Článek
Mnohdy si říkáme, že bychom s chutí do něčeho kopli, něčím třískli nebo něco rozbili. Tyto pocity agrese jsou nám čím dál tím více přirozené a projevy takového chování už téměř nevnímáme jako špatné. Pokud se pod vlivem vzteku, stresu a podobných emocí zachováme výbušněji, mnohdy se nám uleví. Ale uleví se nám doopravdy? Je to skutečné, anebo jen hra našeho vnímání současné situace? Psychický stres je záležitostí psychiky, ale to neznamená, že jej necítíme i fyzicky. Co se vlastně děje v našem těle?
Kořeny agrese nám pomohou si objasnit několik podstatných informací. Co to vlastně vztek a stres je a proč kvůli nim cítíme agresi. Pokud prožíváme vztek ve vyšší intenzitě, než jsme schopni zvládnout, pak pro nás věci i lidé a vše okolo ztrácí hodnotu, nevnímáme ani morální hodnoty, náš postoj je naprosto jiný a vztah k okolnímu prostředí se mění. Tomuto stavu se říká agrese. Projevuje se slovní agresí, která může přerůst až v nekontrolovatelné fyzické projevy. Nejhorším stavem nebo stupněm agrese je, když se člověk obrátí proti lidem a zvířatům, kterým pak ubližuje. Právě takové agresi se říká hostilní a jejím projevem je nepřátelské chování k druhým lidem pramenící z emočního stavu člověka. Úplným opakem je instrumentální agrese, kterou vídáme často ve sportu. Jedná se totiž o vědomou a promyšlenou agresi bez silných emocí. Stává se taktikou boje. Rozdíl mezi racionální a emoční agresí je v tom, jak se nastaví naše mysl a vnímání a jak to ovlivní náš fyzický stav na hormonální úrovni. Veškeré naše emoce totiž vyplavují hormony v našem těle a mění tak vše, co se v nás odehrává.
Vztek si nás dokáže podmanit a často nastupuje vlivem stresových podnětů na naší osobu. A čím déle tyto podněty trvají, tím více se cítíme ohroženi a snažíme se bránit. Takové psychické týrání našeho mozku je pro většinu lidí nezvladatelným úkolem, a tak jde rozum stranou a naše chování a jednání pak převezme naše emocionální nekontrolovatelné já. Jenže mozek není tím jediným, kdo prožívá změny. Stejně je tomu i v celém těle. Dojde k aktivaci sympatiku (vegetativní - autonomní součásti nervové soustavy, která připravuje organismus k aktivitě, jako je například útěk nebo útok, což jsou dvě nejzákladnější emoce člověka i zvířat), a tím dojde ke zvýšení tepové frekvence, začneme rychleji dýchat, více se potit, zúží se nám zorničky. Najednou už pro nás stres není jen psychický stav, ale celé tělo jej pociťuje se zvýšenou aktivitou srdce a svalového napětí. To vše způsobují takzvané stresové hormony, kterými jsou například kortizol, adrenalin a noradrenalin. A právě tyto hormony zvyšují srdeční aktivitu, krevní tlak, uvolňují cukry pro rychlý zdroj energie a my se pak cítíme plní energie a takřka nesmrtelní a připraveni na boj. Pro kondiční a profesionální sportovce mohou být takové stavy přínosné ve sportu, ale pro běžnou životní situaci to obnáší vysoká rizika, která ohrožují naše zdraví, naše okolí i sociální vztahy. Zůstat v takovém stavu je pro naše tělo obrovská zátěž, a pokud svůj stres nezmírníme, pak si nás podmaní a začne postupně ničit naše zdraví, vznikají různá traumata, která mohou být i trvalá.
Zaměřme se mírně na kortizol, kterému se přezdívá stresový hormon. K jeho prudkému vyplavení dojde ve chvíli, kdy pociťujeme dlouhodobý a chronický stres. To má za následek potlačení imunitního systému, vysoký krevní tlak, úzkostné stavy. Dokonce může způsobovat obezitu či nespavost. Proto je pro tělo vhodné a přirozené vyplavovat adrenalin, který opadne ve chvíli, kdy stresová situace skončí (zkouška ve škole, pohovor, zápas, leknutí, apod.). Pokud si ale takovou situaci budeme i poté přehrávat v naší mysli a náš mozek bude stále vnímat stres, pak nás vyšší hladina kortizolu začne „ničit“.
Několik vědců v minulosti i v současnosti se zabývalo a zabývá stresem. V jedné myšlence se však moderní studie shodují. Tou myšlenkou je, že nahromaděný stres v sobě nesmíme i nadále živit a setrvávat v něm. Někdo si jde zaběhat, jiný se pomazlí s domácím mazlíčkem a další si zase pustí vtipný film. Je jedno, jaké činnosti se rozhodnete věnovat, důležité je, jak na vás nová situace působí a zda změní vaše vnímání a nastavení. Pokud si půjdete zaběhat a stále budete myšlenkami ve stresu, nic se tím nevyřeší! Pokud jste ve stresu, začněte se věnovat činnostem, které vám přinášejí radost a nechte se jimi pohltit. Buďte „Tady a teď“ (viz můj článek o přítomném okamžiku ZDE). Je to nejlepší cesta ze stresu, ale zároveň se vám začnou vyplavovat jiné hormony přezdívané hormony lásky, štěstí, radosti. Výzkumy zjistili, že pokud se rozhodnete nadměrný stres řešit agresí (mlácení do boxovacího pytle, agrese vůči lidem, rozbíjení věcí, atd…), pouze tím zvýšíte škodlivý dopad na vaše zdraví, protože neustále setrvává stav vaší mysli ve stresu a pro agresi potřebujete adrenalin, který opět zvýší a zintenzivní vše, co tělo doposud prožívalo i přes to, že psychicky se vám uleví. Tělu tím však přitížíte. V běžném životě tedy není místo pro emocionální agresi a stres ve vysoké míře, protože to má dopad na naše zdraví. Současně tak byly potvrzeny jiné studie, že stres podporuje různá zánětlivá onemocnění, vznik rakoviny a ani neprospívá našemu srdci a orgánům. Negativní vliv se odráží i na psychickém stavu, kdy může dojít k chronickému strachu a stresu, a tím z našeho života zmizí pocit radosti a uvolnění. To vše má dopad i na sociální vazby, kdy může docházet ke konfliktům mezi lidmi, pomluvám, hádkám, až třeba ke vytěsnění přátel ze svého života nebo roztržení rodiny.
Zvládání stresu není lehké, ale pro naše zdraví a sociální vztahy je zcela nezbytné. Rozhodně se jej nenaučíme překonávat tím, že se mu budeme vyhýbat. Mírná dávka stresu nás motivuje, inspiruje, připravuje, koncentruje. Nevyhýbejme se tedy stresovým situacím a snažme se je řešit vhodným a přínosným způsobem. Náš mozek, stejně jako naše tělo, je schopný spousty změn a adaptovat se téměř na cokoli. Tedy přirozená zátěž a stres nás trénují a umožňují nám se zlepšovat, ale nadměrný stres a z něho pramenící vztek a agrese nás ničí.
IG: kouc_jiri.dedic
