Článek
Když už to neví předseda Babiš, který sám vlastní velkou čerpací stanici, musím pomoci s osvětou. Nebude to moc dlouhé a je to docela zajímavé. Představuje čerpací stanice firmu s nákupem a prodejem? Stanovuje si sama ceny? Lze určit její marži? Bavíme se o marži pumpy, řetězce, distributora, rafinerie? Kdo se pakuje na palivech? Na vše odpovím :).
Jak vlastně fungují čerpací stanice?
Existují čtyři způsoby obchodního fungování čerpacích stanic, a u nás se setkáte… se všemi čtyřmi.
První je vztah „korporát vlastní, korporát provozuje“. Velká společnost (např. OMV) čerpací stanici vlastní a současně ji i přímo provozuje. Čerpačka není samostatnou firmou a nelze tak určit její marži, protože ona nenakupuje, jen prodává a tržby hned sviští do útrob korporátu. Tento vztah je častý u velkých, významných stanic velkých řetězců u dálnic a hlavních tahů.
Druhý je vztah „korporát vlastní, někdo jiný provozuje“. Je u nás (a u velkých řetězců) model taky častý a je velmi podobný prvnímu. Korporátu pumpa patří, dodává do ní palivo a pouze si najme jakéhosi „správce“, který se o ni stará. Sice hospodaří ale funguje podle naprosto přesně stanovených pravidel korporátem. Protože nakupuje a prodává, by bylo možné hovořit o marži - jenomže vlastníkem je korporát, ten nechává nájemce jen „žít“, určuje za kolik nakupuje i prodává a rozhodně mu nenechává nafouknout si ceny a tedy marži. Rozhodně ne na pohonné hmotě - na doplňkovém prodeji má větší svobodu.
Třetí model je známá frančíza. Pumpu vlastní nezávislá firma (podnikatel), ale provozuje ji pod značkou řetězce. U nás moc rozšířený není. I zde ale řetězec určuje pravidla, byť ponechává volnost cenotvorby v určitém rozmezí. Je častější jinde než u nás, historicky takhle fungoval Shell, ale i on už ty modely mění.
Konečně poslední model je zcela nezávislá čerpačka; těch je u nás dost, ale jsou to obvykle malé neznačkové pumpy někde v dědině u zatáčky. Bývají taky nejlevnější. Zde si majitel pumpy určuje vše, nakupuje palivo na trhu. Toto je jediný případ, kdy se dá hovořit o marži pumpy, protože cenotvorba vlastníka je zcela nezávislá a lze snadno zjistit, za co nakupuje - i za co prodává. Jenomže z pohledu celého trhu se jedná o nejmenší pumpy, nejméně významné a obvykle právě s nejnižšími cenami. (1)
Dobře, tak se podíváme na marži korporátu!
Ne, nepodíváte. V tom je právě ten problém a pošetilost výkřiků onoho zmateného starce.
Tyto velké korporáty totiž mají pod sebou celý nebo skoro celý proces (tzv. value chain). Začíná to těžbou - tyto firmy (obvykle, ne vždy) vlastní ropné vrty a samy těží. I takový MOL sám těží například v Ománu nebo v Pákistánu. Dopravují sami nebo outsourcují. Dále ropu rafinují ve vlastních rafineriích, což je složitý a drahý proces, kdy ze vstupní suroviny vyrábějí desítky dalších materiálů. Výsledné palivo pak přepravují a na konci pak fungují jako velkoobchod (prodávají ji komukoli, kdo má zájem) i jako maloobchod, tedy provozují a zásobují vlastní stanice, jak jsem zmínil výše, některým z uvedených modelů.
Toto vše provádí jedna jediná firma, není to rozsekané na víc subjektů, které od sebe nakupují a dál prodávají - takže nelze určit marže. Co určit lze, je výsledný profit celé skupiny. Jenomže jak asi tušíte, ten je nám v ničemu, protože marže tam může vznikat (a vzniká) v řadě různých kroků.
Aby bylo ještě složitější se vůbec něčeho dopočíst, je celý tento proces investičně hrozně náročný. Znamená to, že nejdřív investujete obrovské peníze (např. explorace nalezišť, budování přepravních tras, stavba rafinerií a koneckonců i těch pump) a pak tyto náklady postupně splácíte - z toho, co utržíte u stojanů.
Můžeme si to připodobnit k továrně na šroubky. Když už máte továrnu postavenou, vyrobit šroubek vás stojí (řekněme) deset haléřů. A prodáváte ho za tři koruny. Marže 3000%! Jenomže vy z této marže hlavně splácíte továrnu a její mašiny… musíte vyrobit mnoho a mnoho miliónů šroubků, než jste vůbec na nule.
Něco ale víme: čerpačkám se nechává vůbec nejmíň špeku
Přece jenom ale cosi víme - ropné společnosti bývají veřejně obchodované a musí zveřejňovat detailní výkazy, i co se týká ziskovosti jednotlivých segmentů. (2)
Standardně je největší marže v těžbě. Pokud už těžíte, tak přímé těžební marže mohou být obrovské… ale taky nemusejí. Náklady na těžbu v nejlepších místech (arabské ropné písky) jsou průměrně 5 dolarů za barel, ropa na trzích je dnes na 100 dolarech na barel. Saudové těží dokonce od 2 dolarů - ropa z mělkých vrtů teče i sama (tlakem v ložisku); Írán, o kterém je teď hodně řeč, spíš k 6-8 dolarům. Ale pořád - pohádková marže! Ale v horších místech jsou náklady na těžbu podstatně, mnohonásobně vyšší. (3)
Ropné vrty na moři levné nejsou: těžební náklady jsou 30-50 dolarů za barel, arktické až k 80 dolarům za barel (extrémní počasí ztěžuje budování i těžbu). Rusko dle informací na Sibiři těží mezi 30 - 80 dolary za barel (různá vydatnost i náročnost těžby). Břidlicové písky, kde nyní je silná Amerika, nejsou úplně levné: 40-50 dolarů za barel. A rychle se vyčerpají, na rozdíl od tradičních podzemních nebo podmořských ložisek. Jsou tedy vrty, kdy se při nízkých cenách vůbec nevyplatí těžit, a taky se netěží. Vrty stojí.
Marže na rafinaci je podstatně menší a je docela stálá, protože rafinerie je fabrika, dělá pořád to samé. Bývá v jednotkách dolarů za barel. Zde spíš jde o to, jaká ropa se tam zpracovává (“sladká” lehká, těžká, sirnatá atd), jaká je poptávka po ropných produktech vznikajících po rafinaci: kromě paliv je to třeba LPG, topný olej, kerosen, mazut nebo bitumen.
Jdeme dál. Poslední jsou čerpačky a na nich je marže vůbec nejmenší, bývá mezi dvěma a třemi korunami a je to v čase poměrně stabilní. Čerpačka si marži spíše dobrovolně snižuje až ke koruně, aby přilákala zákazníky… ovšem nikoli na nákup paliva. Je ale potřeba znovu říci, že pokud je čerpačka vlastněná ropným korporátem (MOL, Orlen, OMV, Shell…), tak sama žádnou marži nevykazuje, ani nemá jak. Je schovaná v celkovém hodnotovém řetězci korporace.
Nejziskovější na pumpě je hospoda
Je to tak. Pumpařský byznys se totiž hodně proměnil. Benzinka sice láká na natankování paliva, ale asi půlku zisku tvoří to, co si tam koupíte dalšího. Pumpa je dnes tak spíš obchodem a stánkem s občerstvením či dokonce hospodou. A zatímco na palivu má „marži“ (dávám cíleně do uvozovek) okolo 5%, tak na kávě je to klidně 90%, pokud ji bereme jen proti surovině.
Proto - jak může každý pozorovat - se benzinky postupně proměňují v obchůdek, kde se vám snaží nabídnout cokoli, co by se vám mohlo hodit. (4)
A co ty nehorázné ceny u dálnic?
Toto je známý fenomén: u dálnic stojí palivo výrazně, až třeba o pět korun více než vedle za plotem u okrsky. A protože na nákupu stojí palivo stejně, vychází nám z toho jasně, že tyhle pumpy opravdu mají obří marži: nikoli dvě koruny, ale klidně sedm kaček. Je to tak?
Ano i ne. Pozemky okolo dálnic totiž (typicky) patří státu, potažmo u nás ŘSD, a ten je pouze pronajímá - a hodnoty nájmu jsou gigantické. (Pařížská bledne závistí!) Tato místa se soutěží: kdo dá víc, může si postavit a provozovat čerpačku. U dálnic se roční nájem pohybuje mezi pěti (D3 - Chotýčany, veřejný údaj) až 25 miliony (D1, místo nezveřejněno, oboustranná pumpa). Tyto náklady, které jsou nesrovnatelné s provozováním pumpy u okrsky cenu paliva zvyšují. (5)
Nicméně stále platí, že i po těchto nákladech - a s přičtením vysokého prodeje doplňkového prodeje, dálnice znamená obvykle delší cesty a řidič se chce zasytit - mají dálniční čerpačky vyšší zisk než je celorepublikový průměr.
Tak kdo se na tom sakra napakuje? Nenatahuj a už nám to řekni!
Je to jednoduché. V současné ropné krizi na tom vydělávají těžaři. Ti jsou (ne vždy, ale obvykle ano) současně těmi vertikálními korporáty, od vrtu až ke stojanu je vše jejich. Je jim totiž jedno, kde těží - jestli je tam, kde teď přepravu blokuje Hormuzský průliv nebo úplně jinde. Vycházejí z cen ropných produktů na trzích a to promítají do cen na stojanu. Zisk si vytvářejí při těžbě. Když zmíněný MOL těží v Pákistánu nebo v Ománu (ten je už vně Hormuzského průlivu), tak se jenom raduje, protože těží i dopravuje zcela bez omezení, za stejných nákladů jako dříve - ale prodává za současné vysoké ceny (vycházejících z burz).
Poté, co USA a Izrael zaútočili na Írán, tak během pár dní vzrostla tržní hodnota ropných gigantů o 380 miliard dolarů… o hrubý národní produkt České republiky. Další důkazy netřeba.
Je možné takovýto ucelený korporát nějak postihnout, říci “a teď na tom celém vyděláváte příliš moc, nějak vás trestám”? Obávám se, že to možné nebude: toto se zatím nikdy nepovedlo, dokonce ani u tzv. ropného šoku ze sedmdesátých let, který byl vyvolán společným postupem (“kartelem”) ropných společností), což je považováno za nekalou praktiku.
Tak dejte strop na cenu!
Tuto cestu - občas probleskuje v debatách a zmínil ji i Babiš - bych s dovolením nedoporučoval. Tam, kde ji zkusili, přestával místy čerpadlářský byznys fungovat - pokud totiž strop na cenu způsobil, že by to bylo prodělečné, raději čerpadlář dá na stojan cedulku „zavřeno“. Dalším rizikem jsou pak spory o náhradu škody - stát to vlastně může jenom prohrát a ropné společnosti se budou rády soudit.
Prý tedy bude strop na marži. Tak to jsem zvědav.
Poslední vládní prohlášení zní, že se bude skutečně stropovat marže - předpokládám, že cílem budou právě ty dálniční benzinky. Jenomže (viz začátek textu) jsou obvykle součástí „hlubokého korporátu“ a marže se tak nikdy nedobereme, nebo to řetězec odbude tím, že řekne “nakupují teď od nás za 47, prodávají za 50, buďte rádi, že to není za víc, co chcete stropovat?
A tak nejspíš jedinou benzínkou na dálnici, která skutečně nakupuje palivo od velkoobchodníků, je Babišova Pumpa u Průhonic. Té by se marže snížit jistě mohla.
Zdroje:
(1) Weekly oil bulletin: týdenní monitorování cen na čerpačkách v EU
(2) Ekonomika největších palivových firem fungujících u nás (MOL, OMV, Shell), jejich výroční zprávy: Všechny tři firmy jsou veřejně obchodované a zveřejňují čtvrtletní výsledky: MOL: mol.hu/en/investors, OMV: omv.com/en/investors, Shell: shell.com/investors
(3) Rozpad marží na palivech: https://www.kurzy.cz/komodity/phm-marze/
(4) Ekonomika čerpací stanice: https://thundersaidenergy.com/downloads/fuel-retail-economics-of-a-petrol-station/
a pak zejména: https://calculatorscollection.com/gas-station-profit-calculator/
(5) Pronájmy prostoru u dálnic pro čerpací stanice: https://www.autozive.cz/pronajem-benzinek-na-dalnici-za-absurdne-nizke-ceny/
