Článek
D.Lakomý rozjel své úvahy založené jak na minulosti dotčených osůbek, tak na aktuálním chování a metodách působení ve veřejné funkci většiny pratagonistů této pidistrany. Ví jistě, proč dostali 6% hlasů voličů? No jistě, mnoho lidí nevědělo koho volit, tak vybrali z naivity (takoví voliči když neví, koho volit, tak se řídí aspoň podle ksiftu, jako třeba u Turka, neboť jeho hranatý ksift připomíná jednoho slavného bojovného herce). Úplní troubové všichni členové pidistrany M-s jistě nejsou, třeba Boris Šťastný v rozhovorech podává o tom důkaz, a to že mu to myslí. Ovšem jaký důkaz o své kompetenci a myšlení podává Micinka, to je asi zbytečné rozebírat. To je slabé hodnocení od pana Lakomého, že jde o arogantního sraba. To je mimo to namyšlený panák, s nasazeným falešným podlézavým a úlisným úsměvem idiota, dobře vycepovaný Václavem Klausem k tomu, aby ukazoval to, co hlavního nosí ve své jinak uhlazené hlavě : pohrdání lidmi v okolí, protože jen on je přece ten na výši a může si dovolit i chování drzého puberťáka vůči komukoliv, také i vůči prezidentovi. Ne že by byl Petr Pavel modlou nás jiných , ale je to chlap, který již něco ve světě dokázal, přinejmenších schopnost řešit velmi složité i válečné situce (na Balkáně), ale také umění jednat s lidmi a schopnost vyjádřit jasně a srozumitelně své dobré myšlenky. Vyčítat mu, že v době totality pracoval v armádě je stejné, jako vyčítat prostému komunistovi z let normalizace, že vůbec dál pracoval jako servisní technik nebo údržbář a a to svědomitě a že nevystoupil na protest proti Husákovi či ubohému žvanilovi Miloušovi z KSČ. To občas někdo sice udělal, ale se zlou se také mohl potázat. Prázné gesto? Jak u koho. Kdyby to udělal Štěpán, to by bylo jiné kafe. Ale také mohl každý člen strany dál pracovat ve své pozici tak, aby to bylo něco platné a užitečné pro okolí, pro přátele, pro jeho dílnu nebo úřad a používal přitom svůj zdravý rozum. A to kromě Petra Pavla činilo asi 1,5 milionů členů tehdejší KSČ. A těch opravdu fanatických přesvědčených, jaké dnes demonstruje Kateřina Konečná, bylo velice málo. Ostatní, kteří chtěli žít, pracovat, živit rodinu, ti měli holt tu červenou knížku a platili příspěvky. A to bylo vše. Ti se nemusí za svůj život stydět. Protože do zadnice té rudé vrchnosti nemuseli lézt. Jako mimo jiné i většina odborníků, i mezi stavbaři, sportovci a architekty, i mezi vojáky ČSLA. Ti kdo se mohli či chtěli dostat díky svým odborným schopnostem do vyšších a vedoucích pozic, ti do KSČ museli vstoupit, ať si o této primitivní „Marx-engels-leninské“ filosofii mysleli cokoliv. Nelze je nyní všechny příkře soudit a házet do jednoho pytle provinilců a záškodníků. Rozhodně k tomu není důvod ani u Petra Pavla, i když musel kdysi pracovat v řídící funkci.
