Článek
Hašek neměl být především vybrán za trenéra naší reprezentace, neboť jeho dosavadní účinkování v roli trenéra skončilo vždy krachem. Důvody neznám, ale o poměrech v české fotbalu se toho napsalo již dost a nechci na toto téma nijak spekulovat.
Začal objížděním jednotlivých hráčů v jejich působištích, pozorováním, rozhovory, nebo podávaním ruky. Pak následovaly pozvánky na přípravná utkání, kde už na první pohled bylo zřejmé, jak zmateně vede utkání, střídá hráče spíše na počet, aby si každý kopnul, než s ohledem na souhru a schopnost projevit se v kritických momentech hry. Co z toho vyvodil je dnes jasné. Velké nic. To, co by udělal každý fotbalový amatér. Hrát musí opory z Premiér league, z mistrovského Leverkusenu (a pozor na Hložka, toho staví trenér jen zřídka do základu), pak někdo ze Sparty atp.
Výsledek se dostavil víc než jasně. Samozřejmě měli naši hráči na víc, nejméně na čvrtfinále. Ale to by je musel vést „pan Trenér“ s pevnou rukou složení sestavy podle výsledků z přípravy a schopností rozeznat, kdo koho a kdy může vystřídat. A koho má jen do počtu v krajních případech náhrady zraněných nebo zcela vyčerpaných hráčů.
Život jde dál. Jak říkala již v minulém století moje babička - chleba levnější nebude. A to ani kdybychom byli mistry Evropy. A tak je to i s fotbalem. Čutálistům zdar a bafuňářům jak by smet.
