Článek
Říkal jsem si, že o adventu budu psát jen pozitivně. Ale to je tenhle článek vlastně taky, no ne ? Našel jsem zde na mediu článek, kde autor se emotivně ptá, zda je vůbec morální a správné násilím odvádět mladé muže do války, byť zde do války obranné, proti nevybíravému nepříteli. Je opravdu nutné, aby je rekrutační komise, obrazně řečeno, vytáhly z barů do armády a války ? Vždyť můžou zemřít ! To je ale překvápko, co, autore, jste asi ročník 2004 a mladší, jinak by jste nemohl napsat, co jste napsal. Já jsem ročník 1964, takže narozený 21 let po skončení 2. světové války. Málo zboží, Sunar na příděl, bavlněné pleny a poctivá domácí výroba dětské výživy. Také samozřejmě zapojení do práce pro rodinu, podle možností a schopností a věřte, že už jako 4 letý jsem chodil sám nakupovat chleba a mléko, po 3/4 roku jsem až do školní docházky trávil u dědy a babičky na milované Vysočině, kde jsem se já a celá větev rodiny z maminčiny strany, narodil. Byli jsme na chatě s babičkou, děda ještě pracoval, jako hodinář- soukromník a dojížděl na chatu jen na víkend. Babička se starala o mě, moji mladší sestru, králíky, husy, kachny, slepice, psa a kočku, prala v neckách na valše, mýdlo si vařila sama na sporáku, kde se muselo zatopit, přikládat a nosit dřevo, přesto vařila, starala se o zahrádku, večer nám vyprávěla vymyšlené příběhy našich plyšových medvědů, jak to mohla stíhat ? A to v chatě nebyla voda, ani elektřina, svítilo se svíčkami, někdy petrolejkou, vrcholem techniky bylo plynové osvětlení na propan-butan, ale bylo háklivé na otřesy punčochy, tak zase rychle zapadlo…pro vodu přes údolí, asi 900 m.od chaty, prázdné kýble z kopce, plné, kupodivu, nahoru…a když nebyla dešťová na zalévání, tak nanosit vodu z potoka, který, světě, div se, byl taky v údolí, takže kýble viz. předchozí. A vana má až 200 L vody, kýble asi 14 litrů, tak si to spočítejte, kolikrát musíte jít, než nanosíte vanu. No ano, 15 × ! Dost na malého klučinu. Ale byl zvyklý pracovat, pomáhat známým na poli, nebál se drůbeže, psů, krav, koz a prasat, dokonce je pomáhal krmit a pást, pomáhal s babičkou na poli při žních, vybírání brambor, senoseči..takže když jako čerstvý branec nastoupil vojenskou službu, nebyl pro něj problém zatopit v kamnech, nadělat si třísky, zatímco ostatní měšťáci na mě koukali, jako na zjevení. Taky jsem od 5 let uměl plavat, jezdit na kole, lyžích, bruslích, od pololetí 1. třídy chodil samostatně do školy 2,5 km tam a 2,5 zpátky pěšky, s taškou s učebnicemi, sešity, penálem, přezůvkami a svačinou, nikdo mě autem nikdy nevezl, žádné jsme neměli…také v MHD jsem musel od 3 let ne sice pořád, ale někdy stát, nebo jsem seděl mamince na klíně, nenapadlo by mě proto sedět, kdyby maminka, nebo někdo starší nade mnou stál…to jsme byli vychování, že i když nás sebevíc bolí nožičky, tu paní bolí víc,ty jsi mladší, tak jí pustíš sednout. Dnes je mi 60 +, kotník po úrazu 4 × operovaný, myslíte, že mě někdo z mladých pustí sednout ? Kupodivu, spíše, velmi zřídka, ti nejstarší, vysokoškoláci. Genderově na stejno, někdy kluk, někdy holka. Ti pod 15 let mě nepustili nikdy, ani žádná matka jim neřekla, pusť pána sednout. Budiž, prý vypadám na 50…ale oni nepustí ani 80 letou paní. V těch mobilech je tolik zajímavého na sociálních sítích, kdo by se díval, jestli přistoupila nějaká bába, či dědek , nás čeká náročné sezení ve škole, tak se musíme sezením pořádně rozcvičit…
Takže, mají jít mladí kluci utrácet svůj život za vlast ? Nás se nikdo neptal, vojenská přísaha zněla jasně, na pokyn prezidenta a vrchního velitele jsem připraven položit i život pro obranu republiky a jejího pracujícího lidu, vedenému KSČ. Je jedno, jestli se vám komunisti protiví. Nepodepsat přísahu ? To je snad trestný čin. A víte, že jsme byli tak zblblí režimem, že bychom byli všichni šli hájit socialistickou vlast proti jakémukoliv nepříteli ? Zvláště proti vrahům z Wall Streetu, ano, proti strýčku Samovi. Proti USA , které po obě světové války tahaly Evropu z průšvihů . A to jsme byli ještě žabaři proti pilotům první republiky, kteří, jako vychovaná elita národa, považovali za svoji svatou povinnost bojovat proti okupantům, kdekoliv a jakkoliv, vždyť přísahali, chránit a ctít vlasti, v boji pak chránit druh druha… ti kluci složitě utíkali z okupované republiky, vstupovali do cizinecké legie ve Francii, která nás zradila, nesplnila smlouvu o vzájemné pomoci a zařídila nám, společně s Anglií Mnichovskou dohodu, výměnou za věčný mír, jak to prezentovali Daladier a Chamberllein, vždyť koho zajímá malá země uprostřed Evropy ? Obětujeme ji pro vyšší cíle NAŠICH národů. Jen Churchil, ještě jako člen sněmovny parlamentu prohlásil prorocké : “ Měli jste na vybranou, mezi hanbou a válkou. Vy jste si vybrali hanbu a budete mít válku. Nepřipomíná vám tato situace rétoriku dnešních chcimírů ohledně Ukrajiny ? Takže mají jít mladí kluci umírat za vlast ? Jednoznačně ANO ! Vždyť i pacifista Karel Čapek ,ve své hře Matka v závěru, kdy se zoufalá matka snaží odradit nejmladšího syna, který jediný jí zůstal, zbytek rodiny zahynul ve válkách, či pro vyšší cíl, dozvídá z rádia, že nepřítel vraždí děti a ona vykřikne : děti ? Jak, proboha, mohou vraždit malé a bezbranné děti ?!? A pak s tvrdým a odhodláním výrazem sejme ze zdi manželovu pušku, rázným gestem ji nejmladšímu synovi podá a zvolá jediné slovo : JDI !
Takže tolik k tématu…Krásné vánoce a šťastný nový rok !
