Článek
Bartoš se dostal ke své práci po volbách, které pro Piráty dopadly nečekaně špatně a musel být rád, že v koalici na něj zbývalo aspoň jedno ministerské místo. Vzal jedno z nejhorších. Místní rozvoj s problémem digitalizace stavebního řízení. Pustil se srdnatě do práce, o které si myslel, že je v ní přímo povolaným expertem.
Co však neuvážil nebo podcenil bylo, že stavebnímu řízení vůbec nerozuměl a současné poměry, ve kterých se bude pohybovat, nemají s digitalizací vůbec nic společného.
Vezměme si ty nejdůležitější:
1. Nevymahatelnost právních rozhodnutí. Kdo vykoná rozhodnutím o odstranění stavby? Úředník stavebního úřadu, hasiči, policie, právní oddělení, najatí lidé? Nikdo. Stavět můžete kdekoliv, máte-li dost peněz na úplatky.
2.Výběrová řízení. Časem jejich složitost narostla do obludné výše. Pár lidí sedí v base, protože neodolali vábení peněz. Zbytek se jistí výčtem nesmyslných podmínek, které nelze v souhrnu splnit jednou firmou. Cesta k úspěchu vede v neprůhledném spojování firem, prodlužování jednání žalobami jedněch proti druhým. To není práce na rok. Soudy pracují klidně desetiletí.
3. Počet účastníků řízení. Téměř nekonečný, avšak jen těch nepominutelných je dost. Příkladmo památkáři. Spravují kde co, včetně ruin a trosek. Chtělo by to rázný legislativní řez včetně omezení jejich počtu a působnosti. Totéž chráněná území, přírodní parky atp. Šumavu sežral kůrovec, Národní park České Švýcarsko shořel. Nevadí, vyhlásíme další, potřebujeme přece místečka pro stoupence naší strany. Na to, že nejlepší ochránce je vlastník, se úplně zapomnělo. Až na těch několik šlechticů, kteří nám ukázali, jak se nakládá s restituovaným majetkem.
4.Veřejnost. Měla být přínosem a stala se leckde nepřekonatelnou zátěží. Od nicotného prachu po průjezdu aut, který začali používat kverulanti, přes výhledy do krajiny, které se dostaly do kritéria „krajinný ráz“ až po ty nešťastné peníze, když vlastníci pozemků zjistili, jaké sumy mohou vytřískat na jejich prodeji.
5. Nevládní organizace a ekologové. V našem pojetí demokracie se staly téměř nepřekonatelnou překážkou. Ani desetiletí nestačí na jejich zdolání a člověk má dojem, že to i státu vyhovuje. Stejně nemá na investice.
Souhrnně vzato, stavební řízení nepotřebuje žádnou digitalizaci. Potřebuje odvážnou vládu, která řízne do legislativy a omezí všechny excesy, které jinak budou růst do nekonečna.
Práci Bartoše čest. Muž s dredy ale do politiky nepatří. Možná snad probudí rázného nástupce.
