Článek
Bylo nebylo, jednoho dne se v Brně bezdomovec Tonda šel vymočit poblíž Špilasu a jak se tak zadíval před sebe, vidí takové divné kamení. Popošel trochu dál a víc to kamení prozkoumal. No a ejhle, mezi kameny se to nějak třpytilo. Vzal tedy tři kamínky, co tam ležely, a šup do zastavárny. Tam na to překupník Hubert čučel jak z jara a povídá: „Toniku, ty stará vojno, známe se už roky, ale to mi řekni, kdes to našel, ty vole?“ Tonda se cukal a pak z něj Hubert vytáhl, že u Špilasu. Hubert se okamžitě nadchnul. Vyplatil Tondovi za to jeho zlato slušnej balík a říká: „Toníku, můžeš mít ještě víc, ale musíš mě vzít na to místo a pomoct mi.“
No a tak šli oba ke Špilasu na to samý místo a mírně to tam prozkoumali a našli dalších deset zlatých kamínků. Jen, co odešli a po cestě plánovali další „těžbu“, tak se k místu dostal městský strážník Albert, který je pozoroval a celé mu to došlo. Okamžitě zalarmoval dispečink a poslal pro posily. Ty to místo opáskovaly a urychleně poslaly pro geologa. Ten na to kouknul a po hodince zkoumání pronesl, že je to asi nějaká anomálie a že to vůbec nechápe, ale že pod Špilasem je asi obrovské naleziště zlata. To už tam byla starostka Vaňková a celé vedení města a jen co si promluvili s geologem, už dávali rozhovory novinářům, kteří se tam už rojili v hojném počtu.
No a tak se stalo, že Brňané zjistili, že Špilas doslova stojí na zlatě. Nejdřív utěžili část kopce, pak to různě podbetonovávali a pak už Špilas nestál na zlatě, ale na velmi pěkně udělané betonové hoře. Brno mělo tolik peněz, že nevědělo, co dělat, a cpalo je horem dolem, kam se dalo. Začalo stavět mrakodrap ještě vyšší než v Dubaji, největší bazén na světě a vůbec, spoustu světových nej se tam začalo stavět. Pražáci jen tiše záviděli a začínali se vracet do svého rodného města a Vídeňáci začali houfně prodávat svoje byty a stěhovali se do Brna.
Pak se objevilo další zlato pod Hlavním nádražím, a tak vznikl obrovský důl. Část šachet se použila pro stavbu metra a rychovlak Brno-Praha-Berlín-Paříž, který Brno dotovalo, a za jízdenku každý pasažér nejenom že neplatil, ale dostal 1000,- Kč na ruku jako bonus, že obsadí sedačku. Takže se zanedlouho objevila nová profese profesionálních cestujících.
No a jak to bylo dál? Jednoho dne do toho pohádkově bohatého Brna zavítal arabský šejk a divil se, kolik že tam je bohatství. Prodal všechny svoje mrakodrapy v Arábii a začal stavět v Brně. A když ho zabydlel, tak řekl: „Tož do Bohumina se podivam.“ A začal investovat aj v Bohumíně.
