Článek
Máme tolik vymožeností a tolik možností a my jsme možná ještě méně spokojení než naši předci. Čím to je? Ztrácíme schopnost žít okamžikem? Nebo tím okamžikem žijeme až moc? Třeba moc plánujeme a nebo za to mohou právě ty moderní technologie.
Znáte pořekadlo dobrý sluha, ale zlý pán? Používá se to třeba u ohně a je to velké moudro. Když oheň ovládáme, tak je to skutečně velký pomocník. Ale běda, když se nám vymkne z kontroly. To pak způsobí rozsáhlé požáry a obrovské škody. A stejně tak je to s moderními technologiemi. Kolik lidí marní svůj život u počítače nebo mobilu neefektivním hraním her, a snižují tak svoji schopnost snění, tvoření, zdravého pohybu, vytváření mezilidských vztahů a dalších věcí.
Počítač nám mnoho dal, ale i mnoho vzal. Záleží na každém konkrétním jedinci, jaké on má ztráty a příjmy. Je to jednoduše o tom, kolik si necháme dát a kolik počítači dovolíme vzít. Stejně jako u ohně. Je to o vůli, o pozornosti a kontrole. Pokud máme pevnou vůli a víme, co od moderních technologií chceme, tak máme jedinečnou možnost zanechat svět o něco lepší, než jsme na něj přišli. Přesně jak to kdysi řekl Baden Powell.
Mnoho lidí se dnes ptá po smyslu života, stěžuje si na těžký úděl a konzumuje antidepresiva a celkově se hledá. Není ale právě tohle smysl života? Zanechat svět lepší? Proč bychom tady jinak byli? Abychom jen konzumovali, brali z nerostného bohatství země a pak umřeli?
Marx řekl, že náboženství je opium lidstva a měl pravdu. Víte, kolik se díky náboženství ušetřilo antidepresiv a kolik se ušetřilo materiálu? Jasně že tenkrát antidepresiva nebyly, ale oni je ani nepotřebovali. Vemte si kolik nerostného bohatství se ušetřilo třeba na takových mobilech. Jednoduše nebyly, takže hromada vzácných kovů, plastů a dalšího materiálu se jednoduše nemuselo vytěžit a mnoho elektrické energie zůstalo nespotřebováno, protože se nic nevyrobilo. Ale není to o tom zaseknout pokrok a žít jako Amišové v USA. Je to o tom srovnat si priority, vážit si věcí a celkově se zamýšlet, co vlastně od života chceme. Všichni prostě nemůžou mít luxusní auto, vilu s bazénem a soukromý tryskáč. Prostě proto, že by to naše planeta neutáhla. Někdo musí být „chudý“, ale nikdo nesmí být chudý duchem. Pokud necháme jako společnost zdravé jedince bez vzdělání, bude to pro nás všechny znamenat velký problém.
Co takové hnutí Last Generation? O co jim jde? Chtějí svět zanechat lepší, a nebo chtějí jen mít možnost vymezit se a naštvat své okolí? Kdyby opravdu chtěli tak chránit planetu, tak to dělají jinak, jejich způsob komunikace je nešťastný. Mnoho mladých lidí prý velmi řeší ekologii a nevidí budoucnost. Kde jsme my starší selhali? Asi v tom, že mladým dáváme málo vzorů, naše pohodlnost nás nežene vpřed. Děláme málo pro záchranu planety, ale hlavně pro záchranu zdravého lidského rozumu a dobra. Stejně jako práva s sebou nesou povinnosti, tak i věk s sebou nese to, abychom se uměli naučit stárnout, přijali sebe, jací jsme, a hlavně viděli smysl a ten dokázali ukázat i ostatním.
Začít se dá tím, že si zkusíme změřit, kolik volného času denně strávíme u počítače, televize či mobilu, a pokusíme se jeho polovinu nahradit pohybem na čerstvém vzduchu. Řešením není zákazat ty internety. Řešením je naučit se je ovládat a pracovat s nimi správně a efektivně. My musíme vládnout mobilu, ne on nám. Zvlášť těžké je to pro děti, ale ve svém zájmu to musí zvládnout. My jim můžeme akorát ukázat cestu a být vzorem.
