Článek
V esoterice se mluví o čtyřech cestách duchovního rozvoje, které mají vést k osvícení.1
První cestě se tradičně říká cesta fakíra. Je to duchovní cesta, na které se kultivuje fyzické tělo a síla vůle. Fakír je ten, kdo díky přísné disciplíně a vytrvalosti je schopen se svým fyzickým tělem dělat mimořádné věci. Fakír dokáže celý den držet ruku nad hlavou, lehat si na hřebíky, nebo stát několik dnů bez hnutí na jednom místě. Mnozí extrémní sportovci jsou moderní fakíři.
Druhá duchovní cesta se nazývá cesta mnicha. Je to cesta citového rozvoje. Mnich kultivuje lásku k Bohu, rozvíjí soucit, vděčnost a jeho nejčastější duchovní praxí je modlení.
Třetí cestě se říká cesta jogína. To je cesta rozvoje mysli. Jogín často medituje, trénuje svoji mysl v koncentraci, rozšiřuje svoje vědomí, kultivuje poznání a uvědomění.
Všechny tři výše uvedené cesty tradičně vyžadovaly změnu života a odloučení od společnosti. Také je zřejmé, že nevýhodou těchto cest je jejich jednostrannost. Fakír má sice rozvinuté tělo a nezlomnou vůli, ale chybí mu emocionální a mentální rozvoj. Mnich se rozvíjí emocionálně, ale zanedbává rozvoj fyzického těla, vůle a mysli. Jogín se zase rozvíjí pouze mentálně a ostatní aspekty opomíjí.
Jako reakci na tyto tři cesty vznikla čtvrtá cesta, což je cesta vyrovnaného člověka.2 Tato cesta naopak vyžaduje každodenní život ve společnosti. Je to cesta, na které člověk poznává své emoční vzorce a programy a snaží se je rozpustit. Cvičí se v bdělosti a snaží se žít v přítomném okamžiku. K dosažení těchto cílů používá metody všech tří předešlých cest a usiluje o vyrovnaný a harmonický rozvoj.
V praktickém životě to samozřejmě není takto černobílé. Málokdo je čistě vyhraněný. Na druhou stranu je pravda, že člověk zpravidla tíhne k jedné cestě, která je mu nejbližší. Nemyslím si ale, že by jedna cesta byla lepší než druhá. Pokud člověk sobě, ani nikomu dalšímu neubližuje a jeho duchovní praxe ho naplňuje a posouvá ho, je jenom jeho věc, jakou cestou půjde. Každopádně povědomí o těchto čtyř cestách je užitečné. Je to určitá šablona pro lepší představu toho, co všechno v sobě můžeme rozvíjet a jakými směry se můžeme vydat.
Faktem je, že pokud člověk začne prozkoumávat, jak funguje jeho psychika, někdy se mohou objevit sklony k extrémům. Je dobré mít na paměti, že cesta zdravého duševního rozvoje je vždy cesta duševní rovnováhy.
V extrémních případech se může stát, že člověk se zaměří výlučně na poznání. Zvláště intelektuální typy lidí k tomu mohou mít sklony. Takový člověk pak touží po stále nových vhledech a novém porozumění. Má neukojitelný hlad po poznání, neustále čte další a další knížky, poslouchá duchovní podcasty, nebo chodí nepřetržitě na sebe-rozvojové kurzy. Přestane mu záležet na vztazích s lidmi kolem něj, běžný život pro něj přestane existovat.
Další extrém může být, když člověk rozvíjí výlučně svoje city. Zaměřuje se na láskyplné meditace, pěstuje v sobě vděčnost a soucit. Rozvíjení vědomí ho nezajímá. K tomu mohou mít sklony zejména velmi citově založení lidé.
Poznání a láska jsou dva pilíře, na kterých stojí chrám moudrosti. Rozvíjení poznání na úkor citů vede k bezohlednosti a krutosti. Rozvíjení citů na úkor poznání zase vede k bezbrannosti a zbytečné zranitelnosti. Moudrost je rovnováha mezi naší myslí a našimi city. Moudrost je poznání, které řídí láska.
Je zřejmé, že někdy je potřeba jít vědomě do extrému. Pokud si ve své psychice nosíme určitý extrém, pak možná musíme zažít (či dělat) opačný extrém, abychom ten původní extrém „vyrušili“ a dostali naši psychiku do rovnováhy. Nicméně na jakékoliv duchovní cestě by v dlouhodobém horizontu naše psychika měla být celkově vyrovnanější a stabilnější. Měli bychom se více cítit sami sebou, cítit se „doma“.
Je zásadní si uvědomit, že existuje jenom jedna správná duchovní cesta. Vaše cesta. Pokud vede k jasnější mysli a otevřenějšímu srdci, pak víte, že jdete správně. Jdete po cestě, která směřuje k naplněnému životu.
1) Koncept čtyř cest zpopularizoval G.I.Gurdjieff a jeho žák P.D. Ouspensky. Dokonce byla vydána kniha nazvaná „Čtvrtá cesta“, což je sbírka přednášek, které P.D. Ouspensky dával v Londýně a New Yorku v letech 1921 -1946. Koncept čtyř cest byl dále převzat například Samael Aun Weorem, zakladatelem moderního gnostického hnutí.
2) Cesta „vyrovnaného“ člověka je výraz, který používá Samael Aun Weor. G.I.Gurdjieff používal výraz cesta „mazaného“ člověka. V obou případech jde ale v podstatě o stejný koncept, pouze pojmenování je jiné.
