Boje o pohár pro vítěze Evropské ligy? Přehled všech finálových duelů!

Hele, finále Evropské ligy, to je prostě fotbalový svátek. Soutěž, kde mají šanci i ti, co nemají miliardy na účtech. Pamatujeme si neuvěřitelnou nadvládu Sevilly, anglické bitvy, ale i pohádky outsiderů, kteří šokovali celý svět.

Viděli jsme neuvěřitelné přestřelky, taktické bitvy i penaltová dramata, která brala dech. Tohle je přehled všech těch nezapomenutelných večerů, které formovaly historii téhle skvělé soutěže. Připoutejte se, bude to jízda!

Psal se 21. květen 2025 a v Bilbau se chystal anglický souboj o všechno. Tottenham Hotspur, klub, který na trofej čekal dlouhých 17 let, proti Manchesteru United. Byl to večer, který měl ukončit jedno nekonečné čekání a přepsat historii. A o všem rozhodl jediný gól a jediný muž, který se stal hrdinou severního Londýna.

Hele, tohle byl zápas o všechno. Na jedné straně Tottenham, který v té sezóně porazil United ve všech vzájemných zápasech a chtěl konečně zlomit své prokletí. Na druhé straně Manchester United, který toužil napravit prohrané finále z předchozích let a vrátit se na vrchol. Byla to bitva dvou gigantů, dvou odvěkých rivalů, a napětí by se dalo krájet. A český fanoušek měl taky komu fandit, i když jen na dálku, protože na soupisce Tottenhamu byl i náš gólman Antonín Kinský.

Zápas byl přesně takový, jak se od anglického finále čekalo – rychlý, tvrdý a plný emocí. Oba týmy si nedarovaly ani metr hřiště a šance střídala šanci. Jenže brankáři na obou stranách čarovali a dlouho to vypadalo, že gól prostě nepadne. A pak přišel moment, který rozhodl. Ve 42. minutě, těsně před koncem poločasu, se k míči dostal Velšan Brennan Johnson a střelou na zadní tyč poslal Tottenham do vedení. Stadion explodoval a fanoušci Spurs byli v extázi.

Druhý poločas byl peklo. Manchester United se vrhl do útoku, bušil do obrany Tottenhamu ze všech stran. Ale obrana Spurs, hnaná touhou konečně něco vyhrát, byla jako zeď. Bojovali jako lvi, padali do střel a nepustili svého soupeře do jediné vážnější šance. Když zazněl závěrečný hvizd, celé Bilbao se otřáslo v základech. Tottenham to dokázal! Po 17 letech čekání konečně zvedli nad hlavu velkou evropskou trofej a splnili si svůj sen.

Branky: 42. Johnson. Rozhodčí: Clément Turpin (Fra.). ŽK: Romero, Bissouma – Martínez, Casemiro. Místo: San Mamés (Bilbao, Španělsko).

Tottenham Hotspur: Vicario – Porro, Romero, van de Ven, Udogie – Bissouma, Sarr (80. Højbjerg) – Kulusevski, Maddison (88. Lo Celso), Son – Johnson (75. Richarlison). Trenér: Ange Postecoglou.

Manchester United: Onana – Dalot, Varane, Martínez, Shaw – Casemiro, Mainoo (70. McTominay) – Antony (70. Garnacho), Fernandes, Rashford – Højlund. Trenér: Erik ten Hag.

Sestřih utkání:

Psal se 22. květen 2024 a v Dublinu se chystala korunovace. Bayer Leverkusen, tým, který celou sezónu neprohrál, si šel pro historický treble. Ale Atalanta Bergamo a jeden nigerijský uragán jménem Ademola Lookman měli jiné plány. Byl to večer, který šokoval celý fotbalový svět a ukončil jednu z největších pohádek v historii.

Hele, ten Leverkusen, to byla prostě mašina. Padesát jedna zápasů bez prohry! Nikdo, absolutně nikdo nevěřil, že by je mohl někdo zastavit. Byli jasným favoritem, tým, který hrál ten nejkrásnější fotbal v Evropě. Proti nim stála Atalanta, tým bojovníků, který si finále zasloužil, ale byl v roli absolutního outsidera. Jenže fotbal nemá logiku a tenhle večer patřil jednomu jedinému muži.

Zápas začal a hned ve 12. minutě přišel šok. Ademola Lookman se zjevil na zadní tyči a poslal Atalantu do vedení. A o čtrnáct minut později přišel další úder. Lookman si pohrál s obráncem a neuvěřitelnou střelou na zadní tyč zvýšil na 2:0. Leverkusen byl v šoku, na kolenou. A v 75. minutě přišla definitivní tečka. Lookman dostal míč na hranici vápna a nekompromisní bombou pod břevno zkompletoval hattrick! Byla to demolice, lekce z efektivity.

Pro Atalantu Bergamo to byl největší úspěch v klubové historii. Triumf, na který se v Itálii nikdy nezapomene. Pro Leverkusen to byl nejkrutější konec neuvěřitelné pohádky. Byli tak blízko nesmrtelnosti, ale v tom nejdůležitějším zápase selhali. A pro Ademolu Lookmana? Ten večer se z něj stal Bůh. Jeho hattrick ve finále evropského poháru se navždy zapsal do historie.

Branky: 12., 26. a 75. Lookman. Rozhodčí: István Kovács (Rum.). ŽK: Lookman, Djimsiti, Scamacca, Zappacosta, Koopmeiners – Wirtz, Tapsoba, Andrich. Místo: Aviva Stadium (Dublin, Irsko).

Atalanta Bergamo: Musso – Djimsiti, Hien, Kolašinac (46. Scalvini) – Zappacosta (84. Hateboer), Éderson, Koopmeiners, Ruggeri (90+1. Tolói) – De Ketelaere (57. Pašalić), Scamacca (84. Touré), Lookman. Trenér: Gian Piero Gasperini.

Bayer Leverkusen: Kovář – Stanišić (46. Boniface), Tah, Tapsoba – Frimpong (81. Tella), Xhaka, Palacios (68. Andrich), Hincapié – Wirtz (81. Schick), Grimaldo (69. Hložek) – Adli. Trenér: Xabi Alonso.

Sestřih utkání:

Psal se 31. květen 2023 a v Budapešti se chystala bitva králů. Sevilla, šestinásobný vítěz a absolutní vládce této soutěže, proti AS Řím a jeho trenérovi José Mourinhovi, který nikdy v evropském finále neprohrál. Byl to souboj dvou fotbalových kouzelníků, který nabídl všechno – drama, emoce, kontroverze a nakonec slzy na obou stranách.

Hele, tohle finále mělo neuvěřitelný náboj. Sevilla a její milovaná Evropská liga proti Mourinhovi a jeho stoprocentní bilanci ve finále. A zápas začal lépe pro Italy. V 35. minutě poslal Mancini geniální přihrávku a Paulo Dybala s ledovým klidem poslal Řím do vedení. Vypadalo to, že Mourinhova taktika znovu slaví úspěch a Sevilla poprvé ve finále prohraje. Ale Sevilla se nikdy nevzdává.

Ve druhém poločase se Sevilla vrhla do útoku a v 55. minutě přišel vyrovnávací gól. Po centru z pravé strany si dal nešťastný vlastní gól Gianluca Mancini. Byl to moment, který změnil celý zápas. Hra se přiostřila, emoce vřely a zápas dospěl až do prodloužení a následného penaltového rozstřelu. A tam se ukázala síla a zkušenosti Sevilly.

Zatímco hráči Sevilly své penalty proměňovali s ledovým klidem, na straně Říma selhali Mancini i Ibañez. Rozhodující penaltu pak proměnil Gonzalo Montiel, ten samý Montiel, který o pár měsíců dříve rozhodl finále mistrovství světa. Sevilla posedmé vyhrála Evropskou ligu a potvrdila, že je absolutním králem této soutěže. Pro Josého Mourinha to byla první prohra v evropském finále a hořký konec.

Branky: 55. vlastní Mancini – 35. Dybala (Mancini). Penalty proměnili: Ocampos, Lamela, Rakitić, Montiel – Cristante. Neproměnili: Mancini, Ibañez. Rozhodčí: Anthony Taylor (Angl.). ŽK: Rakitić, Lamela, Jordán, Montiel, Ocampos – Matić, Mancini, Cristante, Çelik, Zalewski. Místo: Puskás Aréna (Budapešť, Maďarsko).

Sevilla FC: Bunú – Navas (95. Montiel), Badé, Gudelj (120+8. Marcão), Telles (95. Rekik) – Fernando (120+9. Jordán), Rakitić – Ocampos, Torres (46. Suso), Gil (46. Lamela) – En-Nesírí. Trenér: José Luis Mendilibar.

AS Řím: Patrício – Mancini, Smalling, Ibañez – Çelik (91. Zalewski), Cristante, Matić (120. Bove), Spinazzola (106. Llorente) – Dybala (68. Wijnaldum), Pellegrini (106. El Shaarawy) – Abraham (75. Belotti). Trenér: José Mourinho.

Sestřih utkání:

Psal se 18. květen 2022 a ve španělské Seville se psala německá pohádka. Eintracht Frankfurt, tým, který si získal srdce fanoušků po celé Evropě svou neuvěřitelnou jízdou a fantastickými fanoušky, se postavil Glasgow Rangers. Byl to večer plný emocí, dramatu a slz, který rozhodla až ta největší loterie.

Hele, tohle bylo finále dvou obrovských překvapení. Nikdo s Frankfurtem ani s Rangers nepočítal, ale oba týmy si svou cestu do finále zasloužily. A ten zápas? To byla bitva jako řemen. Rangers se ve druhém poločase dostali do vedení po gólu Ariba, ale Frankfurt ukázal obrovské srdce a o chvíli později srovnal Rafael Borré. Zápas byl neuvěřitelně vyrovnaný a dospěl až do prodloužení a následného penaltového rozstřelu.

A tam se stal hrdinou brankář Frankfurtu Kevin Trapp. Všichni střelci byli neomylní, až na Aarona Ramseyho, velšskou hvězdu Rangers. Jeho pokus Trapp skvěle vyrazil a dostal svůj tým do obrovské výhody. A když pak Rafael Borré, střelec vyrovnávacího gólu, s ledovým klidem proměnil rozhodující penaltu, mohla propuknout německá euforie.

Pro Eintracht Frankfurt to byl první evropský titul po neuvěřitelných 42 letech. Byl to triumf vášně, bojovnosti a neuvěřitelné podpory fanoušků, kteří zaplavili Sevillu. Pro Rangers to byl hořký konec neuvěřitelné cesty, kdy byli tak blízko, ale na ten poslední krok nedosáhli. Byl to večer, který ukázal, že Evropská liga píše ty nejkrásnější a nejdivočejší příběhy.

Branky: 69. Borré (Kostić) – 57. Aribo. Penalty proměnili: Lenz, Hrustic, Kamada, Kostić, Borré – Tavernier, Davis, Arfield. Neproměnil: Ramsey. Rozhodčí: Slavko Vinčić (Slo.). ŽK: Tuta – Wright. Místo: Ramón Sánchez Pizjuán (Sevilla, Španělsko).

Eintracht Frankfurt: Trapp – Tuta (58. Hasebe), Touré, N'Dicka (101. Lenz) – Knauff, Sow (106. Hrustic), Rode, Kostić – Lindström (70. Hauge), Kamada – Borré. Trenér: Oliver Glasner.

Glasgow Rangers: McGregor – Tavernier, Goldson, Bassey, Barišić (117. Roofe) – Jack (74. Davis), Lundstram, Kamara (91. Arfield) – Wright (74. Sakala), Aribo (101. Ramsey), Kent. Trenér: Giovanni van Bronckhorst.

Sestřih utkání:

Psal se 26. květen 2021 a v polském Gdaňsku se odehrálo jedno z nejdelších a nejneuvěřitelnějších finále v historii. Villarreal proti Manchesteru United. A o všem rozhodl až epický penaltový rozstřel, ve kterém kopali všichni hráči, včetně brankářů. Byl to večer, který měl jednoho hrdinu a jednoho tragéda.

Hele, tohle byl souboj Davida s Goliášem. Villarreal, malý klub ze Španělska, proti gigantovi z Manchesteru. A navíc na lavičce Villarrealu stál Unai Emery, král této soutěže. Zápas byl přesně takový, jak se čekalo. United byli favoritem, ale Villarreal hrál s neuvěřitelnou chytrostí a disciplínou. V první třetině se dostal do vedení Gerard Moreno, ale ve druhé srovnal Edinson Cavani. A od té chvíle to byla taktická bitva, která dospěla až do penalt.

A ta penaltová loterie? To byl film. Prvních deset hráčů na obou stranách proměnilo! Neuvěřitelné! Kdo dal, vyhrál. Kdo nedal, prohrál. A tak přišli na řadu brankáři. Nejdřív si vzal míč brankář Villarrealu Gerónimo Rulli a s přehledem ho poslal do sítě. A pak přišel na řadu David de Gea, brankář Manchesteru United. Musel dát. Rozběhl se… a Rulli jeho pokus chytil! Konec! Villarreal poprvé v historii vyhrál velkou evropskou trofej!

Pro Unaie Emeryho to byl čtvrtý triumf v Evropské lize, čímž se stal nejúspěšnějším trenérem v historii soutěže. Pro Villarreal to byl největší úspěch v klubové historii. A pro Manchester United a Davida de Geu? To byl nejkrutější možný konec. Prohrát finále po 22 penaltách, to se prostě nestává každý den. Byl to večer, který se navždy zapsal do historie.

Branky: 29. Moreno (Parejo) – 55. Cavani. Penalty proměnili: Moreno, Raba, Alcácer, Moreno, Parejo, Gómez, Albiol, Coquelin, Gaspar, Torres, Rulli – Mata, Telles, Fernandes, Rashford, Cavani, Fred, James, Shaw, Tuanzebe, Lindelöf. Neproměnil: de Gea. Rozhodčí: Clément Turpin (Fra.). ŽK: Capoue, Foyth – Bailly, Cavani. Místo: Stadion Miejski (Gdaňsk, Polsko).

Villarreal CF: Rulli – Foyth (88. Gaspar), Albiol, Torres, Pedraza (88. Moreno) – Parejo, Capoue (120+3. Raba), Trigueros (77. Gómez) – Moreno, Bacca (60. Coquelin), Pino (77. Alcácer). Trenér: Unai Emery.

Manchester United: de Gea – Wan-Bissaka (120+3. Mata), Lindelöf, Bailly (116. Tuanzebe), Shaw – Pogba (116. James), McTominay (120+3. Telles) – Greenwood (100. Fred), Fernandes, Rashford – Cavani. Trenér: Ole Gunnar Solskjær.

Sestřih utkání:

Psal se 21. srpen 2020 a v covidovém Německu se chystalo finále bez fanoušků. Králové této soutěže, Sevilla, proti Interu Milán, který toužil po návratu na vrchol. A byl to večer plný zvratů, neuvěřitelné smůly a jednoho tragického hrdiny.

Hele, tohle byl souboj gigantů v bizarní atmosféře prázdného stadionu. Na jedné straně Sevilla, tým, který má Evropskou ligu prostě v DNA. Na druhé straně Inter Milán s neuvěřitelně silným útokem Lukaku – Lautaro. A zápas začal jako z partesu. Hned v páté minutě proměnil Romelu Lukaku penaltu a poslal Inter do vedení. Jenže Sevilla ukázala, proč je králem této soutěže. Dvěma góly hlavou od Luuka de Jonga otočila skóre. Do poločasu ale ještě stihl srovnat Diego Godín a vypadalo to na neuvěřitelnou přestřelku.

Druhý poločas byl mnohem taktičtější a opatrnější. Oba týmy věděly, že další chyba může být fatální. A pak přišla 74. minuta a moment, který se navždy zapsal do historie jako jedna z největších sportovních tragédií. Po rohovém kopu se k nůžkám dostal obránce Sevilly Diego Carlos, jeho střela letěla vedle, ale do cesty se jí nešťastně připletl Romelu Lukaku a srazil si míč do vlastní sítě. Neuvěřitelná smůla, neuvěřitelná tragédie.

Muž, který poslal Inter do vedení, se stal jeho katem. Zbytek zápasu už si Sevilla pohlídala a mohla slavit svůj šestý titul v Evropské lize. Pro Inter a hlavně pro Romela Lukakua to byl nejkrutější možný konec. Finále, které se bude navždy pamatovat nejen kvůli prázdným tribunám, ale i kvůli příběhu jednoho tragického hrdiny.

Branky: 12. a 33. de Jong, 74. vlastní Lukaku – 5. Lukaku (pen.), 36. Godín. Rozhodčí: Danny Makkelie (Niz.). ŽK: Carlos, Banega – Barella, Bastoni, Gagliardini, Brozović. Místo: RheinEnergieStadion (Kolín nad Rýnem, Německo).

Sevilla FC: Bunú – Navas, Koundé, Carlos (86. Gudelj), Reguilón – Jordán, Fernando, Banega – Ocampos (71. Munir), de Jong (85. En-Nesírí), Suso (78. Vázquez). Trenér: Julen Lopetegui.

Inter Milán: Handanovič – Godín (90. Candreva), de Vrij, Bastoni – D'Ambrosio (78. Moses), Barella, Brozović, Gagliardini (78. Eriksen), Young – Lukaku, Martínez (78. Sánchez). Trenér: Antonio Conte.

Sestřih utkání:

Psal se 29. květen 2019 a v dalekém Baku se chystala anglická bitva o všechno. Chelsea proti Arsenalu. Pro Petra Čecha to byl poslední zápas kariéry, pro Edena Hazarda poslední tanec v dresu Chelsea. A byl to večer, který patřil jen jednomu muži a jednomu týmu.

Hele, tenhle zápas byl symbolem všeho, co bylo na té sezóně divné. Finále v Ázerbájdžánu, kam se fanoušci sotva dostali. A první poločas byl přesně takový – nudný, taktický, bez života. Oba týmy se bály udělat chybu a zdálo se, že se díváme na šachovou partii. Jenže pak přišel druhý poločas a uragán jménem Eden Hazard.

Všechno to začal v 49. minutě Olivier Giroud, který hlavou poslal míč do sítě svého bývalého klubu. A od té chvíle se obrana Arsenalu sesypala jako domeček z karet. O chvíli později přidal druhý gól Pedro a pak už přišla show belgického génia. V 65. minutě proměnil penaltu a o sedm minut později po nádherné kombinaci s Giroudem přidal svůj druhý gól. Byla to demolice v přímém přenosu.

Arsenal sice ještě snížil díky nádherné střele Iwobiho, ale na víc se nezmohl. Chelsea vyhrála 4:1 a naprosto zaslouženě si došla pro titul. Pro Edena Hazarda to byla dokonalá rozlučka před jeho odchodem do Realu Madrid. Pro Petra Čecha a Arsenal to byl hořký konec a důkaz, že na svého rivala prostě neměli. Byl to večer, kdy se jeden génius loučil ve velkém stylu.

Branky: 49. Giroud, 60. Pedro, 65. Hazard (pen.), 72. Hazard – 69. Iwobi. Rozhodčí: Gianluca Rocchi (Ita.). ŽK: Pedro, Christensen – žádné. Místo: Olympijský stadion (Baku, Ázerbájdžán).

Chelsea FC: Arrizabalaga – Azpilicueta, Christensen, Luiz, Emerson – Kanté, Jorginho, Kovačić (76. Barkley) – Pedro (71. Willian), Giroud, Hazard (89. Zappacosta). Trenér: Maurizio Sarri.

Arsenal FC: Čech – Sokratis, Koscielny, Monreal (66. Guendouzi) – Maitland-Niles, Torreira (67. Iwobi), Xhaka, Kolašinac – Özil (77. Willock) – Lacazette, Aubameyang. Trenér: Unai Emery.

Sestřih utkání:

Psal se 16. květen 2018 a v Lyonu se chystala bitva o francouzskou čest. Atlético Madrid proti Olympique Marseille. Pro Antoina Griezmanna to byl večer, kdy mohl napravit zklamání z prohraného finále Ligy mistrů. A on to dokázal ve velkém stylu. Byl to večer o jedné tragické chybě a jednom geniálním zabijákovi.

Hele, Marseille vstoupilo do zápasu skvěle. Hnané neuvěřitelnými fanoušky se do Atlética zakouslo a zdálo se, že by mohlo favorita zaskočit. Jenže pak přišel klíčový moment. V 21. minutě udělal brankář Mandanda a jeho obrana neuvěřitelnou chybu v rozehrávce, míč se dostal k Antoinu Griezmannovi a ten s ledovým klidem poslal míč do sítě. A aby toho nebylo málo, o chvíli později se zranil kapitán a duše týmu, Dimitri Payet, a s pláčem opouštěl hřiště. Sen se začal hroutit.

Od té chvíle už na hřišti existoval jen jeden tým. Atlético převzalo kontrolu a hrálo přesně to, co potřebovalo. Skvělá obrana, rychlé protiútoky a čekání na další šanci. A ta přišla hned na začátku druhého poločasu. V 49. minutě se po skvělé kombinaci dostal k míči znovu Griezmann a elegantním dloubáčkem přehodil Mandandu. Bylo hotovo. Marseille bylo na kolenou a na odpověď už nemělo sílu.

V závěru zápasu pak přidal třetí gól kapitán Gabi a dokonal tak dílo zkázy. Atlético vyhrálo 3:0 a potřetí v historii ovládlo Evropskou ligu. Pro Antoina Griezmanna to byla obrovská satisfakce a důkaz, že je jedním z nejlepších útočníků na světě. Pro Marseille to byl hořký konec pohádky, která skončila chybou a slzami jejich kapitána.

Branky: 21. a 49. Griezmann, 89. Gabi. Rozhodčí: Björn Kuipers (Niz.). ŽK: Vrsaljko, Lucas – Amavi, Gustavo. Místo: Parc Olympique Lyonnais (Lyon, Francie).

Atlético Madrid: Oblak – Vrsaljko (46. Juanfran), Giménez, Godín, Lucas – Correa (88. Thomas), Gabi, Saúl, Koke – Griezmann (90. Torres), Costa. Trenér: Diego Simeone.

Olympique Marseille: Mandanda – Sarr, Rami, Gustavo, Amavi – Anguissa, Sanson – Thauvin, Payet (32. Lopez), Ocampos (55. N'Jie) – Germain (74. Mitroglou). Trenér: Rudi Garcia.

Sestřih utkání:

Psal se 24. květen 2017 a ve Stockholmu se chystal souboj generací. Mladý, dravý Ajax proti zkušenému Manchesteru United pod vedením Josého Mourinha. Byl to večer, který se odehrál jen dva dny po teroristickém útoku v Manchesteru a měl obrovský emocionální náboj. A Mourinho ukázal, proč je „The Special One“.

Hele, tohle byl klasický Mourinho v celé své kráse. Ajax měl míč, hrál krásný fotbal, ale bylo mu to k ničemu. United zaparkovali před svou bránou legendární autobus a čekali na chyby. Jejich taktika byla jednoduchá, ale naprosto dokonalá. A přinesla ovoce. Už v 18. minutě se po sérii odrazů dostal k míči Paul Pogba a jeho tečovaná střela zapadla do sítě. United vedli a od té chvíle to bylo ještě těžší.

Mladíci z Ajaxu bušili do obrany United, ale marně. Zkušenost a fyzická síla hráčů jako Fellaini nebo Smalling byla prostě nad jejich síly. A hned na začátku druhého poločasu přišla definitivní tečka. Po rohovém kopu se k míči dostal Henrich Mchitarjan a akrobatickým kopem zvýšil na 2:0. Bylo hotovo. Ajax byl na kolenou a na odpověď už neměl sílu.

Pro Manchester United to byl první a dosud jediný triumf v Evropské lize, čímž zkompletovali sbírku všech tří velkých evropských pohárů. Pro Josého Mourinha to byl další velký triumf. A pro město Manchester? To byla alespoň malá náplast na obrovskou bolest. Byl to večer, který ukázal, že pragmatismus a zkušenost někdy porazí krásu a mládí.

Branky: 18. Pogba, 48. Mchitarjan. Rozhodčí: Damir Skomina (Slo.). ŽK: Mchitarjan, Fellaini, Mata – Veltman, Younes, Riedewald. Místo: Friends Arena (Stockholm, Švédsko).

Manchester United: Romero – Valencia, Smalling, Blind, Darmian – Fellaini, Herrera, Pogba – Mata (90. Rooney), Rashford (84. Martial), Mchitarjan (74. Lingard). Trenér: José Mourinho.

Ajax Amsterdam: Onana – Veltman, Sánchez, de Ligt, Riedewald (82. de Jong) – Klaassen, Schöne (70. van de Beek), Ziyech – Traoré, Dolberg (62. Neres), Younes. Trenér: Peter Bosz.

Sestřih utkání:

Psal se 18. květen 2016 a v Basileji se psala historie. Sevilla, už dvojnásobný obhájce titulu, se postavila Liverpoolu, který pod vedením Jürgena Kloppa prožíval renesanci. A byl to večer, který potvrdil, že Evropská liga má svého absolutního a nezpochybnitelného krále.

Hele, tenhle zápas byl neuvěřitelný. Liverpool byl v prvním poločase lepší, hrál s obrovskou energií a v 35. minutě se dostal do vedení po nádherném gólu Daniela Sturridge. Zdálo se, že Klopp konečně zlomí své finálové prokletí a Liverpool se vrátí na evropský trůn. Jenže pak přišel druhý poločas a uragán jménem Sevilla.

Hned 17 vteřin po začátku druhého poločasu srovnal Kévin Gameiro a od té chvíle už na hřišti existoval jen jeden tým. Liverpool se sesypal, byl bezradný a Sevilla si s ním dělala, co chtěla. A pak přišla show kapitána Cokeho. V 64. minutě krásnou střelou poslal Sevillu do vedení a o šest minut později přidal svůj druhý gól večera. Byla to demolice, která ukázala neuvěřitelnou mentální sílu španělského týmu.

Sevilla vyhrála 3:1 a jako první tým v historii dokázala vyhrát Evropskou ligu třikrát v řadě. Byl to pátý titul pro Sevillu v této soutěži a potvrzení jejich absolutní nadvlády. Pro Jürgena Kloppa a Liverpool to byl další hořký konec a další prohrané finále. Ale večer v Basileji patřil jen jednomu týmu – nesmrtelným králům Evropské ligy.

Branky: 46. Gameiro, 64. a 70. Coke – 35. Sturridge. Rozhodčí: Jonas Eriksson (Švéd.). ŽK: Vitolo, Banega, Rami, Mariano – Lovren, Origi, Clyne. Místo: St. Jakob-Park (Basilej, Švýcarsko).

Sevilla FC: Soria – Mariano, Rami (78. Kolodziejczak), Carriço, Escudero – Krychowiak, N'Zonzi – Coke, Banega (90+3. Cristóforo), Vitolo – Gameiro (89. Iborra). Trenér: Unai Emery.

Liverpool FC: Mignolet – Clyne, Lovren, Touré (82. Benteke), Moreno – Lallana (73. Allen), Can, Milner – Firmino (69. Origi), Sturridge, Coutinho. Trenér: Jürgen Klopp. Sestřih utkání.

Psal se 27. květen 2015 a ve Varšavě se chystala bitva, která měla potvrdit dominanci jednoho týmu. Sevilla, obhájce titulu, se postavila největšímu překvapení turnaje, Dněpru Dněpropetrovsk. Byl to večer plný gólů, zvratů a nakonec triumfu zkušenějšího a kvalitnějšího týmu.

Hele, Dněpr byl hrdinou turnaje. Tým ze země zmítané válkou se probojoval až do finále a získal si srdce fanoušků po celé Evropě. A i ve finále začal skvěle, když se hned v 7. minutě dostal do vedení. Jenže Sevilla ukázala, proč je králem této soutěže. Během pár minut dokázala skóre otočit díky gólům Krychowiaka a Baccy. Ale Dněpr se nevzdal a těsně před poločasem srovnal z přímého kopu Rotan.

Byla to neuvěřitelná přestřelka a drama vrcholilo. A pak přišel rozhodující moment. V 73. minutě se k míči dostal kolumbijský zabiják Carlos Bacca a svým druhým gólem v zápase rozhodl o vítězství Sevilly. Dněpr už na odpověď neměl sílu a Sevilla mohla slavit. Byl to neuvěřitelně bojovný a sympatický výkon ukrajinského týmu, ale na kvalitu Sevilly to prostě nestačilo.

Pro Sevillu to byl čtvrtý titul v Evropské lize, čímž se stala nejúspěšnějším týmem v historii soutěže. Pro Unaie Emeryho to byl další velký triumf. A pro Dněpr? I když prohráli, jejich pohádková cesta se navždy zapsala do historie a stala se symbolem naděje a bojovnosti.

Branky: 28. Krychowiak, 31. a 73. Bacca – 7. Kalinić, 44. Rotan. Rozhodčí: Martin Atkinson (Angl.). ŽK: Carriço, Krychowiak, Bacca – Kankava, Kalinić, Bezus, Rotan, Matos. Místo: Stadion Narodowy (Varšava, Polsko).

Sevilla FC: Rico – Vidal, Carriço, Kolodziejczak, Trémoulinas – Mbia, Krychowiak – Reyes (58. Coke), Banega (87. Iborra), Vitolo – Bacca (82. Gameiro). Trenér: Unai Emery.

FK Dněpr Dněpropetrovsk: Bojko – Fedeckij, Douglas, Čeberjačko, Matos – Kankava (85. Šachov), Rotan – Matěus, Bezus (68. Selezněv), Konopljanka – Kalinić (78. Gama). Trenér: Myron Markevyč. Sestřih utkání.

Psal se 14. květen 2014 a v Turíně se chystal večer plný magie a prokletí. Sevilla proti Benfice Lisabon. Pro Benfiku to byla šance konečně zlomit neuvěřitelné prokletí Bély Guttmanna, který po svém odchodu z klubu v roce 1962 prohlásil, že Benfica sto let nevyhraje evropský pohár. A bohužel, prokletí pokračovalo.

Hele, tenhle zápas byl neuvěřitelná taktická bitva. Oba týmy hrály opatrně, nikdo nechtěl udělat chybu. Šancí bylo minimum a po 120 minutách svítilo na tabuli skóre 0:0. Bylo to finále, které sice nenabídlo ofenzivní hody, ale bylo plné napětí a čekání na jediný moment. Ten ale nepřišel a o vítězi musely rozhodnout penalty. A tam se mělo lámat srdce portugalského týmu.

A ta penaltová loterie? To byla přehlídka selhání na jedné straně a chladnokrevnosti na straně druhé. Zatímco hráči Sevilly proměňovali své pokusy s ledovým klidem, na straně Benfiky selhali hned dva střelci, Cardozo a Rodrigo. Portugalský brankář Beto se stal hrdinou, když jejich pokusy chytil. A když pak Kévin Gameiro proměnil rozhodující penaltu, bylo hotovo.

Sevilla potřetí vyhrála Evropskou ligu a potvrdila svůj status specialisty na tuto soutěž. Ale tenhle večer byl hlavně o Benfice a jejím neuvěřitelném prokletí. Prohráli osmé evropské finále v řadě a slzy jejich fanoušků zaplavily stadion. Guttmannovo prokletí znovu udeřilo v plné síle a potvrdilo, že ve fotbale existují věci mezi nebem a zemí.

Branky: žádné. Penalty proměnili: Bacca, Mbia, Coke, Gameiro – Lima, Luisão. Neproměnili: Cardozo, Rodrigo. Rozhodčí: Felix Brych (Něm.). ŽK: Fazio, Moreno, Coke – Siqueira, Almeida. Místo: Juventus Stadium (Turín, Itálie). Sevilla FC: Beto – Coke, Pareja, Fazio, Moreno – Mbia, Carriço – Reyes (78. Marin, 104. Gameiro), Rakitić, Vitolo (110. Figueiras) – Bacca. Trenér: Unai Emery. Benfica Lisabon: Oblak – Pereira, Luisão, Garay, Siqueira (99. Cardozo) – Gomes, Amorim – Gaitán (119. Cavaleiro), Sulejmani (25. Almeida), Rodrigo – Lima. Trenér: Jorge Jesus. Sestřih utkání.

Psal se 15. květen 2013 a v Amsterdamu se schylovalo k další kapitole neuvěřitelného prokletí Benfiky Lisabon. Proti nim stála Chelsea, která jen rok předtím vyhrála Ligu mistrů. A byl to večer, který přinesl jedno z nejkrutějších a nejdramatičtějších konců v historii.

Hele, tenhle zápas byl neuvěřitelná bitva. Benfica byla lepším týmem, hrála skvěle, ale její útočníci zahazovali jednu šanci za druhou. A jak to ve fotbale bývá, když nedáš, dostaneš. V 60. minutě utekl obraně Fernando Torres a poslal Chelsea do vedení. Jenže Benfica se nevzdala. O osm minut později proměnil penaltu Óscar Cardozo a bylo srovnáno. Drama vrcholilo a zdálo se, že se půjde do prodloužení.

A pak přišla 93. minuta. Úplně poslední akce zápasu, poslední rohový kop. Juan Mata poslal do vápna dokonalý centr. A tam si na něj naskočil srbský obránce Branislav Ivanović a neuvěřitelnou hlavou poslal míč do sítě. GÓL! Absolutní extáze na jedné straně, totální kolaps a slzy na druhé. Benfica byla znovu na kolenou.

Pro Chelsea to byl historický moment. Stala se prvním týmem, který držel titul v Lize mistrů a Evropské lize zároveň. Pro Benfiku? To byla další kapitola jejich neuvěřitelného prokletí. Prohráli sedmé evropské finále v řadě. Byl to večer, který potvrdil, že fotbal umí být ten nejkrutější sport na světě. A český fanoušek mohl slavit s Petrem Čechem, který si připsal další velkou trofej.

Branky: 60. Torres, 90+3. Ivanović – 68. Cardozo (pen.). Rozhodčí: Björn Kuipers (Niz.). ŽK: Oscar, Azpilicueta – Garay, Luisão. Místo: Amsterdam Arena (Amsterdam, Nizozemsko). Chelsea FC: Čech – Azpilicueta, Ivanović, Cahill, Cole – Luiz, Ramires – Lampard, Mata, Oscar – Torres. Trenér: Rafael Benítez. Benfica Lisabon: Artur – Almeida, Luisão, Garay (78. Jardel), Melgarejo (66. John) – Pérez, Matić – Salvio, Rodrigo (66. Lima), Gaitán – Cardozo. Trenér: Jorge Jesus. Sestřih utkání.

Psal se 9. květen 2012 a v Bukurešti se chystalo čistě španělské finále. Atlético Madrid proti Athleticu Bilbao. Byl to souboj dvou trenérských filozofů, Diega Simeoneho a Marcela Bielsy. Ale večer patřil jen jednomu muži. Kolumbijskému zabijákovi jménem Radamel Falcao.

Hele, tohle byla lekce z fotbalu. Bilbao hrálo celou sezónu neuvěřitelný, ofenzivní a fyzicky náročný fotbal, ale do finále přijelo naprosto vyčerpané. A Atlético toho dokonale využilo. A hlavně Falcao. Ten chlap byl prostě k nezastavení. Už v 7. minutě předvedl geniální kousek, zasekl si obránce a neuvěřitelnou střelou na zadní tyč poslal Atlético do vedení. Byl to gól, který ukázal jeho extratřídu.

A aby toho nebylo málo, ve 34. minutě přišel další úder. A znovu Falcao. Ve vápně si pohrál s obranou a chladnokrevně zvýšil na 2:0. Bilbao bylo na kolenou, naprosto bezradné. Jejich sen o první velké evropské trofeji se rozplýval před očima. Ve druhém poločase se snažili, bojovali, ale na skvěle organizované Atlético prostě neměli.

V závěru zápasu pak přidal třetí gól Brazilec Diego a dokonal tak dílo zkázy. Atlético vyhrálo 3:0 a naprosto zaslouženě si došlo pro titul. Pro Radamela Falcaa to byl druhý triumf v Evropské lize v řadě (rok předtím vyhrál s Portem) a potvrzení, že je nejlepším útočníkem na světě. Pro Bilbao a Marcela Bielsu to byl hořký konec neuvěřitelné sezóny.

Branky: 7. a 34. Falcao, 85. Diego. Rozhodčí: Wolfgang Stark (Něm.). ŽK: Falcao – Herrera, Amorebieta, Susaeta. Místo: Arena Națională (Bukurešť, Rumunsko). Atlético Madrid: Courtois – Juanfran, Miranda, Godín, Filipe – Suárez, Gabi – Adrián (88. Salvio), Diego (90. Koke), Turan (90+3. Domínguez) – Falcao. Trenér: Diego Simeone. Athletic Bilbao: Iraizoz – Iraola, Javi Martínez, Amorebieta, Aurtenetxe (46. Gómez) – Iturraspe, Herrera (63. Toquero), De Marcos – Susaeta, Llorente, Muniain. Trenér: Marcelo Bielsa. Sestřih utkání.

Psal se 18. květen 2011 a v Dublinu se chystalo čistě portugalské finále. FC Porto proti Sportingu Braga. Byl to souboj Davida s Goliášem, i když oba týmy byly z jedné země. Porto, pod vedením mladého a talentovaného Andrého Villas-Boase, bylo nezastavitelnou mašinou. Braga byla největším překvapením turnaje. A o všem rozhodl jediný gól a jediný muž.

Hele, tenhle zápas nebyl zrovna ofenzivní festival. Byla to taktická bitva, kde nikdo nechtěl udělat chybu. Braga, která na své cestě do finále vyřadila Liverpool i Benfiku, spoléhala na pevnou obranu a rychlé protiútoky. Porto se snažilo tvořit, ale naráželo na skvěle organizovaný blok svého soupeře. Šancí bylo minimum a zdálo se, že se schyluje k velkému dramatu.

A pak přišel rozhodující moment. Těsně před koncem prvního poločasu, ve 44. minutě, poslal Fredy Guarín do vápna dokonalý centr. A tam si na něj naskočil ON. Radamel Falcao. Kolumbijský zabiják, který v té sezóně lámal všechny střelecké rekordy. A neuvěřitelnou hlavou poslal míč do sítě. Byl to jeho 17. gól v soutěži, což byl nový rekord. A byl to gól, který rozhodl celé finále.

Ve druhém poločase se Braga snažila, bojovala, ale na skvěle organizované Porto už recept nenašla. Porto si těsný náskok pohlídalo a mohlo slavit. Pro Andrého Villas-Boase to byl první velký evropský triumf, který ho katapultoval mezi nejžádanější trenéry světa. Pro Radamela Falcaa to byla korunovace neuvěřitelné sezóny. A pro Bragu? I když prohráli, jejich pohádková cesta si získala respekt celé Evropy.

Branky: 44. Falcao (Guarín). Rozhodčí: Carlos Velasco Carballo (Šp.). ŽK: Săpunaru, Rolando – Viana, Sílvio, Garcia, Mossoró. Místo: Aviva Stadium (Dublin, Irsko). FC Porto: Helton – Săpunaru, Rolando, Otamendi, Pereira – Guarín (73. Belluschi), Fernando, Moutinho – Hulk, Falcao, Varela (79. Rodríguez). Trenér: André Villas-Boas. SC Braga: Artur – Garcia, Paulão, Rodríguez (46. Kaká), Sílvio – Custódio, Viana (46. Mossoró) – Alan, Lima (66. Meyong), Vânderson – Meyong. Trenér: Domingos Paciência. Sestřih utkání.

Psal se 12. květen 2010 a v Hamburku se psala jedna z největších fotbalových pohádek. Anglický Fulham, tým, kterému nikdo nevěřil, se probojoval až do finále. Proti němu stálo Atlético Madrid. Byl to večer, který měl neuvěřitelný náboj a hrdinu, který rozhodl v posledních minutách prodloužení.

Hele, ta cesta Fulhamu do finále, to byl prostě film. Vyřadili Šachtar, Juventus, Wolfsburg… Bylo to neuvěřitelné. A i ve finále hráli skvěle a byli Atléticu víc než vyrovnaným soupeřem. Zápas začal lépe pro španělský tým, když se ve 32. minutě trefil uruguayský zabiják Diego Forlán. Jenže Fulham se nevzdal a o pět minut později srovnal Simon Davies. Byla to neuvěřitelná bitva, která dospěla až do prodloužení.

V prodloužení už oba týmy mlely z posledního. Zdálo se, že o vítězi budou muset rozhodnout penalty. Jenže pak přišla 116. minuta. A moment, který zlomil srdce všem fanouškům Fulhamu. Po centru z levé strany se k míči dostal znovu Diego Forlán a lehkou tečí poslal míč do sítě. Byl to gól, na který už Fulham nedokázal odpovědět. Pohádka měla krutý konec.

Pro Atlético Madrid to byl první velký evropský triumf po téměř 50 letech. Pro Diega Forlána to byl večer, kdy se stal nesmrtelnou legendou klubu. A pro Fulham? I když prohráli, jejich neuvěřitelná cesta se navždy zapsala do historie a stala se symbolem toho, že v Evropské lize se může stát opravdu cokoliv.

Branky: 32. a 116. Forlán – 37. Davies. Rozhodčí: Nicola Rizzoli (Ita.). ŽK: Forlán, Ujfaluši, Perea, García – Hangeland, Salcido, Etuhu. Místo: HSH Nordbank Arena (Hamburk, Německo).

Atlético Madrid: de Gea – Ujfaluši, Perea, Domínguez, López – Reyes (78. Salvio), Assunção, García, Simão (68. Jurado) – Forlán, Agüero (119. Valera). Trenér: Quique Sánchez Flores.

Fulham FC: Schwarzer – Baird, Hughes, Hangeland, Konchesky – Duff (84. Nevland), Etuhu, Murphy (118. Greening), Davies – Gera – Zamora (55. Dempsey). Trenér: Roy Hodgson. Sestřih utkání.

Psal se 20. květen 2009 a v Istanbulu se chystal poslední tanec. Úplně poslední finále starého Poháru UEFA, než se přejmenoval na Evropskou ligu. A byla to bitva dvou světů. Brazilskou sambou nabitý Šachtar Doněck proti německé mašině z Werderu Brémy. Byl to večer, který přepsal historii ukrajinského fotbalu.

Hele, tohle byl souboj, který měl všechno. Na jedné straně Šachtar, tým plný neuvěřitelně talentovaných Brazilců jako Luiz Adriano, Jadson nebo Fernandinho, který hrál technický a ofenzivní fotbal. Na druhé straně Werder Brémy, tradiční německý klub, kterému ale citelně chyběla jeho největší hvězda, suspendovaný Diego. Všichni čekali vyrovnanou bitvu, ale nikdo netušil, jak dramatický konec nás čeká.

Zápas začal přesně tak, jak si fanoušci přáli – ofenzivně. Už v 25. minutě poslal Šachtar do vedení Luiz Adriano, ale Werder se nevzdal a o deset minut později přišla odpověď. K přímému kopu se postavil obránce Naldo a jeho bomba propadla brankáři Pjatovovi mezi rukama. Byla to obrovská chyba, která vrátila Werder do hry a poslala zápas do prodloužení. Drama vrcholilo a bylo jasné, že tohle bude o jediné chybě.

A v prodloužení se zrodil hrdina. Běžela 97. minuta, když se k míči dostal brazilský špílmachr Jadson a jeho střela znovu propadla Pjatovovi, tentokrát ale brankáři Werderu Wieseovi. Šachtar vedl 2:1 a zbytek zápasu už si pohlídal. Když zazněl závěrečný hvizd, mohla propuknout ukrajinská euforie. Šachtar Doněck se stal prvním ukrajinským klubem v historii samostatnosti, který vyhrál evropský pohár. Byla to dokonalá tečka za jednou velkou érou.

Branky: 25. Luiz Adriano, 97. Jadson – 35. Naldo. Rozhodčí: Luis Medina Cantalejo (Šp.). ŽK: Srna, Lewandowski, Ilsinho – Frings, Fritz, Tziolis, Boenisch. Místo: Şükrü Saracoğlu Stadium (Istanbul, Turecko). Šachtar Doněck: Pjatov – Srna, Kučer, Čyhrynskyj, Răzvan Raț – Lewandowski, Fernandinho – Ilsinho (100. Gaj), Jadson (112. Duljaj), Willian – Luiz Adriano (90. Hladkyj). Trenér: Mircea Lucescu. Werder Brémy: Wiese – Fritz (95. Pasanen), Prödl, Naldo, Boenisch – Frings, Baumann, Niemeyer (103. Tziolis), Özil – Rosenberg (78. Hunt), Pizarro. Trenér: Thomas Schaaf. Sestřih utkání.

Psal se 14. květen 2008 a v Manchesteru se chystal souboj Davida s Goliášem, i když role byly tak trochu prohozené. Zenit Petrohrad, tým nabitý hvězdami jako Aršavin a Tymoščuk a poháněný penězi Gazpromu, proti skotskému Glasgow Rangers, které se do finále probojovalo neuvěřitelně urputnou a defenzivní hrou. Byla to bitva ofenzivní geniality proti skotskému betonu.

Hele, ta cesta Zenitu do finále, to byla jízda! V semifinále naprosto zničili Bayern Mnichov 4:0 a ukázali, že mají tým na to, aby dobyli Evropu. Na druhé straně Rangers pod vedením Waltera Smithe hráli absolutní anti-fotbal, bránili v deseti lidech a spoléhali na zázrak. A ten zápas byl dlouho přesně takový. Nuda, nuda, šeď, šeď. Zenit bušil do skotské zdi, ale marně. Vypadalo to, že se schyluje k velkému dramatu.

A pak přišla 72. minuta a záblesk geniality. Andrej Aršavin, mozek celého týmu, poslal neuvěřitelnou přihrávku za obranu na Igora Denisova a ten s ledovým klidem poslal míč do sítě. Hráz se protrhla! Rangers museli otevřít hru a to byla voda na mlýn pro technicky skvěle vybavené Rusy. Skotové se sice snažili, ale na vyrovnání už neměli sílu.

V poslední minutě zápasu pak přišla definitivní tečka. Po rychlém protiútoku se k míči dostal Konstantin Zyrjanov a pečetil vítězství Zenitu. Když zazněl závěrečný hvizd, mohla propuknout ruská euforie. Zenit Petrohrad poprvé v historii vyhrál velký evropský pohár a potvrdil, že se s ruským fotbalem musí do budoucna počítat. Byl to triumf fotbalové krásy nad ultra-defenzivou.

Branky: 72. Denisov (Aršavin), 90+4. Zyrjanov (Tymoščuk). Rozhodčí: Peter Fröjdfeldt (Švéd.). ŽK: Broadfoot, Cuéllar – žádné. Místo: City of Manchester Stadium (Manchester, Anglie). Zenit Petrohrad: Malafejev – Aňukov, Křížanac, Širokov, Šírl – Tymoščuk, Denisov – Zyrjanov, Fajzulin (90+3. Kim), Aršavin – Tekke. Trenér: Dick Advocaat. Glasgow Rangers: Alexander – Broadfoot, Cuéllar, Weir, Papac – Hemdani (80. Novo) – Whittaker (86. Boyd), Ferguson, Thomson, Davis – Darcheville (78. McCulloch). Trenér: Walter Smith. Sestřih utkání.

Psal se 16. květen 2007 a v Glasgow se psala historie. Poprvé v historii se ve finále Poháru UEFA potkaly dva španělské týmy. Obhájce titulu Sevilla proti Espanyolu Barcelona. A byla to neuvěřitelná bitva plná gólů, zvratů, červených karet a hlavně jednoho brankáře, který se stal nesmrtelným hrdinou.

Hele, tohle finále mělo všechno. Už v 18. minutě poslal Sevillu do vedení Brazilec Adriano. Ale Espanyol se nevzdal a o deset minut později srovnal Albert Riera. Zápas byl neuvěřitelně vyrovnaný a dospěl až do prodloužení. A tam drama pokračovalo. V 105. minutě poslal Sevillu znovu do vedení Frédéric Kanouté a zdálo se, že je hotovo. Jenže pět minut před koncem prodloužení napřáhl Jônatas a neuvěřitelnou bombou srovnal! Šlo se na penalty!

A ta penaltová loterie? To byla show jednoho muže. Brankář Sevilly Andrés Palop se proměnil v Boha a chytil tři penalty! Tři! Jeho klid, přehled a neuvěřitelné zákroky naprosto zničily střelce Espanyolu. Byl to výkon, který se navždy zapsal do historie. A když pak hráči Sevilly své pokusy proměňovali, bylo jasné, kdo bude slavit.

Sevilla úspěšně obhájila titul a potvrdila svou dominanci v této soutěži. Pro Espanyol to byl krutý konec pohádkové cesty. Ale večer v Glasgow patřil jen jednomu týmu a jednomu brankáři, který se stal legendou. Byl to triumf zkušeností a chladnokrevnosti v nejdůležitějším momentu.

Branky: 18. Adriano, 105. Kanouté – 28. Riera, 115. Jônatas. Penalty proměnili: Kanouté, Dragutinović, Puerta – Pandiani. Neproměnili: García, Jônatas, Torrejón. Rozhodčí: Massimo Busacca (Švýc.). ŽK: Kanouté, Fazio, Puerta – Hurtado, Jonatas. ČK: 68. Hurtado. Místo: Hampden Park (Glasgow, Skotsko). Sevilla FC: Palop – Alves, Navarro, Dragutinović, Puerta – Martí, Poulsen – Maresca (46. Navas), Adriano (76. Renato), Fabiano (64. Keržakov) – Kanouté. Trenér: Juande Ramos. Espanyol Barcelona: Iraizoz – Zabaleta, Jarque, Torrejón, David García – Moisés Hurtado, de la Peña (87. Jônatas) – Rufete (56. Pandiani), Riera, Luis García – Tamudo (82. Lacruz). Trenér: Ernesto Valverde. Sestřih utkání.

Psal se 10. květen 2006 a v nizozemském Eindhovenu se chystal souboj Davida s Goliášem. Anglické Middlesbrough, které na své cestě do finále předvedlo dva neuvěřitelné a zázračné obraty, proti Seville, která toužila po svém prvním velkém evropském triumfu. Čekal se vyrovnaný souboj, ale místo toho jsme viděli jednu z největších demolic v historii finálových zápasů.

Hele, ta cesta Middlesbrough do finále, to byl hollywoodský film. Ale ve finále narazili na mašinu, která byla prostě nad jejich síly. Sevilla byla od první minuty lepší, rychlejší a hladovější. Už v 27. minutě je poslal do vedení Luís Fabiano a od té chvíle to byla hra kočky s myší. Middlesbrough sice bojovalo, snažilo se, ale na skvěle organizovaný španělský tým prostě nemělo.

A pak přišel konec zápasu a absolutní demolice. V 78. minutě přidal druhý gól Enzo Maresca. O šest minut později se trefil znovu a bylo hotovo. Anglický sen se rozplynul. A aby toho nebylo málo, v 89. minutě přidal čtvrtý gól Frédéric Kanouté a dokonal tak dílo zkázy. Byla to lekce z efektivity, kterou Sevilla udělila svému soupeři.

Pro Sevillu to byl první ze sedmi titulů v této soutěži a začátek neuvěřitelné dynastie. Pro Middlesbrough to byl hořký konec neuvěřitelné pohádky. Ale jejich cesta si získala srdce fanoušků po celé Evropě. A Enzo Maresca? Ten se díky svým dvěma gólům stal hrdinou a symbolem tohoto historického triumfu.

Branky: 27. Luís Fabiano, 78. a 84. Maresca, 89. Kanouté. Rozhodčí: Herbert Fandel (Něm.). ŽK: Alves, Kanouté, Fabiano – žádné. Místo: Philips Stadion (Eindhoven, Nizozemsko). Sevilla FC: Palop – Alves, Navarro, Escudé, David – Navas, Martí, Maresca, Adriano (86. Puerta) – Saviola (46. Kanouté), Luís Fabiano (73. Renato). Trenér: Juande Ramos. Middlesbrough FC: Schwarzer – Parnaby, Riggott, Southgate, Queudrue (70. Maccarone) – Morrison (46. Hasselbaink), Rochemback, Boateng, Downing – Viduka (86. Cattermole), Yakubu. Trenér: Steve McClaren. Sestřih utkání.

Psal se 18. květen 2005 a v Lisabonu se chystal národní svátek. Domácí Sporting hrál finále na svém vlastním stadionu a celá země věřila, že se dočká velkého triumfu. Proti nim stálo CSKA Moskva, první ruský tým, který se dostal do finále evropského poháru. Byla to pohádka, která ale měla pro domácí neuvěřitelně krutý konec.

Hele, tohle finále mělo být oslavou Sportingu. Hráli doma, hnalo je padesát tisíc fanoušků a v prvním poločase se dostali do vedení. Zdálo se, že je všechno na nejlepší cestě k historickému triumfu. Jenže pak přišel druhý poločas a uragán, který nikdo nečekal. CSKA Moskva se vrátilo na hřiště jako vyměněné a spustilo neuvěřitelnou ofenzivní smršť.

V 56. minutě srovnal Alexej Berezuckij a od té chvíle to byla hra kočky s myší. O devět minut později poslal Rusy do vedení Jurij Žirkov a stadion oněměl šokem. A aby toho nebylo málo, v 75. minutě přidal třetí gól brazilský kouzelník Vágner Love a dokonal tak dílo zkázy. Sporting byl na kolenou, naprosto zničený a na odpověď už neměl sílu.

Pro CSKA Moskva to byl historický moment. Stali se prvním ruským klubem v historii, který vyhrál evropský pohár. Byl to triumf, který odstartoval novou éru ruského fotbalu. Pro Sporting a celý Lisabon to byl večer plný slz a zklamání. Byli tak blízko, ale místo oslav museli sledovat, jak na jejich vlastním stadionu slaví soupeř. Byl to večer, který ukázal, jak krutý umí fotbal být.

Branky: 56. A. Berezuckij, 65. Žirkov, 75. Vágner Love – 29. Rogério. Rozhodčí: Graham Poll (Angl.). ŽK: Pedro Barbosa – žádné. Místo: Estádio José Alvalade (Lisabon, Portugalsko). CSKA Moskva: Akinfejev – V. Berezuckij, Ignaševič, A. Berezuckij – Ordia, Aldonin (86. Gusev), Rahimić, Žirkov – Carvalho (82. Deividas Šemberas) – Vágner Love, Olić (67. Krasić). Trenér: Valerij Gazzajev. Sporting CP: Ricardo – Miguel, Beto, Enakarhire, Tello (77. Pinilla) – Rochemback, Moutinho (88. Viana), Rogério (80. Douala), Pedro Barbosa – Liedson, Sá Pinto. Trenér: José Peseiro. Sestřih utkání.

Psal se 19. květen 2004 a v Göteborgu se chystala bitva, která měla potvrdit dominanci jednoho týmu. Valencia, pod vedením mladého a geniálního trenéra Rafaela Beníteze, toužila po historickém doublu. Proti nim stálo Marseille, které na své cestě do finále vyřadilo Liverpool i Inter Milán, a spoléhalo na genialitu svého zabijáka Didiera Drogby. Jenže finále mělo jednoho hrdinu a jednoho tragéda.

Hele, tenhle zápas rozhodl jediný moment, jedna červená karta. Marseille bylo sice outsiderem, ale s Drogbou v útoku bylo neuvěřitelně nebezpečné. Jenže těsně před koncem prvního poločasu přišel zkrat. Brankář Fabien Barthez fauloval ve vápně Mistu, dostal červenou kartu a nařídila se penalta. To byl konec všech nadějí Marseille. Zápas se zlomil v jediné vteřině.

K penaltě se postavil Vicente a s ledovým klidem poslal Valencii do vedení. Ve druhém poločase pak španělský tým, hrající proti deseti, naprosto dominoval. V 58. minutě přidal druhý gól Mista a bylo hotovo. Marseille bylo bezradné a na zvrat už nemělo sílu ani hráče. Byla to lekce z taktiky a efektivity, kterou Valencia udělila svému soupeři.

Pro Valencii to byl neuvěřitelný triumf. V jedné sezóně vyhráli jak španělskou ligu, tak Pohár UEFA, což byl historický úspěch. Pro Rafaela Beníteze to byl moment, který ho katapultoval mezi nejlepší trenéry světa a zajistil mu angažmá v Liverpoolu. A pro Marseille? To byl hořký konec pohádky, která skončila jednou hloupou chybou jejich brankáře.

Branky: 45+3. Vicente (pen.), 58. Mista. Rozhodčí: Pierluigi Collina (Ita.). ŽK: Carboni, Marchena – Meriem, Drogba. ČK: 45. Barthez. Místo: Ullevi (Göteborg, Švédsko). Valencia CF: Cañizares – Curro Torres, Ayala, Marchena (86. Pellegrino), Carboni – Rufete (64. Aimar), Albelda, Baraja, Vicente – Mista, Angulo (82. Sissoko). Trenér: Rafael Benítez. Olympique Marseille: Barthez – Ferreira, Beye, Hemdani, Méïté, Dos Santos – Flamini (71. Batlles), N'Diaye (84. Celestini), Meriem (45. Gavanon) – Marlet, Drogba. Trenér: José Anigo. Sestřih utkání.

Psal se 21. květen 2003 a ve španělské Seville se odehrálo jedno z nejlepších, nejdivočejších a nejvášnivějších finále v historii. Porto, pod vedením mladého a drzáho Josého Mourinha, proti skotskému Celtiku. Byla to neuvěřitelná bitva, která nabídla všechno – góly, emoce, červené karty a hrdinu, který rozhodl v prodloužení.

Hele, tohle byl zápas, na který se nezapomíná. Na jedné straně Porto s hvězdami jako Deco, Carvalho a Maniche. Na druhé straně Celtic a jeho švédský Bůh, Henrik Larsson, hnaný desítkami tisíc neuvěřitelných fanoušků. A ten zápas? To byla jízda. V prvním poločase poslal Porto do vedení Derlei, ale hned po přestávce srovnal hlavou Henrik Larsson. O chvíli později vrátil Portu vedení Aleničev, ale Larsson znovu neuvěřitelnou hlavou srovnal! Bylo to šílenství.

Zápas dospěl do prodloužení, kde drama vrcholilo. Celtic přišel o vyloučeného hráče a Porto toho dokázalo využít. V 115. minutě se k míči dostal znovu Derlei a svým druhým gólem v zápase rozhodl o vítězství portugalského týmu. Byl to konec neuvěřitelné bitvy, která se navždy zapsala do historie jako „The Battle of Seville“.

Pro Josého Mourinha to byl první velký evropský triumf, který odstartoval jeho neuvěřitelnou kariéru. Pro Porto to byl začátek cesty, která o rok později skončila triumfem v Lize mistrů. A pro Celtic a Henrika Larssona? I když prohráli, jejich výkon a vášeň jejich fanoušků si získaly srdce celé Evropy. Byl to večer, který ukázal fotbal v celé jeho kráse a syrovosti.

Branky: 45+1. a 115. Derlei, 54. Aleničev – 47. a 57. Larsson. Rozhodčí: Ľuboš Micheľ (SVK). ŽK: Valgaeren, Larsson, Baldé, Lennon – Maniche, Derlei, Nuno Valente, McCarthy. ČK: 95. Baldé, 120+1. Nuno Valente. Místo: Estadio Olímpico de Sevilla (Sevilla, Španělsko). FC Porto: Vítor Baía – Ferreira, Jorge Costa, Carvalho, Nuno Valente – Maniche, Costinha, Deco – Aleničev (91. Ricardo Costa), Derlei, Capucho (98. Marco Ferreira). Trenér: José Mourinho. Celtic FC: Douglas – Valgaeren, Baldé, Mjällby – Agathe, Lennon, Lambert (76. McNamara), Petrov (105. Maloney), Thompson – Sutton, Larsson. Trenér: Martin O'Neill. Sestřih utkání.

Psal se 8. květen 2002 a v Rotterdamu se chystal národní svátek. Domácí Feyenoord hrál finále na svém vlastním stadionu De Kuip a celá země stála na nohou. Proti nim stál německý gigant Borussia Dortmund s českými hvězdami Janem Kollerem a Tomášem Rosickým. Byl to večer plný emocí, gólů a jednoho hrdiny, který se stal nesmrtelným.

Hele, tenhle zápas měl neuvěřitelný náboj. Feyenoord hrál doma, hnaný peklem, které vytvořili jeho fanoušci. A ten zápas měl jednoho hlavního hrdinu. Jmenoval se Pierre van Hooijdonk. Tenhle chlapík byl prostě k nezastavení. Ve 33. minutě proměnil penaltu a o chvíli později přidal druhý gól z nádherného přímého kopu. Feyenoord vedl 2:0 a zdálo se, že je hotovo.

Jenže Dortmund se nevzdal. Hned na začátku druhého poločasu proměnil penaltu Márcio Amoroso a bylo to drama. O chvíli později sice vrátil Feyenoordu dvoubrankové vedení Jon Dahl Tomasson, ale Dortmund znovu odpověděl. V 58. minutě se po skvělé akci trefil náš DINO! Jan Koller snížil na 3:2 a drama vrcholilo. Dortmund bušil, tlačil, ale Feyenoord si už historický triumf vzít nenechal.

Když zazněl závěrečný hvizd, celý Rotterdam explodoval v euforii. Feyenoord po 28 letech znovu vyhrál velký evropský pohár, a to navíc na domácí půdě. Pro Pierra van Hooijdonka to byl největší večer kariéry. Pro naše kluky Kollera a Rosického to byl hořký konec, ale finále nabídlo neuvěřitelnou podívanou. Byl to večer, který se navždy zapsal do historie Feyenoordu.

Branky: 33. (pen.) a 40. van Hooijdonk, 50. Tomasson – 47. Amoroso (pen.), 58. Koller. Rozhodčí: Vítor Melo Pereira (Por.). ŽK: van Persie, Paauwe – Kohler, Amoroso. ČK: 31. Kohler. Místo: De Kuip (Rotterdam, Nizozemsko). Feyenoord: Paauwe – Gyan, van Wonderen, Paauwe, Rząsa – Bosvelt, Ono (76. de Haan), Tomasson – Kalou (76. Elmander), van Hooijdonk, van Persie (63. Leonardo). Trenér: Bert van Marwijk. Borussia Dortmund: Lehmann – Wörns, Kohler, Metzelder, Dedé – Reuter, Rosický, Ewerthon (61. Addo), Heinrich – Amoroso, Koller. Trenér: Matthias Sammer. Sestřih utkání.

Psal se 16. květen 2001 a v Dortmundu se odehrálo jedno z nejlepších, nejdivočejších a nejneuvěřitelnějších finále v historii fotbalu. Liverpool proti španělskému outsiderovi jménem Deportivo Alavés. Čekala se jasná záležitost, ale místo toho jsme viděli devítigólovou přestřelku, neuvěřitelné obraty a zlatý gól, který všechno rozhodl.

Hele, tohle byl prostě blázinec. Liverpool byl obrovským favoritem a už v 16. minutě vedl 2:0. Zdálo se, že je hotovo. Jenže Alavés, tým, který nikdo neznal, se neuvěřitelně vrátil do hry a srovnal! Liverpool pak znovu odskočil, vedl 3:1, pak 4:3. Ale Alavés v 89. minutě znovu srovnal gólem Jordiho Cruyffa a poslal zápas do prodloužení! Byl to neuvěřitelný večer plný zvratů a gólů, který bral dech. A v té době se ještě hrálo na zlatý gól.

Prodloužení bylo peklo. Oba týmy už mlely z posledního, Alavés navíc hrál v devíti lidech po dvou červených kartách. A pak přišla 117. minuta. Gary McAllister kopl přímý kop, míč letěl do vápna a obránce Alavésu Delfí Geli si ho nešťastně srazil do vlastní sítě. Zlatý gól! Konec! Liverpool byl po neuvěřitelném dramatu vítězem Poháru UEFA.

Pro Liverpool to byl historický „treble“ (vyhráli i oba domácí poháry) a nezapomenutelný večer. Pro Alavés to byl nejkrutější možný konec neuvěřitelné pohádky. Prohrát finále vlastním zlatým gólem v devíti lidech, to je prostě tragédie. Ale jejich výkon si získal srdce celé Evropy a tohle finále se navždy zapsalo do historie jako jedno z nejlepších a nejdramatičtějších všech dob. A velkou stopu na něm zanechali i naši Vladimír Šmicer a Patrik Berger.

Branky: 4. Babbel, 16. Gerrard (Owen), 41. McAllister (pen.), 73. Fowler (McAllister), 117. vlastní Geli – 27. Alonso, 48. a 51. Moreno, 89. Cruyff. Rozhodčí: Gilles Veissière (Fra.). ŽK: McAllister – Contra, Moreno, Geli, Karmona, Alonso, Eggen, Magno. ČK: 98. Magno, 116. Karmona. Místo: Westfalenstadion (Dortmund, Německo). Liverpool FC: Westerveld – Babbel, Hyypiä, Henchoz (55. Šmicer), Carragher – Murphy, Hamann, Gerrard, McAllister – Owen (78. Berger), Heskey (64. Fowler). Trenér: Gérard Houllier. Deportivo Alavés: Herrera – Contra (46. Geli), Karmona, Eggen (22. Téllez), Téllez – Tomić, Desio, Astudillo, Cruyff – Alonso, Moreno (64. Pablo). Trenér: Mané. Sestřih utkání.

Psal se 17. květen 2000 a v Kodani se chystala bitva, která se do historie bohužel zapsala i násilnostmi fanoušků v ulicích. Na hřišti se ale utkal anglický gigant Arsenal s hvězdami jako Henry, Bergkamp a Vieira proti tureckému Galatasaray. Byl to večer, který měl jednoho velkého hrdinu a který rozhodla až ta největší loterie.

Hele, tenhle zápas byl neuvěřitelná taktická bitva. Arsenal byl favoritem, ale Galatasaray pod vedením legendárního Fatiha Terima hrál s neuvěřitelnou vášní a disciplínou. Zápas byl plný tvrdých soubojů, emocí, ale gólových šancí bylo jako šafránu. Po devadesáti minutách to bylo 0:0 a šlo se do prodloužení. A tam se začaly dít věci.

V prodloužení přišel zkrat největší hvězdy Galatasaray. Legendární Gheorghe Hagi neudržel nervy na uzdě, udeřil protihráče a viděl červenou kartu. Zdálo se, že je to konec tureckých nadějí a že Arsenal hrající v přesilovce si dojde pro titul. Jenže turecký tým se semknul a heroickým výkonem ubránil bezbrankový stav až do konce. O vítězi musely rozhodnout penalty.

A tam se stal hrdinou brazilský brankář Cláudio Taffarel. Tenhle chlapík byl prostě zeď. Chytil penalty Šukerovi i Vieirovi a naprosto zničil střelce Arsenalu. A protože hráči Galatasaray byli neomylní, mohla propuknout turecká euforie. Galatasaray se stal prvním tureckým klubem v historii, který vyhrál evropský pohár. Byl to triumf vášně, bojovnosti a neuvěřitelného výkonu jednoho brankáře.

Branky: žádné. Penalty proměnili: Ergün, Şükür, Ümit, Popescu. Neproměnili: Šuker, Vieira. Rozhodčí: Antonio López Nieto (Šp.). ŽK: Keown, Adams – Korkmaz, Capone, Hagi. ČK: 94. Hagi. Místo: Parken Stadium (Kodaň, Dánsko).

Galatasaray: Taffarel – Capone, Popescu, Korkmaz (95. Aşık) – Ünsal, Kaya, Hagi, Okan (83. Márcio), Ergün – Şükür, Arif (95. Hasan). Trenér: Fatih Terim.

Arsenal FC: Seaman – Dixon, Keown, Adams, Sylvinho – Vieira, Petit – Parlour, Bergkamp (75. Kanu), Overmars (115. Šuker) – Henry. Trenér: Arsène Wenger.

Sestřih utkání:

Zdroje informací:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Evropsk%C3%A1_liga_UEFA