Článek
Jakou vlastnost musí organismus mít, aby se stal bioindikátorem?
Za bioindikátor můžeme považovat takový druh organismu, který je citlivý na určitou vlastnost prostředí. Ze základních faktorů si můžeme uvést obsah dusíku, pH či teplotu. Zároveň daný organismus musí být dobře nalezitelný a málo pohyblivý. To je kvůli tomu, aby bylo vůbec možné sledovat jeho aktivitu či případný pokles populace.
Když se nám sejdou všechny tyto vlastnosti u konkrétního organismu, můžeme ho prohlásit za bioindikátor a sledovat vývoj jeho společenstva, což můžeme využít k monitoringu stavu krajiny či lokality. Zkrátka, když se hodnoty například již zmíněného dusíku či fosforu na lokalitě mnohonásobně zvýší (dojde k eutrofizaci), poznáme to tak, že druh velmi citlivý na tyto prvky začne umírat.
Biondikátoři známý i neznámý
Mezi velmi známé bioindikátory imisí patří lišejníky. Konkrétní druhy lišejníků nám totiž mohou prozradit znečištění lokality oxidem siřičitým, což je plyn vznikající při spalování fosilních paliv. Jakmile totiž přesáhne hodnota oxidu siřičitého v ovzduší 125 mikrogramů (poměrně nízka hodnota), nenajdeme zde jediný lišejník.
Velmi zajímavé z hlediska bioindikátorů je vodní prostředí. Zde najdeme nepřeberné množství různých bioindikátorů. Najdeme zde jak indikátory vysoké čistoty vody (chrostíci, ploštěnky či larvy pošvatek), tak i indikátory silného znečištění (beruška vodní, larvy pakomárů nebo nitěnky). Mezi vodní indikátory však patří i rostliny. Mezi ty patří například okřehek menší (znečištění) nebo růžkatec ponořený (čisté prostředí).
Okřehek menší, rostlina plovoucí na vodní hladině, je indikátorem znečištění vodních ploch a toků.
Když se vrátíme na suchou zem, tak si jako indikátory můžeme uvést i například kopřivu dvoudomou. Vysoká koncentrace této rostliny nám může prozradit, že v půdě je vysoký obsah dusíku. Proto ji najdeme v ohrádkách různých opeřenců. Ti totiž vylučují jako hlavní látku dusík.
V poslední řadě si můžeme uvést i jeden velmi známý mech, a to rašeliník. Rašeliník nám zase může prozradit, zda je lokalita kontaminovaná toxickými kovy. Ty totiž tento mech akumuluje do listů, kde je ukládá. My následně při výzkumu můžeme z listů určit konkrétní hodnotu toxického kovu. Kvůli této vlastnosti tomuto typu bioindikace říkáme kumulativní.
Rašeliník člunkolistý, jeden z mnoha velmi podobných druhů rašeliníků
Bioindikátor jakožto užitečný nástroj
Díky těmto souvislostem jsou ochranáři přírody bioindikátory velmi hojně využívaným nástrojem, který lidem s hlubším vědomím o nárocích daného druhu poskytuje přehled stavu různých lokalit či rezervací na základě výskytu indikátoru či stavu jeho populace. Bohužel se setkáváme s faktem, že bioindikátory velmi čistého nekontaminovaného prostředí z krajiny mizí a velmi často patří mezi ohrožené druhy. To je i případ mlže perlorodky říční ve vodních tocích Šumavy.
Zdroje:
https://is.muni.cz/el/1441/jaro2018/Bi2BP_EKOL/um/Voda_tek.pdf
https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2017/cislo-7/co-podle-lisejniku-pozna-zalesak-co-ekolog.html
https://www.wikiskripta.eu/w/Biologick%C3%BD_monitoring
https://www.vut.cz/www_base/zav_prace_soubor_verejne.php?file_id=8526
