Článek
Rozplynutý sen herečky
Božena se narodila do rodiny obchodníka v Pardubicích. Jako mladá se chtěla stát herečkou. Během své kariéry učitelky hrála s divadelními ochotníky v Pardubicích. Absolvovala i soukromé školení s tehdy úspěšnou herečkou O. Sklenářovou-Malou. Avšak po svatbě se musela vzdát svého hereckého snu a začít rodinný život se svým mužem Josefem Vikem. Společně se usadili v Českém Brodě, kde spolu měli tři děti.
Úspěšná i v zahraničí
Božena také psala romány, povídky a dramata pro Stavovské a Národní divadlo, ale ne jen to. Pod pseudonymem Ignota vydávala i politické spisy. Roku 1909 se začala angažovat v politice, zaměřovala se na téma českého nacionalismu a mateřství. Zastávala se názoru, že žena může dosáhnout volnosti a svobody jen mateřstvím, které zároveň představuje ženinu povinnost k národu. Pořádala různé demonstrace a přednášky. Svým hlasem si dobyla jméno nejen u nás, ale i v zahraničí. Příkladem je jedna z jejich přednášek pro krajany v tehdejším Německém císařství, která musela být rozpuštěna, kvůli jejím kontroverzním projevům.
Paradoxně první poslankyní
Během období Rakouska-Uherska, kam České země spadaly, ženy neměly voličské právo, ale zákon tohoto společenství nezmiňoval, že by ženy, avšak s určitým vzděláním či profesí nemohly kandidovat a být zvoleny do tehdejšího sněmu. A tak se v roce 1912 stala Božena historicky první ženou zvolenou na místo poslance v Českém zemském sněmu. Hrabě Thun-Hohensteinu, který byl Českým místodržitelemm odmítl vydat určitá osvědčení a její mandát nebyl uznán. Avšak ženy byly o kus dál v politice.
Politička pro ženy
Po vzniku Československa zasedla také v Revolučním národním shromážděním. Navrhla několik zákonů, např. zákon o vytvoření Úřadu pro péči o ženy, který by evidoval všechna zařízení pro ochranu žen a pomáhal by při vzniku poraden radících ženám v záležitostech rodiny i zaměstnání. Dále zřízení kurzů pro služebné a zrušení celibátu žen zaměstnaných ve veřejných službách. Kandidovala i do senátu, kde se však stala náhradnicí. Až v roce 1925, kdy na poslední měsíc před volbami Jan Herben rezignoval, zastávala jeho mandát senátora.
Veřejně nenáviděla T.G.M., ale i Edvarda Beneše. Neměla v oblibě také židy. Radikalismus ji přivedl až k sympatizování s fašismem.
Pořádala různé výlety pro děti, které žily v pohraničí. Jezdily společně do vnitrozemí, aby poznávaly kulturu a naučily se lépe jazyku.
Společně s Eliškou Krásnohorskou byly jmenovány do České akademie věd za literární a dramatické dílo.
Na sklonku svého života se stáhla do Libočan, kde i zemřela.
Zdroje:
