, kdy zase desítky let může spokojeně sloužit cestujícím vlakem. Navíc pražské panorama s mostem zůstane od roku 1901 stejné. Ano, 1901. Ten most pamatuje obě světové války, Masaryka, Beneše,Baťu, komunismus, Sametovou revoluci a vznik Microsoftu, Applu nebo třeba Tesly. Let člověka na Měsíc a další události.
Vodouředitelnou barvou nic nezkazím, ani kdyby mi omylem ukápla do vody. Čili došel jsem na jednu otevřenou lávku, druhá je z důvodu tajemných měření uzavřená, a hezky od kraje jsem začal ty první čtyři chudinky diagonály natírat. Aby tam nebyly tak odhalené, vlhku a dešti vystavené napospas. Natřel jsem je jen tam, kam jsem dosáhl z lávky. Nikam jsem nelezl, ani neoprávněně nevstupoval. Vše pouze z lávky v mém maximálním bezpečí a ani jsem nikoho neohrozil.
Barva mi stačila ještě na druhé čtyři diagonály z druhé strany prvního oblouku. Mezitím jsem potkal pět pěších, co přecházeli po lávce. Divili se a ptali se, co dělám? To už se to teda začalo opravovat? Je to ofiko? A není potřeba to nejdřív obrousit? No asi jim moje odpovědi nestačily a někdo z nich na mě zavolal městskou policii. Stačil jsem donatřít poslední osmou diagonálu a už s houkačkou přijeli. Přiběhli ke mně s namířenou pistolí a ať okamžitě dám ruce nad hlavu a nekladu odpor. Než jsem stihl ruce zvedout, jeden ke mně přiskočil a surově mě srazil k zemi. Já jsem nemotorně zavadil o plechovku barvy se štětcem a ta spadla do Vltavy. Pak mě spoutali a za křičení sprostých nadávek mě dovlekli do auta.
Vyslechl jsem si věci jako proč si nevážím cizích věcí a jestli mě doma naučili, že sprejovat po domech se nemá. Ani jsem neodporoval a nenamítal, že jsem neměl sprej, ale barvu v plechovce a že je to most, ne barák, a že je léta nenatřený a proto chátrá. No nic, prostě moje smůla. Má nerozvážnost mě poslala jednou nohou do kriminálu. Na služebně jsem se dozvěděl, že půjdu do vazby. To mi hlava nebrala, vždyť já nic nepoškodil.
Informoval jsem manželku, co se stalo, to mi teda jako milostivě dovolili. Ta se tak naštvala, že obvolala všechna média a naštěstí pro mě se setkala s velkým pochopením. Novináři okamžitě přijeli na služebnu, kde jsem byl, a chtěli se mnou rozhovor. Nakonec se jim podařilo vyhrát nad městskou policií a ta jim rozhovor se mnou umožnila. Jen co média odjela, přišel vedoucí policejní služebny a s umělým výrazem, co měl být něco jako omluvný, mi říká, že je to jedno velké nedorozumění a že z toho nemám dělat vědu. No a byl jsem volný. Sice se zpožděním, ale přece jsem se dostal do práce a mohl výtvářet hodnoty. Ještě jsem byl v šoku, když mi manželka píše, že všechna internetová zpravodajství píší o mé ranní příhodě a buší do městské policie, co je to za skandál a kde to jsme?
Ministr dopravy Kupka se mi přes televizi omlouvá a vyjadřuje přání se mi omluvit i osobně, a teď to přišlo. Řekl přímo toto: „Na základě dnešního incidentu oznamuji, že most, který je památkově chráněný, musí být opraven. Do konce roku bude natřen základovou šedou barvou, jak pan Beneto začal, a ještě jednou se mu velmi omlouvám jménem svým a jménem ministerstva dopravy.“
Věci se najednou daly do pohybu. Pan ministr za mnou skutečně přišel, omluvil se a společně jsme se domluvili, že most se okamžitě od dalšího dne natře šedou, vodou ředitelnou základovkou. Já jsem ho poprosil, zda by mohl dostat i finálku. Sice jen na půl roku do jara, kdy začne skutečná oprava a on souhlasil.
Za měsíc, čili koncem října, byl celý krásně růžový. Na jaře se začne oficiálně opravovat a to pak dostane svoji historickou finální barvu. Teď je růžový, aby světu sděloval, že růžová je prý barva králů, zároveň je to barva tolerance a Praha tak světu dává na vědomí, že je tolerantní.
Dva roky po mém zavření městskou policií se procházím po krásném zbrusu nově opraveném železničním mostě na Výtoni a spokojeně si říkám, že mi to za to stálo.
