Článek
Člověk je sexuální bytost.
Přesto existují fundamentalistické náboženské a duchovní skupiny, které tuto skutečnost popírají, vyhýbají se jí, či ji dokonce démonizují. Když se nad tím trochu zamyslíme, je to vlastně legrační. Sexuální potřeba je stejná jako jakákoliv jiná fyziologická potřeba. Stejně jako zdravé lidské tělo potřebuje jíst, pít a dýchat, stejně tak někdy potřebuje dosahovat sexuálního uspokojení. Teď si představte, že byste těm fanatikům řekli, že když se nesmí sexuálně uspokojovat, nesmí se ani jíst. To by asi koukali, co? Jenže logika je přece stejná, obojí je to fyziologická potřeba, proč by tedy jedna měla být povolená a druhá zakázaná? Bůh stvořil muže s penisem a ženu s vagínou a klitorisem. Když je tak stvořil, zřejmě to nedělal jen tak z legrace. Byl za tím nějaký záměr. Jednoduše chtěl, aby svoje pohlavní orgány používali, proto s jejich používáním spojil slastné stavy. To je záměr sdělený tím nejvíce otevřeným způsobem. Jak jinak a lépe to šlo komunikovat? A přesto některé extrémní skupiny říkají, že sexuální uspokojování pro vlastní potěšení je špatné a trestem je věčné zatracení. To přece nedává vůbec žádný smysl. Představte si Boha, který stvoří bytost, vybaví ji možností prožívat orgasmus (jedním z vrcholných zážitků, které člověk může v životě vůbec prožít) a řekne jí: „A teď na sebe nesmíš vůbec sáhnout.“ Proč by to jako dělal? Proč by lidem dával možnost obrovské slasti, která je doslova a do písmene „na dosah ruky“ a pak se vyžíval v jejich trápení, že na sebe nesmí sáhnout a udělat si dobře?
Samozřejmě existuje rozumný důvod, proč v náboženstvích a duchovních směrech existují určitá pravidla ohledně sexuálního uspokojování. Nicméně tenhle důvod je ukryt hluboko pod nánosem pověr a nesmyslných představ. Až když člověk získá určitý nadhled a určitou zkušenost s meditací a sexuálním uspokojováním, je schopen si dát dvě a dvě dohromady. Smyslem různých náboženství (či alespoň jejich mystických směrů) a duchovních nauk je napojení se na Boha, nebo také spojení s Bohem. Nemusíme si to představovat tak, že se rozevřou nebesa a vstoupí do nás bílá holubice. To se samozřejmě nestane. Prostě a jednoduše napojení na „Boha“ je určitý vnitřní stav, kdy se cítíme propojeni s něčím větším, než jsme my sami. Lidé takové spojení mohou prožívat různě, někdo může přitom cítit nesmírnou lásku, někdo zase nekonečný klid a mír. Je to vnitřní stav, ve kterém člověk po ničem netouží, neboť vše, co potřebuje, právě zažívá. To je původní a skutečný cíl všech náboženství a duchovních nauk.
Za každým náboženstvím, za každou duchovní tradicí, stál určitý člověk. Tento člověk měl určitou zkušenost s tímto „božským“ stavem a zároveň věděl, jak si takový stav navodit a co jej ovlivňuje. Tím, že svoji zkušenost sdílel, postupně vznikla různá náboženská a duchovní pravidla. Prostě a jednoduše říkal ostatním, co mají dělat, aby takového stavu dosáhli a co naopak nemají dělat, protože tím se od takového niterného stavu vzdalují. Z podstaty věci se taková doporučení musela týkat i sexu, protože sexuální uspokojení má na naši psychiku a niterné stavy značný dopad. Postupem času se z těchto doporučení stala dogmata (neotřesitelné pravdy) a lidé zapomněli, proč vlastně vznikla a jaký byl jejich původní smysl.
Faktem je, že sex v nás zpravidla vyvolává značné emoční reakce. Kdo právě zažívá s někým vášnivý vztah plný divokého sexu, ví, že je to emoční horská dráha. O citové stabilitě a vnitřním klidu nemůže být ani řeč. Kolem sexuálního aktu potom vznikají různé další sekundární pocity a myšlenky. Pokud jsme měli s někým dobrý sex, pak přemýšlíme, kdy toho dotyčného zase uvidíme, pořád myslíme na to, co se v posteli stalo, přehráváme si to v hlavě. Když dotyčného vidíme, že se baví s někým jiným, žárlíme. Představte si, že v tomhle stavu máte meditovat a napojit se na „Boha“. To je samozřejmě nemožné. V hlavně se vám bude střídat jeden obraz za druhým, jedna myšlenka za druhou, v oblasti hrudi budeme cítit nějakou emoci, která je propojená s tím, co se nám zrovna honí v hlavě. Tenhle emoční a myšlenkový chaos, který okolo sexu někdy vzniká, je ten původní důvod, proč zakladatelé různých náboženství a duchovních směrů vydávali ohledně sexu určitá doporučení.
I když člověk není v sexuálním vztahu a je sám, tak i masturbace má vliv na náš psychický stav. Někteří muži se po ejakulaci cítí „vyšťaveně“ a bez energie, někdy se mohou dokonce objevit pocity vnitřní prázdnoty či deprese. Přijde mi, že na tento stav trpí převážně muži, kteří nemají životní energie či síly nazbyt. Orgasmus s ejakulací jim jejich životní sílu ještě dočasně sníží. Pokud jsou tito muži duchovně založení a umí dosahovat velmi příjemných niterných stavů, pak je zřejmé, že duševní rozpoložení po masturbaci je od těchto příjemných vnitřních stavů vzdaluje. Takovou zkušenost ale nemusí mít všichni muži. Tohle je prostě individuální. Zatímco někteří muži cítí po ejakulaci úbytek energie, jiní se mohou cítit osvěžení a nabití. Měl jsem kamaráda horolezce, který měl jeden večer divoký sex a druhý den ráno vylezl těžkou cestu na padesátimetrové skále jako by se nechumelilo. O úbytku energie v jeho případě nemohlo být ani řeč.
Potřeba sexuálního uspokojení je základní lidská potřeba. My sami jsme odpovědní za naplňování svých potřeb. Jsme přece dospělí. Pokud máme chuť si to udělat, tak si to udělejme. Jakýkoliv stud je zbytečný. Copak se stydíte za to, že jíte? Proč byste se tedy měli stydět za to, že si děláte dobře?
Masturbace může být užitečná i pro partnerské soužití. Když jsme sami, můžeme sami sebe v klidu prozkoumat a zjistit, co je nám nejvíc příjemné. A pak to můžeme partnerovi ukázat. Učíme se tím převzít odpovědnost za vlastní potěšení.
Pokud meditujeme či jsme na nějaké duchovní cestě, můžeme pozorovat, jaký má sex vliv na naši duchovní praxi. Paradoxně kolikrát může i orgasmus pomoci. Pokud jsme nadržení a chceme meditovat, z meditace toho moc nebude. Bude nás šimrat mezi nohama a hlavu budeme mít plnou sexuálních představ. Pokud si to ale uděláme, dostaví se stav uvolnění, mysl se zklidní, myšlenky zmizí. Ve Francii vznikl výraz „la petite mort“ pro orgasmus, což se překládá jako „malá smrt“. Ten výraz se uchytil, protože vystihuje, jak s orgasmem přichází vybití sexuální energie a určité zapomnění. Po orgasmu je poměrně jednoduché jen tak ležet a být v přítomném okamžiku. Meditace pak jde úplně sama.
Zásadní je uvědomění, že člověk může být na duchovní cestě a mít přitom sex. Vnitřního stavu, kdy jsme spojení s „Bohem“, můžeme dosahovat, i když čas od času máme orgasmus. Jde jenom o to porozumět, jak to funguje právě pro nás. Pokud jsme ten typ mužů, kteří se po orgasmu necítí nějak zvlášť skvěle, nebudeme si ho dopřávat, když toužíme být duchovně propojení s něčím, co nás přesahuje. Naopak pokud si chceme orgasmus dopřát, musíme akceptovat stavy, které po něm přichází, ať už jsou příjemné či nepříjemné. Je to jen otázka toho, co chceme v daný moment víc. Je to otázka priorit.
Povětšinou zde píšu o mužské sexualitě, protože jsem muž, takže mohu psát z vlastní zkušenosti. Nicméně mnohé z toho se vztahuje i na ženy. Ač nám mužům to může připadat někdy neuvěřitelné, i ženy mají sexuální potřeby. Zrovna nedávno jsem šel kolem sexshopu a otevřenými dveřmi jsem nakoukl dovnitř. A zalapal jsem po dechu, protože dobré tři čtvrtiny sortimentu vystaveného ve skleněných skříních byly ženské vibrátory všech tvarů a velikostí. Z toho bylo naprosto zřejmé, co se v obchodě prodává nejvíc.
Ohledně sexu je potřeba být vnitřně naprosto svobodný. Je to stěžejní lidská zkušenost. Je dobré se zbavit duchovních pověr a prozkoumat, jak to funguje právě pro vás.
