Článek
Přiznejme si, každý máme tendenci se neustále zaobírat, až možná dokonce trápit minulostí. A když už to není zrovna minulost, tek řešíme budoucnost. Kolik času vlastně věnujeme současným prožitkům a žijeme „Tady a teď“ v přítomném okamžiku? Minulost již nelze změnit a budoucnost je nejasná!
Představme si situaci, kdy se připravujeme na výlet do hor. Těžký terén, nevyzpytatelné počasí, zásoby jídla, pití a tak dále. Pro jistotu si až bezmyšlenkovitě zabalíme vše, co nás napadne. Najednou máme dvacet kilo na zádech a v každé ruce plnou sportovní tašku. Takové břímě neuneseme dlouho, a stejně tak čím déle budeme bojovat s takovou zátěží, tím více pro nás bude naše minulost i budoucnost stresující a z přítomného okamžiku se stane jen bolest. Podobně je tomu i u pocitu žízně, který se plně odehrává v přítomném okamžiku. V tuto chvíli budoucnost znamená napít se. Ve chvíli, kdy začneme pít, jsme opět v přítomném okamžiku a minulost upadne v zapomnění. Źízeň byla zahnána!
Snažím se tímto poukázat na to, že minulost rovná se zkušenost a vzpomínky. Vše, co jsme doposud prožili, nás má lépe připravit na to, co přijde. Pokud se budeme dlouhodobě trápit něčím, co nás v minulosti ranilo, pak se stále nacházíme v minulosti. Mít strach není špatné, ale špatné je, když nám strach brání v něčem, co chceme. Cítit strach při skoku do vody je přirozené, ale mít strach ze skoku do vody už ve chvíli, kdy jdu teprve do bazénu, nás nutí se soustředit na budoucnost a naprosto nás to zablokuje žít v přítomném okamžiku. Podobně je to se vzpomínkami. Pokud máme většinu vzpomínek pozitivních a veselých, pak se k nim rádi budeme vracet a můžeme se těšit na další radosti. Jestliže jsou naše vzpomínky spíše negativní, pak se i na budoucnost díváme zrakem pesimisty. Samozřejmě, výjimka potvrzuje pravidlo, ale čím déle setrvává nastavení naší mysli, tím více se stane naší přirozeností.
Mnohdy se bojíme věcí nebo okamžiků, které ještě nenastaly a ani nevíme, zda nastanou. Typickým příkladem jsou rodiče malých dětí, kteří jim zakazují lézt po zábradlí nebo skočit ze schodů, protože se obávají možného zranění. A dělají to neustále dokola, pořád a pořád, takže žijí ve strachu z budoucnosti se snahou mít vše pod kontrolou. Proč tomu tak je? Dospělý člověk má nespočet zkušeností a na jejich základě se rozhoduje. Dítě má zkušeností málo a jeho život je o přítomném okamžiku. Vidí jiné dítě, jak leze po zábradlí, a tak to jde zkusit také. Když se to povede, je šťastné, ale když se to nepovede, zkouší to dál. Pokud ale nastane situace, že se zraní, bude si to příště pamatovat, a buď bude opatrné při dalších pokusech, nebo se dané činnosti vyhne ze strachu. Ale až v takovémto okamžiku se do hry dostávají minulost s budoucností. Neměl by však být zastíněn přítomný okamžik.
Takovým prvním krokem za přítomným okamžikem je oproštění se od minulosti. Neustálé hledání toho, co jsme kde pokazili a jaká špatná rozhodnutí jsme udělali, nás uzavřou v minulosti. Špatné a negativní zkušenosti jsou nezbytné pro rozvoj lidstva, avšak jen v tom případě, pokud nás motivují a inspirují. V momentě, kdy vlivem negativní zkušenosti se v budoucnu všem podobným situacím vyhneme, necháváme se pohltit strachem. Možná dokonce začneme stagnovat, uzavírat se do sebe a svého světa strachu z toho, co vše by se mohlo stát. Přijetí minulosti tak, jak je, je první částí k otevření se přítomnému okamžiku.
Druhým krokem je přijmout budoucnost jako výzvu. Jako cestu za neznámým, a i když tušíme, co nás na naší cestě potká, tak nevím, jaký bude její cíl. Jít stále vpřed je záležitostí odhodlání a vytrvalosti. Lze také směřovat za vlastními sny a cíli, které jsou specifikované a konkrétní. Na takové cestě pak prožijeme ledacos pozitivního i negativního, což nás má posilovat a přibližovat k vysněným cílům. Naše nastavení je zkoušet nové výzvy, poznávat nepoznané, plánovat i spontánně reagovat. Stačí se jen otevřít tomu, co přijde a přijmout to, co už přišlo.
Třetím a posledním krokem je přijetí současného okamžiku tak, jak je, bez domněnek, předsudků a beze strachu. Být „Tady a teď“, cítit to a vnímat celým tělem!
Na úplný závěr si dovolím podělit se o jedno ze svým, snad moudrých, výroků: „Minulost je jako zavazadlo, sbal si jen to, co potřebuješ.“ Jiří Dědič
IG: kouc_jiri.dedic
