Článek
1. Chování lidí.
Před téměř sedmi lety jsem se čirou náhodou vydal pracovat do Německa, konkrétně do Bavorska.
Po pár týdnech jsem si zvolil život tady a už nikdy zpátky…
Nejde jen o ten finanční profit, ale hlavně o tu mentalitu…
Usadil jsem se a šest let žil v malém městečku.
Kdykoliv jsem vyšel na ulici, jel do obchodu nebo šel do práce, tak mě tu každý zdravil, přestože mě neznal.
Tady se prostě lidi mezi sebou zdraví…
Žil jsem v malém bytě, kde jsem měl na dveřích z obou stran kliku.
Ten byt jsem nezamykal i když jsem jel na víkend do Čech.
Nikdy se mi nic neztratilo…
2. Chování agentur.
Původně jsem pracoval pod německou pracovní agenturou, která mi moje první zaměstnání domluvila.
Paradox je, že oproti Česku si u německé pracovní agentury vyděláte víc peněz, než kdybyste byli zaměstnáni na přímo pod firmou, neboli na fest.
3. Chování pendlerů.
Pendler, v tomto případě český člověk bydlící v Česku a pracující za hranicemi, je někdo, kdo ovlivňuje
nejen svými schopnostmi, názory vedení firmy o tom, jestli je pro firmu profit nebo přítěž.
Ve spoustě případů je český zaměstnanec pro firmu přínos, ale bohužel to není vždy…
Většinou pracuje jenom proto, že akceptoval výši mzdy a protože mu vyhovovala na české poměry, tak ji
akceptoval a i když bude držkovat jako každý Čech, tak bude makat dál.
Druhá otázka je co dělat s Čechy, kteří kradou???
Ale ne že by se jednalo o výrobky nebo o odpad odvezený do šrotu…
Nastoupila skupina Čechů a od té doby se ztrácí i jídlo z lednice…
Každej Čech se tu chová jako mistr světa a nikomu ještě nedošlo, že kdyby nevydělával tady, tak by to
asi v Česku nedal ale každej je tu Big Boss, protože dělá v Něnecku…
Neumí to pozdravit, ukradne co může…
Do firmy nastoupilo osm Čechů. Od té doby se i z lednice ztrácí třeba blbý párky.
Vysvětlete těm Němcům, že ne každej Čech je zloděj…
Do chování Němců, se tu hodně málokdo aspoň přiblíží…
